Uprostřed Anglie

Leicester je hlavní město hrabství Leicestershire a největším sídlem v regionu East Midlands, ležícím zhruba uprostřed Anglie. Se skoro půl milionem obyvatel (včetně předměstí) je 11. největším anglickým městem. Jeho středem protéká řeka Soar a na jeho západních hranicích leží přírodní rezervace National Forest, ambiciózní projekt opětovné výsadby a obnovy historického divokého lesa o rozloze 520 km².

Město má rozmanitou demografickou strukturu. Kvůli druhému industriálnímu boomu v 20. století sem za prací migrovalo mnoho obyvatel Britských zámořských oblastí, Indů, po druhé světové válce zde vznikla kolonie uprchlíků před sovětskou okupací Polska. V 60. a 70. letech přibyly komunity z Ugandy a Keni a po vstupu do EU sem navíc zamířili obyvatelé dalších východoevropských států. Výsledkem je pestrá směsice obyvatelstva, ze které by asi byl průměrný Čech těžce nesvůj. V současnosti pouze 45 % populace Leicesteru tvoří původní bělošští Angličané.

Lingvistické okénko

Leicester, čti zkráceně [Lestr]. Stejně jako se Gloucester čte [Glostr] a Worcester [Wostr]. Znalec britského místopisu si jistě všimne, že spoustu názvů anglických měst končí na „‑cester“ nebo „‑chester“. Čím to? „Castra“ znamená v latině „tábor“ nebo „opevnění“, tudíž všechny dnešní „Cestery“ a „Chestery“ jsou původními římskými tábory – dodnes také většinou centra regionů. Vojenské tábory vznikaly především podél známých římských silnic, a právě jedna z nejdůležitějších hraničních cest v provincii Britannia vedla dnešním Leicesterem.

Jmenovala se Strata fossa („zahloubená silnice“), anglicky Fosse Way a tvořila tehdejší západní limit Římské říše, který krájel Anglii napříč od jihozápadu na severovýchod a dodnes překonává téměř přímočaře, (odchylka od ideální přímky je v jednom bodě max 10 km), 600 km od Exeteru až k Lincolnu. Ke jménu římské silnice se ještě vrátíme.

Velmi stručná historie

Mytickým zakladatelem města je král Leir, pravděpodobně smyšlená postava britonského náčelníka, kterým se inspiroval Shakespeare při psaní Krále Leara. První doložené záznamy o městu pochází z roku 47, kdy jej dobyli Římané a vybudovali zde svůj tábor. Dodnes se zachovaly zbytky fora a římských lázní. Během raného středověku a anglo-saského období náležel Leicester do království Mercie a sídlil zde biskup. Po vpádu Vikingů chvíli spadal do severské državy, tzv. Danelawu, později celou Anglii obsadili Normané a město postupně ztratilo svůj význam.

V roce 1231 se stal hrabětem z Leicesteru Simon de Monfort, reformista a jedna z nejdůležitějších postav britské historie. Během vzpoury proti králi Jindřichovi III. svolal zasedání prvního voleného parlamentu a de facto položil základy zastupitelského volebního systému. V Leicesteru je také pohřben král Richard III., poslední Plantagenet na anglickém trůnu, jehož smrtí skončila Válka růží. V novověku Leicester nabyl nového významu kvůli prokopání plavebního kanálu Grand Union Canal po roce 1790 díky výstavbě železnice v 30. letech 19. století. Z města se stalo průmyslové centrum regionu.

Fotbal na scéně

V roce 1884 se žáci místní Wyggeston College rozhodli založit fotbalový spolek. Zanedlouho na hřiště nedaleko původní Fosse Way vyběhl na trávník tým šestnáctiletých studentů v královsky modrých tričkách s bleděmodrou šerpou a v bílých trenkách – Leicester Fosse FC. Nový klub záhy (v roce 1890) vstoupil do The Football Association a byl zařazen do regionální Midland Division. Tou dobou se přestěhoval na hřiště na Filbert Street, kde vydržel hrát až do roku 2002. Fotbalisté Leicesteru už v roce 1894 postoupili do druhé nejvyšší anglické soutěže. Od počátku se jim díky barvám přezdívalo „The Blues“ (Modří), po přestěhování na hřiště na Filbert Street také „The Knuts“, čili „Ořechy“. Že to nedává smysl? Filbert nuts jsou v angličtině pekanové ořechy.

Během první světové války došlo v klubu k finančním obtížím a aby klub úplně nezkrachoval, byl reformován a od roku 1919 nese jméno Leicester City FC. V polovině dvacátých letech klub vyhrál druhou ligu The Second Division a po první oťukávací sezoně v The First Division začal nepříjemně dotírat na tehdejší velkokluby. Cesta na vrchol začala sedmou příčkou na v roce 1927, o rok později slavili fotbalisté Leicesteru bronz. Vrcholem se stalo druhé místo v sezoně 1929. Modří se po celou sezonu přetahovaly o přední příčky s Aston Villou a Sheffieldem Wednesday. Napínavý ročník nakonec vyhrály Sovy ze Sheffieldu o jeden jediný bod.

Pohádka o zázračném střelci

V létě 1923 sháněl Leicester nového útočníka a leckdo si ťukal na čelo, když kluboví činitelé podepsali již sedmadvacetiletého Arthura Chandlera za tehdy rekordní částku 3 tisíc liber. Nesmyslnost celého přestupu podtrhovala fakta: Chandler do té doby nastupoval pouze ve třetí lize za Queens Park Rangers a ve své dosavadní kariéře vstřelil jen 18 branek. A přestupový rekord padl jen čtyři roky poté, co klub málem zkrachoval. Jenže Chandler ve své první sezoně odehrál všechny soutěžní zápasy a nastřílel 24 gólů. O rok později dokonce 38 a vystřílel Modrým druholigový titul a postup do nejvyšší soutěže.

Během dvanácti sezon na Filbert Street se stal Arthur Chandler nejlepším klubovým střelcem. Ve 419 zápasech dokázal vsítit 273 branek. 16x trefil hattrick, jednou navíc dvojitý. Dodnes je s 204 prvoligovými góly mezi sedmadvaceti fotbalisty, kteří dokázali vstřelit přes 200 branek v anglické nejvyšší soutěži. A přestože táhl Modré sezonu od sezony k lepším výsledkům a patřil mezi nejvýznačnější fotbalisty v lize, nikdy nenastoupil v dresu národního týmu.

Historka praví, že když se na útočníka přijeli podívat zástupci reprezentace, vstřelil v zápase se Sunderlandem svůj 100. a 101. gól. Bohužel se tak stalo v prvních pěti minutách zápasu, přičemž pánové z FA si tou dobou ještě nestihli sednout na svá místa, takže branky neviděli. A protože se po sedmi minutách nešťastný střelec zranil, do národního výběru jej nepovolali. Když Chandler končil v roce 1935 kariéru, v téměř 40 letech se stal nejstarším střelcem klubu. Pro Leicester dále pracoval jako funkcionář až do důchodu. Poté, co pověsil kopačky na hřebík, ale nastal sportovní úpadek, propad do druhé ligy, a Modří se téměř na dvacet let ztratili z prvoligové fotbalové mapy.

Liška jako symbol

Leicester po 2. světové válce zůstal v druhé lize a sportovně to nebylo ono. V létě 1948 představil nový dres, na kterém se poprvé v historii vyjímalo logo – erb s hlavou rudé lišky. Proč liška, která dala navíc klubu novou přezdívku „The Foxes“? Má se za to, že slavný anglický hon na lišku se poprvé konal v roce 1696 v Leicestershiru, tudíž liška pózuje v heraldickém symbolu hrabství a dostala se i do znaků místních sportovních klubů.

A nová identita brzy zabrala. V roce 1949 se sice Lišky před sestupem zachránily jen o bod, ale zároveň se navzdory nulovým předpokladům dostaly až do finále FA Cupu, což zafungovalo jako pomyslný odraz ode dna. Od té doby se rok co rok prokousávaly druholigovou tabulkou výše a výše.

Zázračný střelec podruhé

V létě 1950 končil v dresu Lišek odchovanec a oblíbenec fanoušků, útočník Jack Lee. Ti nemohli přijít na jméno jeho náhradě. Leicester totiž prolomil svůj přestupový rekord a za 14 tisíc liber přivedl Arthura Rowleye. Útočníka, který sice před dvěma lety dotáhl Fulham k druholigovému titulu, ale v první lize úplně vyhořel.

Jenže historie má tendenci se opakovat, a v případě Leicesteru se tak děje ke klubovému blahu. Rowley dal v první sezoně 28 branek, v následující prolomil 38 zásahy rekord svého předchůdce Chandlera v počtu gólů v jedné sezoně. Krátce řečeno, v následujících sezonách překonal i sám sebe a svou výkonností dotáhl Lišky k postupu do první ligy v roce 1954. A přestože klub nejvyšší soutěž neudržel, po dvou letech se do ní kvalifikoval znovu. Opět s gólovou pomocí Arthura Rowleye, který si vysloužil přezdívku „The Gunner“ (Střelec). Dělovkou ve své levačce zvládl 44 branek v 42 ligových utkáních a stanovil doposud nepřekonaný klubový rekord pro nejlepšího střelce v sezoně.

Poslední sezona u Modrých znamenala pro Rowleye 20 branek v 25 zápasech ve vytoužené první lize. A když v létě trochu překvapivě odcházel za 7 tisíc liber do nově založeného čtvrtiligového Shrewsbury Town jako hrající trenér, fanoušci byli opět nazlobení. Tentokrát však proto, že klub ztratil šutéra, který za klubovým rekordem Arthura Chandlera zaostával jen o šest branek. Rowley ve své kariéře nastřílel 434 soutěžních ligových gólů (v 1. – 4. soutěži), a je s přehledem nejúspěšnějším anglickým střelcem vůbec.

Poprvé na vrcholu

Šedesátá léta byla pro Lišky konečně úspěšná. Nejvýznamnější postavou kádru se stal brankář Gordon Banks, kterého Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků zařadila na druhé místo nejlepších brankářů všech dob. S národním týmem vyhrál světový šampionát v roce 1966. V dresu Lišek se dostal dvakrát do finále FA Cupu (1961 a 1963), ale ani jednou jej nevyhrál.

První finále domácího poháru Modrým přineslo historicky první účast v mezinárodní soutěži. Konkrétně první a druhé kolo Poháru vítězů pohárů, ze něhož se klub rychle pakoval po dvojzápase s Atléticem Madrid. Kdo by v té době tušil, že na další představení v Evropě budou Lišky čekat dalších 36 let? Nejlepšího výsledku dosáhl Leicester v roce 1964, když skončil ve First Division na 4. místě. Poté se usídlil v klidném středu tabulky, na přelomu desetiletí si střihl dvě sezony v druhé lize a vrátil se zpět. Sportovní žurnalisté označovali herní projev Lišek za jeden z nejzábavnějších v lize, nepřinášel ale kýžené výsledky. V roce 1978 přišel opět sestup.

Výsledky neodpovídají ambicím

Z Modrých se stal klub oscilující mezi první a druhou ligou. Počátkem osmdesátých let se klub nadechoval k delšímu období ve vrcholné soutěži. K té dopomohl další zázračný kanonýr. Lišky kvůli němu nemusely prolamovat své přestupové rekordy, protože do Áčka naskočil jako odchovanec. Gary Lineker svůj opravdový gólostroj rozjel až ve čtvrté sezoně (1981/1982) mezi dospělými. Jenže ani 24 branek v soutěžním ročníku 1984/1985 nestačilo Leicesteru výše, než na konečné 15. místo. Po sezoně odešel útočník světového formátu do Evertonu, Leicester se propadl tabulkou níže. A když rok poté přestupoval Lineker do Barcelony, jeho mateřský klub se opět potápěl o úroveň níže.

V roce 1991 se na Filbert Street podařilo vyhnout sestupu do třetí ligy o jediný bod. Během reorganizace fotbalových soutěží v Anglii si Lišky vykopaly vstup do play-off o účast v nově založené Premier League, ale neuspěly. Do nové nejvyšší soutěže vstoupily až v roce 1995. O dva roky později se Leicester dostat poprvé od roku 1961 do evropských pohárů. Jenže měl tu smůlu, že hned v prvním kole Poháru UEFA narazil na svého evropského kata – Atlético Madrid, s nímž opět vypadl. V novém tisíciletí si Lišky evropskou misi ještě zopakovaly. Opět neúspěšně, tentokrát si v prvním kole vylámaly zuby na Crvené Zvezdě.

Až na dno…

Vysoké zisky plynoucí z účasti v Premier League posílily optimismus majitelů, kteří investovali 37 milionů liber do výstavby nového stadionu pro více než 32 tisíc diváků, kam se Lišky přestěhovaly v létě 2003 z nedaleké Filbert Street. Jenže v roce 2004 definitivně propadl do The Championship, druhé ligy. To znamenalo propad příjmů a krach zadluženého majitele. Stadion přešel na věřitele a Leicester se propadl na úplné, historické dno, když v roce 2008 spadl do třetí ligy.

Jak to bylo dál? To si nenechte ujít v druhé části článku zítra!