Vcelku s tebou souhlasim. Nicmene “zitra beru jakoukoliv vyhru” je jako sterace stiraji. Musim se te zeptat priteli bububu, jindy jakoukoliv vyhru neberes? Jasne, ze chcem vyhravat kazdy zapas, nebo ne?

Díky tobě jsem si vzpomněl na Tipovačku. :-)

Končil šťastný, že přispěl k suverénnímu triumfu v lize i poháru. Ale taky obouchaný, zničený, unavený. Minulá sezona dala Ondřeji Kolářovi, gólmanovi fotbalové Slavie, pořádně zabrat. Dochytával ji s maskou, helmou a sebezapřením. Teď se ovšem šestadvacetiletý brankář nemůže dočkat, až v neděli slávisté ve Zlíně vyšlápnou do nového ročníku.
„Těším se dokonce víc než jindy,“ vypráví na startu ligy. „Hlavně proto, že se začne hrát s diváky. Konečně! Navíc minulá sezona byla divoká po všech stránkách. Potřeboval jsem si po ní orazit, i když to znamenalo, že jsem musel oželet Euro.“

Nebyla jiná možnost?
Probíral jsem to i s trenéry, všichni mi říkali, že bych si měl odpočinout. Navíc jsem podstoupil menší operativní zákroky, odstraňovali mi dvě bulky na rukou, které se po nárazech míče zvětšovaly, rány mi sešívali několika stehy. Fakt jsem se potřeboval dát dohromady - tělo i hlavu.

Většina kluků si během sezony třeba aspoň na chvilku odpočinula, já v bráně byl vlastně pořád.
Což ne každý pochopil. Spousta lidí vás kritizovala za to, že jste pozvánku na šampionát odmítl.
Nepřekvapilo mě to, vždycky si to někdo vyloží po svém. Málokdo tuší, čím vším jsem si prošel, co jsem si vytrpěl a v jakém rozpoložení jsem dochytával sezonu. Beru kritiku od lidí, kteří mě znají, ale ti, kteří to pozorují jen z dálky, nemohou tušit, jak jsem se cítil.

Bylo těžké se psychicky srovnat s vážným zraněním hlavy, které vám způsobil útočník Roofe z Rangers?
Strašně těžké. Sám sebe jsem musel přemlouvat, abych do brány šel, přitom jsem tam musel už čtrnáct dní po tom zákroku. Připravit se na jakýkoli zápas bylo mnohem těžší než normálně, protože jsem skoro netrénoval. Jsem rád, že jsem v létě tohle manko mohl dohnat.


Hlavu jste čistil jak?
S rodinou, s přítelkyní. To je pro mě největší relax, žádné hraní na PlayStationu. Posedět, pogrilovat, popovídat si, to mě vždycky nabije. S Jančou jsme odjeli aspoň na čtyři dny do wellness na Moravu, chytli jsme super počasí, užili jsme si to.


Vzpomínky na Glasgow jste už úplně vymazal?
Úplně ne, občas to hlavou probleskne. Ale jsem rád, že ne na hřišti. Nebojím se, neuhýbám, podle odborníků je to tím, že jsem se vrátil do brány brzy. Hlava neměla čas přemýšlet. Jen na soustředění se mi stala nemilá věc.


O co šlo?
Do místa, kde mi Roofe prokopl lebku, jsem dostal zblízka ránu balonem a najednou tma. Neviděl jsem na jedno oko, vezli mě do nemocnice, nejdřív to vypadalo, že mě budou muset operovat. Naštěstí se na cétéčku ukázalo, že tam mám jen otok, který rychle splaskl.

Nic příjemného.
Vyděsili se všichni okolo, ale dobře to dopadlo. Něco takového už mě nemůže rozhodit, vím, že tam stejně příště tu hlavu strčím znovu. Vím, že větší ránu než od Roofa už do ní nedostanu. Když jsem přežil tohle, přežiju už všechno.


To vám bleskne hlavou pokaždé, když si nasazujete helmu?
Ze začátku to tak bylo. Teď už ne, nasadím helmu a jdu trénovat. Maska, kterou jsem musel nosit kvůli zlomenině, mě trápila, helma mi vůbec nevadí, nemyslím na ni. Spíš mi vzpomínky naskočí, když jdu někam s kamarády a začne se o tom mluvit.

Dělá vám problém se k těm chvílím vracet?
Už ne. Vím, že jsem v pořádku, to nejhorší je pryč. Nějakou jizvu na čele mám, ďolík mi tam taky už zůstane, ale už nad tím mávnu rukou a dokážu si o tom normálně povídat. I když mám logicky oblíbenější témata.

Tak se pojďme bavit třeba o tom, že vám v létě přibyl konkurent. S Alešem Mandousem jste dva reprezentanti v jednom klubu.
To je fakt, ale pro mě se nic nemění. Aleš přišel proto, aby trenéři měli kam sáhnout, kdyby se mi něco stalo. Zápasů je hafo, já vlastně odchytal čtyři sezony v kuse. Potřeboval jsem parťáka, jsem rád, že to vyšlo. Konkurence mě může jen posunout. A když se mi něco stane, nemusím tlačit na pilu a vím, že on mě nahradí.

Takže se vám trochu i uleví.
Určitě. Vždyť si vzpomeňte na minulou sezonu, jak mě občas lidi kritizovali, že jsem zachytal dobře v poháru, a pak udělal chybu na Slovácku nebo v Příbrami. Budu upřímný: je strašně náročné se po Leicesteru namotivovat na Příbram, kde nejsou fanoušci, je tam špatné počasí, sníh.

Chápu.
Většina kluků si během sezony třeba aspoň na chvilku odpočinula, já v bráně byl vlastně pořád. Zápasy šly v rychlém sledu, proto to po psychické stránce nebyla sranda.

Ale příchod Mandouse může nahrávat i tomu, že se Slavia připravuje na váš přestup. Což je věčné téma.
Když přijde zajímavá nabídka pro všechny strany, zahraničí si zkusím rád. Ve Slavii jsem dokázal asi maximum, nevím, jestli toho jde zvládnout víc. Je asi pomalu načase se posunout dál, ale dohodli jsme se, že teď, hlavně kvůli předkolům Ligy mistrů, ještě zůstanu.

Jak dlouho?
Když vidím, že je tu za mě náhrada, s čistým svědomím bych si šel něco nového zkusit. Zatím jsme to odsunuli na zimu, uvidíme, co se bude dít. Ale taky jsem v Praze dostavěl dům, tak si ho aspoň chvíli ještě užiju. A když nakonec zůstanu, vadit mi to vůbec nebude, Slavia mi přirostla k srdci. Jen nechci jednou litovat toho, že jsem cizinu aspoň nezkusil.


Je pravda, že by se vám nechtělo do Anglie?
Nad tím se pozastaví každý, komu to řeknu. Zkusím vysvětlit: Anglie prostě k mému hernímu stylu nesedí. Snažím se hrát hodně nohama, vysoko, to patří spíš do Francie, Německa, Španělska. V Anglii takhle hrají jen top týmy, jako jsou Liverpool nebo Manchester City, a do těch se ze Slavie přímo nepřestupuje. (úsměv)

Na prvním místě jste zmínil Francii, což asi není náhoda.
Vyrůstal jsem tam, táta i strejda ve Francii hrávali volejbal, bylo by to pro mě celkově jednodušší. Francouzská liga se mi navíc moc líbí, stadiony, zázemí, zájem o fotbal. Lákalo by mě to. Kdybych tam žil, určitě mi rychle naskočí i francouzština. Nervy bych z toho neměl.

A před zápasy je ještě máte? Nebo se to lepší?
Vůbec, nervózní jsem vždycky. A je to tak správně. Jakmile bych si začal říkat, že jsem připravený, v klidu, že je všechno v pohodě, nedopadlo by to dobře. Takhle se dokážu o to víc soustředit.

Takže až vejdete do kabiny ve Zlíně, co vám poběží hlavou?
Že nám první kola herně nikdy nevycházejí. Trvá nám klidně hodinu, než se dostaneme do tempa, soupeř mívá dost šancí. Proto se na takový zápas připravuju víc než na jiné. Start je vždycky extra důležitý a letos obzvlášť, když jsme skoro nehráli přípravná utkání.

Jak se hledá motivace, když jste se Slavií vyhrál, co se dalo?
Z osobního pohledu už fakt moc není co překonávat, ale já koukám vždycky na tým. Nic není víc než být mistrem, to je každý rok stejně hezké. Ale to víte, že není snadné nahecovat se na každý zápas stejně.

Nepomohl by mentální trenér? Ve fotbale čím dál běžnější věc.
Vím, že je to trend, ale já se vždycky nakonec dokázal připravit sám. V žádném případě to neodsuzuju, určitě mentální koučink spoustě kluků pomáhá, na každého to má jiný vliv. Já to nepotřebuju, stačí mi, že si o fotbale popovídám s přítelkyní.

Tuším, že jako dcera šéfa klubu má přehled.
Fotbalu rozumí. Když přijdu domů a vidí, že mám nějaký splín, všechno můžeme rozebrat. Je taková moje vrba, obrovsky mi pomáhá, jak mě podporuje. Jen trpí, když vybíhám daleko z brány a zkouším kličky.

To není sama. Pořád platí, že hru nohama okoukáváte od Němců ter Stegena s Neuerem?
Pořád, ale na Euru mě ohromil i Ital Donnarumma. Přiznám se, že na italskou ligu jsem moc nekoukal, ale když jsem ho viděl na turnaji, byl jsem nadšený. Nohama se snaží hrát hodně. Sice mu to občas v rozehrávce zaskřípe, určitě víc než těm dvěma, ale působí tak klidně - a to je mu dvaadvacet. Klobouk dolů.

Když už jsme se obloukem vrátili k Euru: jak vám bylo, když jste se díval v televizi?
To víte, že občas zvláštně. Přemítal jsem: Neudělal jsi chybu? Mohls tam být, užít si krásné zápasy, třeba s Nizozemskem v Budapešti, před plným stadionem, to musela být bomba. Nároďáku se dařilo, mohl jsem být u toho, kdo ví, jestli ještě někdy taková šance přijde. Ale kdybych se rozhodoval znovu, udělám to samé. Vážně jsem se musel dát do kupy, aby tahle sezona za něco stála.

Co to znamená?
Dostat se do Ligy mistrů, po tom toužíme všichni. Já mám ještě sen skončit aspoň třetí ve skupině. Dostat dva giganty a jednoho soupeře, se kterým si to rozdáme na férovku. A samozřejmě titul.

Váš čtvrtý. Nebo pátý?
Kromě tří se Slavií mám jeden s Libercem, ale ten si nepočítám, protože jsem nic neodchytal. Teď chci vyhrát každý zápas, ať co nejvíc natáhneme sérii neporazitelnosti. Už kvůli lidem, kteří si to zaslouží.

Chtel jsem na hrad Buchlov a strasne chcije… a ja jak je známo jsem z cukru a mandli a roztekl bych se!

O Madsenovi se myslim trener neprimo vyjadroval. Ja myslim ze bude na 8 mezi Traorem a Stanciu.

Podle mne solidni sestava:

Kolar
Bah Kudela Kacaraba Zima
Schranz Madsen Traore Stanciu Plavsic
Kuchta

Fanouskovskou základnu máme našlapanou jako prase, ale pak sem vkládají příspěvky umělci jako Fačín...

"tAhLe LEtNí pŘeStÁvKA sE NáM mOc NePoVEdLA". TWL Fačíne, fakt ti není trapně? My měli nejúspěšnější období z hlediska příchodů, získali jsme sedm posil za minimální love, kádr máme všude min. zdvojený, a pouze vinou covidu, reprezentacemi a znovu covidu se nám rozbila příprava, ale "NÁM se nepovedla přestávka". Jak tě vůbec někdo může brát vážně když tohle píšeš?

Už za tu první větu si dej facku! Dál jsem nečetl, sorry...

máš na občance vyfocenou p*del? protože takový vysírací blábol jsem už dlouho nečetl

Milá příhoda, díky za její sdělení! Mějte se se synem fajn! :-)

Neví někdo, co je s Jakubem Hromadou? Měl COVID, nebo nějaké zranění?