Puristo :-)

S tátou 5. března 1996, 1. zápas čtvrtfinále poháru UEFA 1995/1996 (stadion Evžena Rošického, Strahov) – Slavia Praha – AS Řím 2:0 (1:0).

Na Slávce jsem byl poprvé jaře 1996 s tátou na zápase s Českými Budějovicemi. Vyhrálo se 3:0, v tomto zápase řádil Karel Poborský a byl to tehdy další krok k titulu!

nevim co to bylo za zapas, nevim kdy to bylo ale snad jsme vyhrali 3:2 bylo to pred letem 1985, hral tam Kubik, Jarolim snad daval gol a v utoku radil knoflicek. nebylo mi jeste ani 8 a na fotbal me vzal tata spartan, protoze jsem na nej nalehal. ty nase dresy proste jsou nejkrasnejsi :)

Já jsem na to podobně jako Piero. Bylo to koncem 60. let, snad v roce 1966 nebo 1967, ale jistý si nejsem. Byl jsem hodně malý kluk, na fotbal jsem šel s tátou a dědou. Hráli jsme s VSS Košice. V poločase jsme vedli 2:1, jeden gól dával myslím Franta Veselý. Ovšem v druhé půli Košičtí dali 2 góly a skončilo to 2:3. Pamatuji si, že jsem to nedůstojně obrečel.

Později jsem brával na Slavii mlašího (o hodně) bráchu a taky pochopitelně oba 2 syny. Se starším jsme byli poprvé když mu bylo 5 na Slavia Liberec. Vyhráli jsme 1:0, gól dával myslím Martin Latka. Mladší s námi byl poprvé v 5 letech na zápase Slavia Příbram 1:0. Byla to děsná holomajzna, strašně ho to nebavilo. V druhém poločase se ale dal do fandění a vydržel povzbuzovat nahlas celých 45 minut. Lidé kolem se smáli a říkali, že díky tomu dal Šenkeřík aspoň ten 1 vítšzný gól.

S tátou v roce 1984 Slavia : Dukla Bánská bystrica. Bylo mi 8 a stáli jsme za domácí brankou , u pravé tyče. Já si tam přehraboval kamínky a koukal všude možně. Jediný gol utkání jsem neviděl, ale byl jsem moc pyšnej, že jsem byl s tátou na fotbale.

Koukám, že tu jsem asi zatím nejmladší :-) Můj první zápas na Slavii byl na Strahově 13.11. 2004 Slavia - Příbram 5:1. Poprvé v kotli (tehdy to byl spíše kotlíček na galerii) a láska na celý život. Starý Eden bohužel nepamatuji :-(

Tatínek mě vzal na Slavii (přesto, že on sám byl Bohemák) někdy na začátku 90. let, pamatuju si podlézání počítadla u vstupu, protože za mě neplatil vstupenku. Pamatuju si, že soupeř měl žluté dresy a my vyhráli. Taky si pamatuju, že ke konci jsme zahrávali nepřímý kop po malé domů, tak blízko brance, že si brankář postavil zeď až na brankovou čáru, a že jeden obránce ze zdi pak dostal šílenou bombu do obličeje... :)

moje prvni navsteva ligoveho utkani nasi Slavie je z podzimu 1988 - utkani Slavia - Dukla Banska Bystrica. Tehdy jsem jako zacek podaval balony. Pamatuju si, jak jsme kazdy chteli byt za brankou, aby jsme se pak videli v televizi, takze kdyz padnul gol, tak i kluci co byli na lajnach utikali slavit za branku :)) Utkani se nevyvijelo dobre, o polocase se prohravalo 0:1, mozna jsme i dostali na 0:2, to si uz nejsem jisty, ale Slavia nakonec vyhrala 4:2, kdy dve branky daval Milan Fryda, ktereho jsme tenkrat brali za nejvetsi hvezdu tymu.

Tož jako původem moravák jsem byl poprvé na Slavii při oslavě titulu 17.5.2008, kam mne vytáhl spolužák z VŠ. Od té doby jsem už tak nějak Praze a Slavii věrný :-) Nicméně sešívaný jsem minimálně už od mateřské školky, kde jsem si rozmáznul palici a spravit to muselo až 5 štychů.

To bohuzel nevim.. ale urcite to bylo nekdy v polovine 80. let, za slavii hral Kubik s Knoflickem, Jarolim, chytal asi Simurka, v obrane mohl hrat Petrzela a ja se divil, proc ti stari slusne vypadajici panove na dreveny tribune tak sproste nadavaji..:)

Nejspíš Pohár ČMFS, 3. kolo - 25. 08. 1993 Příbram - Slavia 1:5 s otcem(Bohemákem) a dědou (Duklákem)

S tátou - 03. 09. 1987 Slavia - Hradec 0:0 . Celkem nuda - vybavuju si akorát šanci Knoflíčka. Datum jsem si musel vyhledat na oficiálkách, pamatuju si akorát Knoflíčka s Kubíkem a výsledek :-). U nás se Slavia dědí, takže jsem měl jasno hned. U dcery to bude taky tak :-).

Podzim 1977 nebo 1978, derby na Letné, prohra 0:1. Jezdil jsem se spolužáky ze střední.
V Edenu nejvíc vzpomínám na velkou vrbu na místě dnešního sektoru 112 (sloužila jako WC) a pak na kousíčky roztrhané a při nástupu hráčů do vzduchu vyhazované Poločasy (po vzoru MS Argentina 1978)

na "zivim" fotbale sem byl s tatou poprvi na Dukla - Herttha Berlin v breznu 1979 1/4 finale poharu UEFA, v Edenu sem byl poprvy na podzim 1981 na derby a bylo to nula nula

Tak já si musel ověřit ještě u táty, ale bylo to v roce 1977, to je to let.... ale do Slavie mě přihlásili hned v den mého narození, stejně tak to dělám u svých dětí.

SKS-Girondin Bordeaux, semifinále Uefa. Vzal me kamos z koleji na VSE, Kolouch. Koupili jsme listky, kamos prosel, ja ukazal listek poradateli, ten si ho prohledl, rekl pockejte. za chvili prisli tri policajti, obestoupili mne a prej ze mam falesny listek, kde jsem ho sehnal apod. 15 min me tam vyslychali, pak mi uverili, ze nejsem prekupnik, podvodnik a dokonce mne pustili na stadion. Pamatuju si, ze jsem na Strahove v noci strasne spatne videl, prohralo se, ale stejne tam ta laska zacala. Ted v nedeli chci vzit poprve kluka, 5 let, ma nejakou rymu, tak snad se uzdravi, jinak ho panimama nepusti..a desim se toho, ze po 10 min rekne, ze.ho to nebavi a chce jit domu:-)

Na jaře 1982, to mi táhlo na deset - hráli jsme s Lokomotivou Košice.... V brance nastoupil Šticha, ale po prvním gólu od Strapka ho rychle střídal právě se navrátivší Zlámal. Na 1:1 vyrovnával Pešice, na 2:1 dával z trestného kopu Peter Herda a ještě do půle opět Peter Herda z penalty zvýšil na 3:1... Bohužel ve druhé půli středem naší obrany dvakrát prošel Fecko a skončil to 3:3...

Vždycky jsme chodili naproti hlavní tribuně někam nad penaltový puntík,který byl blíže ku trati.... Takže jsem tenkrát viděl pět gólů pěkně zblízka...

Největší dojem ve mě zanechalo o rok později derby s Bohemkou - narvaný Eden, vedení 2:0 o půli (Pešice rybičkou a Karel Jarolím)... a nakonec plichta 2:2

Bezva nápad, jane.

Vzal mě táta a nejsem si jistý, zda to byl můj úplně první zápas, ale určitě je první, který si pamatuju. :-) Bylo to s Vítkovicemi a vyhráli jsme 3:2. Za nás hráli Kubík, Knoflíček, Jarolím, v bráně Šimurka a pak si pamatuju na Němce, ten na mě taky udělal dojem. Táta měl druhý Vánoce z toho, když jsem doma mámě vyprávěl, že dal gól Ajorman, jak jsem si přejmenoval KJVCD. Tehdy ještě byl stadion kompletní, tedy standardní schody i naproti hlavní.

S tátou, rok 1994, Slavia - Benešov 2:0. Góly v posledních deseti minutách, tuším Knoflíček a Hogen.

22. 8. 2008 se Střížkovem - 5:0.

Tehdy mi bylo čtrnáct let, na základce třída plná sparťanů, na střední taktéž - těžká studijní léta :)

V roce 2006 (asi) s kladnem na strahove 0-0. Pamatuju si, ze to tam tehdy dosoudil hrozne prasil

Jen tak pro zajímavost mě napadlo, jaká je pravděpodobnost, že dva lidi tady byli poprvé na Slavii na stejným utkání. Navlík jsem to na birthday paradox zanedbal věkovou strukturu a při předpokladu, že tu máme rozpětí cca 40 let a 20 utkání ročně (počítám domácí liga+ nějaký poháry) mi vychází, že potřebujem ještě pár lidí (tak 10) aby byla pravděpodobnost větší než 50% procent :-)

Vyborny tema Jane, ja sem byl na prvni zapase se spoluzakama ze zakladky na Poharu UEFA se Steaua Bukurest na Strahove 25.11.1999 4:1.

Slavia - Inter Bratislava 4:0

Srpen 1998 - 2. předkolo poháru UEFA.

Hrálo se na Strahově asi před třema tisícovkama diváků a mne na fotbal do Prahy vzal taťka. Ačkoliv góly tehdy dávali Vágner, Kozel a Skála (to jsem si teď dohledal), dojem na mě tehdy udělali zejména Dostálek, samozřejmě můj oblíbenec Horváth a pak Honza Stejskal, který sice neměl tolik práce, ale proti jedný pumelici Némétha se opravdu vytáhnul.

Určitě někdy v dávnějších dobách táta (i když fandil Bohemce, chodíval občas i na Slavii), ale kdy přesně a jakej zápas, to fakt už dohromady nedám. Byly to sedmdesátý léta - brankářský duo Stárek, Zlámal, Franta Cipro na hřišti, hrával ještě i Franta Veselý a myslím, že v tom zápase dával nějaký gól Robert Segmüller... :-) Pravidelně jsem pak do Edenu začal chodit až se spolužákama z gymplu začátkem 80. let.

Na 1. derby si moc nepamatuju, ale dodnes si živě pamatuju derby na Letný v 88.

Po poločase 0:0 , myslím, že Griga tam nedal gol asi z metru a my se smáli co tam mají za lempla. Dokonce snad nedali i penaltu. V druhým poločase jsme dostali 5 kousků. :o(

Ale za 3 roky na to jsem si to užil. Přetáhli jsme jim Rusnáka, na kterýho byl faul a KJ rozhodl z přímáku.

A pak další derby na Letný, rok si nepamatuju, ale nikdy nezapomenu, jak Juraško , snad ze 40 metrů propálil Koubu.

Sparta - Slavia 0:0 na podzim 1998. Trénoval nás Jarda Hřebík, nepřelezli jsme přes půlku, ale začínající Radek Černý čaroval a já to s úžasem sledoval z našeho kotle v rohu. Podobně jako poslední derby.

Slavia - Slovan CHZJD Bratislava
6 : 0 (4 : 0)

Datum: 11. listopadu 1984
Utkání: 1. liga 1984/85, 11. kolo
Sestava: Veselý - Beránek, Čermák, Doležal, Janů, Jarolím, Jeslínek, Knoflíček, Kubík, Němec, Rott, Sokol, Zajac
Branky: 8. Doležal 1:0, 14. Knoflíček 2:0, 30. Knoflíček 3:0, Knoflíček 4:0, 75. Němec 5:0, 75. Zajac 6:0
Průběh: „Slavia Praha hostila celek slavných tradic, Slovan Bratislava. Snaha hostí o dobrý výsledek dostala trhlinu již v 8. minutě - Doležal se krásně trefil z 20 metrů - 1:0. Slavia hrála zejména v prvním poločase výborně, obránci často podporovali útok, v dobré záloze byl nejlepší Jarolím, v útoku zářil Knoflíček. Ve 14. minutě zvýšil na 2:0. Branka padla po centru z pravé strany. Knoflíček hlavičkoval, brankář Slovanu vyrazil míč pod sebe, ten se ale dostal do branky. Ve 30. minutě přihrál Jarolím Knoflíčkovi, a ten ukázal, jaký má přehled. 3:0. I další branku domácích dal ve 43. minutě nejlepší ligový střelec Knoflíček. Byla to jeho třináctá v deseti zápasech a znamenala čistý hattrick. Branku vstřelil hlavou, opět po centru z pravé strany. Také třetí letošní ligové vystoupení Slovanu v Praze neskončilo slavně. Krize silně omlazeného celku vrcholí a nedaří se ani hráčům, kteří mají být oporami. Po faulu na Bobeka v 51. minutě nedal Hlavatý penaltu. Trefil břevno, míč se odrazil za branku.
Po přestávce Slavia polevila, což by se jí proti silnějším soupeřům nemuselo vyplatit. Přesto v 75. min. dal Němec na 5:0. Ještě v téže minutě upravil střídající Zajac při svém prvním dotyku s míčem na konečných 6:0.”
Trenér: J. Jareš

Přesně, a vždycky jsem pozoroval fanoušky soupeře. Dojem, nikoli pozotivní na mě udělali Brňáci a Hradečáci, to byla strašná zvěř.

prechazeni si taky pamatuju...byly i nejaky pokusy tomu zamezit tim, ze dali retez na vrata, kterymi se prochazelo...lec nevydrzel...jinak svuj prvni zapas si taky nepamatuju, ale bylo to obdobi prvni pulky 90.let, kdy zacinal Smica, Pata Berger...hrali za nas takovy hraci jako Pista Rusnak atd.

Já si na přecházení pamatuju hlavně z titulový sezóny. Třeba legendární 9:1 s JOKO Uherské Hradiště. Kotel se přesunul na jih a oba kotle na sebe řvali zblízka přes plot. My jsme kromě obligátního "deset deset" odpovídali například na skandování "joko joko" ve stejným rytmu "hovno hovno". Nebo tehdy populární pokřik: "My máme metro" popřípadě "Seno a vidle".

Na Petřinách by měl každý fandit Petřinskému velkoklubu PSK Olymp Praha.

No já byl také na Petřinách a to do r. 1990. Ve třídě samá Dukla a Sparta. My jsme byli v menšině. Já také začal fandit Dukle, ale pak se to zlomilo na prvním zápase, kde jsem byl, s Plzní o postup do ligy 1964, výsledek 4:1 spousta lidí.Pak obzvláště derby na Strahově 2:2 snad přes 40 tis. lidí. Ale chodil jsem s tátou málo. Přece jen mně moc nebylo.

Také se pamatuji na kotle Sparty a Slávie těsně vedle sebe. Nijak přátelské, ale zase žádné zásadní problémy. Teď si to nedovedu představit.

To je pěknej křest ohněm, ufff.

Jojo taky si pamatuju, první zápas s Ríšou Dostálkem a hned takový výprask...

1:1 konec, i tak výborný výsledek pro nás. :-) 5. místo je velmi blízko...

Tak vidíš Tantale, jak je svět malý. Přesně na stejná utkání jsem do Karlína chodil v r. 1965 taky, tam obdivoval klučinu jménem Franta Veselý a samozřejmě jsem nechyběl na památném utkání proti Lopatově a Čalounově Plzni, kterou jsme tenkrát roznesli 4:1 a vrátili se zpět do ligy. Jestli si vzpomínáš, tak Lála, který tenkrát dal první gol, utkání po strašném nakopnutí nedohrál. Mluvil jsem s ním po zápase, strašně kulhal a nám fandům smutně říkal, tohle bylo po Mistrovství světa mé nejnádhernější utkání v Edenu a stejně jako jsem nemohl nastoupit do finále pro zranění v Chile, ani tohle utkání jsem nedohrál.
Jane patří můj velký dík za její nápad, protože se zase zřetelně ukázala ta pestrá mozaika nás, slávistických fandů, z celé republiky, které spojuje dobrovolnost, zanícení pro červenobílé barvy, pro klub, který byl tolikrát sužován represemi a přece nezahynul. Je jednoduché fandit klubu, kterému se, při podpoře nejrůznějších orgánů daří, dokáže i podvodem, viz pozemky pod Spartou získat je za směšných 20 mio. a jiným, kde se vše buduje pomalu, trpělivě
a při nejrůznějších bolestech. A taky právě kvůli pospolitosti toho obrovského fandovského moře, zůstává Slavia věčná.

Je přece jasné, že největší nárůst 'fanoušků' nastane při úspěchu.
Když chceš statistiku, tak stačí zauvažovat a dojdeš k:
a) z otce/matky na syna/dceru
b) v době slávy
c) bydlí v blízkém okolí Edenu
d) Slavista/tka mě přivedl na zápas
Největší podíl má rozhodně ta sláva, protože body a), c), d) se projevují i v době neúspěchu, ale bod b) jen když Slavia bude zase bude mezi nejlepšími.
A když se podíváme pár let zpět, tak v době titulů na Slavii chodilo +/- 11K diváků, ale v době neúspěchu to bylo okolo 6-7K diváků a ten rozdíl je především díky ''fanouškům úspěchů''.

Řekl bych sociologicky dost náročná otázka. Dle mého názoru, je potenciálním pravidelným návštěvníkem někdo, kdo má rád fotbal a od mala si vybral, že bude fandit Slavii. Ta volba přichází kdy? Řekl bych, že mezi 6 - 10 rokem. Pak už volbu asi nejde změnit.

Při volbě komu fandit rozhoduje myslím toto:

1. rodina
2. kamarádi
3. pokud mám rád fotbal, ale v rodině to je všem šumák, tak si myslím, že pak rozhoduje to, jak je určitý tým zrovna v tom čase kdy dochází k rozhodování úspěšný v lize a zejména v evropských pohárech.

Zejména v bodě 3 máme na rudý obrovskou ztrátu, nyní ještě umocněnou jejich hokejovým úspěchem, který nemáme čím nahradit. Návštěvnost při vítězné neděli 24.4. na jejich zápasech to jasně ukázala.

Akce na lístky jsou myslím super, ale jak píšeš jsou ad hoc. Zásadní je přivést potenciální fanoušky, kteří mají rádi fotbalů a fandí Slavii. Tam pak nejvíce rozhoduje momentální výkonnost, atraktivita hry a důležitost zápasu.

Sundal bych si růžový brýle, ta množina lidí, co mohou přijít do Edenu je mnohem menší než si myslíme. Dva důkazy: otevírání stadionu s Oxfordem a poslední zápas v druhé mistrovské sezóně s Libercem, kdy se po zápase předával pohár. Ani jedno nebylo vyprodáno.

Tak já si nemyslím že by to bezvýhradně bylo tak, že nejvíc fanoušků přichází v dobách úspěchů. Třeba já jsem se slávistou už víceméně narodil, protože u nás v rodině se vždycky fandilo ve fotbale Slavii. Děda byl velký slávista, taťka je velký slávista, já jsem též zarytý slávista a už to pumpuju i do svého osmiletého synovce, který už se taky začíná chytat. A řekl bych že hodně z nás to tak má, že prostě jsou Slávisty už víceméně od narození protože to mají v rodině. Jak jsem psal výše, mě taťka vzal poprvé na Slávku, když mi bylo sedm, bylo to na jaře 1996 na zápas s Českýma Budějovicema, to se vyhrálo 3:0 a z tohoto zápasu si pamatuju především dlouhovlasého Karla Poborskýho, kterého bylo plné hřiště. Že to vyšlo zrovna takhle na titulovou sezónu je náhoda. Jak jsem říkal, v naší rodině se vždycky fandilo Slavii a taťka by mě začal brát na Slavii i kdyby se tehdy hrálo o záchranu. A třeba moje první derby bylo bohužel neúspěšné. Prohra 0:1 doma v Edenu a jediný ten gól rumunů dával Siegl. O rok později už to bylo veselejší derby, naopak výhra 1:0 pp Horváthově gólu z penalty a to ještě v závěru další penaltu zahodil Ríša Dostálek. Je skoro až neuvěřitelné že jsme v derby kopaly dvě penalty, protože já si nepamatuju, že bychom od tohoto zápasu kdy v derby kopaly penaltu. Kor když si vždycky člověk vybaví, jak ve spoustě derby nás sudí řezal jak žito. Asi netřeba dlouze vzpomínat, každý si těch derby kdy nás sudí zašmikl vybaví hodně, především v 90.letech. Ale to jsem odbočil od tématu. Abych to nějak uzavřel. Podle mě nás je určitě velká spousta kteří se Slávisty prostě víceméně narodily. Určitě souhlasím, že v dobách úspěchů přijde největší nárůst a návštěvnost fanoušků, ale určitě to podle mě nehraje nejdůležitější roli v tom, kdo se stane slávistou.

No jo, toho chlapíka na takovém tom méně obvyklém vozítku si taky vybavuju. Byl snad na úplně každém domácím zápase. No a na "pááá...RRREK!" se prostě zapomenout nedá. :-)

Diky za oziveni. Pa...rrrek a podivne vozitko... :-)