Pěkný rozhovor, konečně mu někdo pokládá otázky „na tělo“ a ne jen „Jak vnímáte nové hvězdné příchody?“

Jaroslav Silhavy Dobre Vi Co Dela !!!

Když pan Šilhavý loni přicházel, nebyl jsem nadšen. Vadil mi hlavně pocit, že je to nemastná neslaná osobnost bez charismatu. V duchu jsem se mu už mnohokrát omluvil a nyní tak činím veřejně. Takže pane trenére: "Omlouvám se za velkou a zcela nemístnou pochybnost o tom, že dokážete vést Slavii k úspěchům. Sypu si popel na hlavu a připadám si jako trouba, co nikdy v životě nesledoval fotbal. Nejenom, že jste prokázal kvalitu trenérskou, ale s každým dalším mediálním výstupem z vaší strany si čím dál víc uvědomuju, že do nemastné neslané osobnosti bez charismatu máte opravdu daleko."
A teď už mlčím a nevyjadřuju se, protože zjevně fotbalu nerozumím a lidem už vůbec ne...

Jako pamětník bydlící 200 m od Edenu, fandící SKS od sezóny 1958/59 po památném vítězství Dynama Praha nad Cintou Temešvár 5:3 ve STEP (10 min. před koncem se ještě prohrávalo 1:3), jsem zažil mnoho generací hráčů a trenérů i z dost velké blízkosti a to jako podavač míčů, sběratel autogramů, občasný pozorovatel tréninků i z osobních setkání a musím objektivně říct, že ze současného týmu na mne dýchá neuvěřitelně pozitivní atmosféra. Všichni hráči i členové realizačního týmu slušně a jako první pozdraví, ochotně odpoví na otázku, zastaví se na selfíčko či dají autogram. I mezi sebou se chovají velmi slušně a ohleduplně. I při tréninku kdy dochází k fyzickému kontaktu mezi hráči se vše vyřeší omluvou či pár kliky pro viníka. Kdo je nejblíž, chytne se bez nějakého pobízení tréninkové branky a nese ji na určené místo. Žádné mazáctví, rozdíly mezi zahraničními či tuzemskými hráči, natož mezi hrači základu a náhradníky, všichni jsou jeden tým. Líbí se mi i jaký respekt má u spoluhráčů kapitán Bílek. Slušnost JŠ je evidentně nakažlivá. Jsem přesvědčen, že to Slavii vydrží i když se třeba přestane dařit. Slušnost je ale asi u opravdu velkých klubů obvyklá. Kdysi na Slavii hrál Veletrźní pohár HSV. Jako sběratel autogramů jsem s kamarádem čekal na soupeře Slavie v recepci hotelu Flora. Přijeli se zpožděním a museli hned spěchat na večeři. Ikona HSV Uwe Seeler mi slíbil, že si jen hodí zavazadlo na pokoj a že se pro nás zastaví na recepci a že si tým HSV budeme moci nechat podepsat při večeři. Moc jsem mu nevěřil, ale asi po 10-ti minutách se opravdu božský Uwe objevil v recepci, odvedl nás do jídelny, dovolil se trenéra Kocha, zda je můžeme vyrušovat při večeři. Ten souhlasil a tak mezi předkrmem a hlavním jídlem se nám podepsal celý tým HSV. Když jsem šel při odchodu Uwe Seelerovi poděkovat za nevšední ochotu, tak jen mávl rukou a ještě mi dal do sešitu 50-ti markovou bankovku. Pochopitelně že jsem od té doby fandou HSV, dnes již jediného klubu, který odehrál od založení Bundesligy v r. 1964 všechny její ročníky. Jen pro úplnost, tato z dnešního pohledu neuvěřitelná příhoda se stala 26.11.1968 v předvečer odvetného zápasu Veletržního poháru (předchůdce poháru UEFA) a SKS po gólech I. Kopeckého, Veselého a Lukáče vyhrála 3:1, ale protože první zápas vyhrál doma HSV 4:1, tak SKS v poháru skončila. Gól SKS v Hamburku dal Béda Tesař.