Jak už jsem se vyjádřil na Twitteru, považuji za samozřejmé, že by se klub měl po této sezóně všem svým sponzorům a příznivcům omluvit za zpackanou sezónu a poděkovat za přízeň, pro jejíž udržení opravdu příliš mnoho neudělal. To je však jen jedna stránka věci. Druhou stránkou je, že by měli klub co nejrychleji opustit lidé, kteří mají odpovědnost za to, jak se A tým prezentoval celou sezónu. Není dle mého již dále udržitelné pokračovat ve strategii, kterou klub dlouhodobě zastává - tedy při neúspěších hrát mrtvého brouka a čekat, až události odplynou a padne na ně prach.

Největší odpovědnost pochopitelně padá na majitele klubu. Ten je však také jediným člověkem, který má v rukou budoucnost Slavie. Po třech letech ve Slavii je již zřejmé, že Aleš Řebíček není schopen Slavii pozvednout, naopak pod jeho vedením se A tým noří hlouběji a hlouběji do sestupového bahna a nenastanou-li během následujících týdnů velké změny, bude Slavia největším kandidátem sestupu v následující sezóně. Řebíček prokázal, že nemá trpělivost, dělá unáhlená rozhodnutí a jeho personální politika je učebnicovým příkladem, jak by neměla fungovat dobře řízená společnost. Protože v tomto ohledu zastávám názor, že hůř už prostě být nemůže, doufám, že Aleš Řebíček co nejdříve prodá majoritní podíl ve Slavii a nový majitel - jakkoli bude nejspíš zahalen v neprůhledné mlze a napojen na podivné lobbistické či dokonce zločinecké prostředí - prokáže alespoň o trochu lepší cit pro vedení fotbalového klubu. Alternativa v podobě toho, že klub pojede v úsporném ekonomickém módu a A tým povedou Kisel, Pešice a Šmicer, totiž připomíná noční můru - ještě že Ivan Horník zamířil na Žižkov a jeho angažmá ve Slavii tak nehrozí.

Dalším člověkem, který by byl na řadě v žebříčku odpovědnosti a který by měl Slavii opustit, je generální ředitel. Toho však Slavia po odchodu Jaromíra Šeterleho nemá. Považuji za nutné však na tomto místě zmínit, že jeho odpovědnost za to, jak Slavia tuto sezónu skončila, je nezanedbatelná. Byl to on, kdo odepsal začátek sezóny, přes požadavky trenéra Petrouše nepřivedl žádné posily a vzhledem k tomu, že po nástupu trenéra Koubka přišli do Slavie Neves s Ličkou, lze se důvodně domnívat, že Šeterle obětoval start do sezóny, aby se zbavil trenéra, kterému nevěřil. I kdyby ze Slavie v průběhu jara neodešel, byl bych v tomto okamžiku jednoznačně pro to, aby Slavii opustil nyní.

Níže v hierarchii stojí sportovní ředitel, kterým je od začátku roku Karol Kisel. Je otázkou, do jaké míry má volnou ruku ve sportovních otázkách a do jaké míry jen vykonává to, co mu nařídí jiní. Tak či tak, byl to on, kdo oficiálně odvolal Miroslava Koubka a na tiskové konferenci představoval novou koncepci v podobě trenéra Alexe Pastoora. Údajně šel s kůží na trh. Jak už nyní víme, tento krok byl obrovským hazardem a vedl k totálnímu rozkladu již tak nepříliš kvalitní hry áčka. Jako člověk s přímou odpovědností za vše, co bylo na jaře s A týmem špatně, by měl okamžitě dát vedení svou funkci k dispozici a veřejně přiznat, že naprosto selhal. V porovnání s kolapsem A týmu se jeví jen jako drobnost nepovedená rošáda trenérů u týmu U16, při které Slavia přišla o trenéra Titěru a střelce Turynu a nezískala vůbec nic. Kisel rozhodně není jediným viníkem současného marasmu, ve které se nachází áčko, ale má za tento stav velkou odpovědnost. Svůj díl odpovědnosti má bezpochyby i Igor Kornějev. Je otázkou, zda v případě jeho pokračování (které je při změně majitele pravděpodobné) budou přicházet kvalitní hráči a nebo takoví, kteří dlouho pořádně nehráli a jejich sportovní výkonnost je minimálně nejasná (viz Ritchie).

Samozřejmostí po takto zpackané sezóně je, že ve Slavii nebude pokračovat trenér A týmu. Alex Pastoor do českého fotbalu bohužel nepřinesl téměř nic, co by stálo za řeč. Pod jeho vedením byl na hřišti úplný chaos, obrana naprosto nestíhala (a přesto se její složení neměnilo!), směrem dopředu byla Slavia naprosto bezzubá. Sympatické vystupování, to je tak to jediné, pro co si Pastoora budou fanoušci Slavie pamatovat v dobrém. Je otázkou, nakolik mají za herní projev odpovědnost jeho asistenti Martin Poustka a Oldřich Pařízek. Je však přirozené, aby si nový trenér, ať už jím bude kdokoli, vybral vlastní realizační tým. Samostatnou kapitolou je pak působení Vladimíra Šmicera, který je sice klubovou legendou, ale zvenčí se zdá, že působí jen jako maskot, což je prostě nedůstojné.

Největší třesk však musí přijít v hráčském kádru A týmu, který naprosto selhal - především pak "zkušenější" hráči by měli Slavii opustit ve větším počtu. Jak se již píše několik sezón, tým nemá žádnou kostru, o kterou se může opřít. V bráně by měli dostat šanci mladší, jako jasná jednička se jeví navrátilec Berkovec, dvojku může dělat na jaře nepochopitelně odstavený Rakovan. Černý i Čontofalský by měli skončit. Obrana by se měla postavit prakticky od základů nová. S žádným ze čtveřice Dostál, Škoda, Smejkal, Neves nelze počítat do základní sestavy v případě, že Slavia chce hrát výš než jen horko těžko o záchranu. Stopeři neoplývali jistotou a krajní beci naprosto postrádají ligovou kvalitu. Právě posty krajních obránců Slavia dlouhodobě podceňuje a na jaře se jí to vrátilo opravdu ve velkém. Do středu hřiště má Slavia teoreticky největší kvalitu ze všech postů a protože nelze čekat, že by skončili úplně všichni hráči, největší smysl má ponechat v kádru kvalitnější záložníky. Samozřejmě příchod univerzálního středního záložníka, který by byl vůdčí osobností a byl by schopen bránit i zaútočit, by velmi pomohl. Na krajích hřiště opět Slavia postrádá kvalitu, rozdíl mezi výkonností zkušených hráčů jako Juhar nebo Vošahlík a odchovanců typu Proška nebo Bazala není natolik velký, aby museli hrát ti starší. Nechť dostanou šanci mladší a nebo ať přijdou opravdové posily a ne jako obvykle hráči do počtu. Nakonec v útoku Slavia po odchodu Necida nemá opět ani jednoho ligou prověřeného hráče. Tam musí přijít minimálně dva, lépe však tři noví muži.

Ve Slavii je dlouhodobě prohnilé prostředí plné neprofesionality. To nebude jednoduché změnit. Jak se ukazuje poslední roky, nelze to napravit postupnými a částečnými změnami. Klub točí ředitele, trenéry i hráče jako na kolotoči a efekt je nulový nebo dokonce záporný. Jako jediné řešení se tedy jeví prakticky kompletní nová výstavba jak vedení společnosti, tak A týmu. Jedině tak se dle mého názoru může Slavia vrátit k důstojné roli v českém fotbale.

Jak by tedy měl probíhat ideální (a přitom dle mého nikoli nereálný) scénář následujících dní?

První týden v červnu: Rezignaci oznamuje Karol Kisel. Klub se omlouvá sponzorům a příznivcům. Aleš Řebíček dotahuje prodej majoritní části podílu ve Slavii.

Druhý týden v červnu: Nový majitel jmenuje nového generálního ředitele a nového sportovního ředitele. Jmenován je také nový trenér A týmu, který si vybírá svůj realizační tým. Nové sportovní vedení spolu s trenérem určují, kteří hráči současného kádru budou pokračovat a kteří si mohou hledat další angažmá. Ti jsou úplně odstaveni od dění v A týmu. Začíná jednání o posilách, které však vždy musí odsouhlasit nový trenér.

Třetí týden v červnu: Slavia inteznivně jedná na několika frontách o hráčích pro příští sezónu. První posily podepisují smlouvy.

Čtvrtý týden v červnu: Začíná příprava již se dvěma až třemi novými hráči - nejlépe obránci. Další hráči přicházejí na testy a další jsou v jednání. Šanci v přípravě dostává několik hráčů juniorky a mistrovského týmu U19.

V průbehu přípravy přichází další minimálně čtyři hráči s kvalitou pro základní sestavu. Sehrává se úplně nová obrana a první branky střílejí noví útočníci. Nově vybudovaný tým má málo společného s tím, který Slavii zostudil v uplynulé sezóně.

Jak je vidět, již nyní je klub ve velké časové krizi. Aby byla možná větší náprava, kterou klub nutně potřebuje, muselo by se stát v následujících hodinách mnoho věcí, vše se pak odvíjí od toho, jestli a kdy Aleš Řebíček prodá majoritní podíl. Čím později to bude, tím menší je šance, že Slavia stihne do začátku dalšího ročníku ligy provést všechny nutné změny a odvrátit hrozbu, že další sezóna bude ta, ve které Slavia opustí nejvyšší soutěž.