Jak už se stalo poslední roky smutnou tradicí, očekávání většiny fanoušků se ukázala během podzimu jako přehnaná. Slavia se ani v roce 2013 nezvedla z bahna, ve kterém se plácá už pátý rok v řadě. Ba právě naopak, na podzim si uřízla takovou ostudu, jakou historie nepamatuje. Až se nabízí otázka, zda je tedy toto už opravdu ono dno, od kterého se klub odrazí zpět na výsluní. I kdyby tomu tak opravdu bylo, cesta zpět do české špičky bude zřejmě trnitější, než se v létě mohlo zdát. Pojďme se tedy podívat, co se Slavii na podzim povedlo.

Slavia zakončila podzim s bilancí 4-4-8, tedy polovinu svých zápasů prohrála, čtvrtinu vyhrála a ve čtvrtině případů brala bod. Pozitivní může být alespoň to, že se snad konečně Slavia zbavila traumatu ze zápasů venku. Venkovní bilance 2-2-4 není vůbec špatná, řadí sice Slavii až na 10. místo v tabulce venkovních zápasů, ale třeba oba severočeské týmy Jablonec a Liberec uhrály venku jen o dva body více a jsou přitom na 4. a 5. místě této poměrně vyrovnané tabulky. Netřeba snad přitom pozorným fanouškům připomínat, že za celý rok 2012 nevyhrála Slavia ani jeden ligový zápas venku.

Ucházející bilance v zápasech venku byla však na podzim 2013 vykoupena hrozivou domácí bilancí: také 2-2-4. Vzhledem k tomu, že má Slavia lepší skóre venku než doma, řadí se tak po bok Plzně a Dukly - jedině tyto tři týmy mají venku bilanci lepší než doma. Fakt, že Slavia v Edenu vítězila na podzim jen v každém čtvrtém ligovém zápase, považuji za naprosto děsivý a pevně věřím, že se už nebude opakovat. Taková statistika by pro klub velikosti Slavie měla být naprosto nepřípustná. Slavia navíc zažila doma největší potupu, když během jednoho měsíce dostala sedmičku od Teplic a čtyřku od Mladé Boleslavi. Slavia především vinou těchto debaklů inkasovala doma na podzim celkem 18 branek. To je víc, než doma inkasovala v posledních 11 letech za celé sezóny, až v ročníku 2001/02 najdeme v bilanci domácích zápasů u Slavie skóre s 18 inkasovanými brankami.

Nedůstojná je nejenom bilance inkasovaných branek, ale také počet branek vstřelených. Dvanáct branek v 16 odehraných zápasech řadí Slavii na absolutně poslední příčku v produktivitě a je rozhodně dalším námětem k zamyšlení jak pro ofenzivní hráče Slavie, tak pro sportovní vedení klubu, které tyto hráče do Slavie přivedlo. Ostatně výmluvný je samotný fakt, že podzim dohrával v útoku hráč původně přivedený na post levého záložníka případně levého beka - prostě proto, že v kádru byl po přeřazení Škody do obrany jediný další útočník Škutka. Počítat za plnohodnotného člena kádru A týmu Martina Fenina snad na podzim 2013 ani nelze, přestože odehrál 163 minut, tedy ekvivalent téměř dvou celých utkání. 

Slavia vstřelila na podzim doma branku jen v polovině zápasů, ve čtyřech z osmi. Přitom loni vyšla za celou sezónu doma naprázdno jen třikrát, předloni pětkrát, tři roky zpět opět třikrát. V lize nalezneme v současnosti jen dva týmy se záporným skóre z domácích zápasů. Jedním je Baník se skóre 10:11 (tedy -1) a druhým Slavia se skóre 6:18 (tedy -12). Pokud nějaký statistický ukazatel dokumentuje bídu domácích zápasů Slavie na podzim 2013, je to právě tento.

Pojďme se krátce podívat také na osobní statistiky, začněme u trenérů. Michal Petrouš opustil A tým Slavie po osmi odehraných kolech s bilancí 2-1-5 a skóre 7:19. Miroslav Koubek výrazně zlepšil defenzivu, avšak produktivita se také propadla a nasbíral jen o dva body více: 2-2-3 se skóre 5:9.

Pokud jde o hráče, tak největší počet minut odehrál Ondřej Petrák - 1189. Přes tisíc minut se pak dostali ještě Jaromír Zmrhal, Martin Dostál a Martin Juhar. Jediným hráčem, který nechyběl ani minutu v zápasech pod Michalem Petroušem je Jaromír Zmrhal. Pod Miroslavem Koubkem však Zmrhal nastoupil v základní sestavě jen pětkrát z osmi zápasů. Plný počet odehraných minut pod vedením Koubka mají Martin Juhar a Matej Rakovan, ten přitom pod Petroušem odchytal jen poločas a zřejmě měl pro trenéra status čtvrtého brankáře, protože přednost před ním dostali Čontofalský, Černý i Hrubeš. Juhar pak pod Petroušem nastoupil v základní sestavě jen pětkrát.

A perlička na závěr - slávisté nasbírali na podzim tři červené karty, což je o jednu víc, než za posledních pět ligových sezón dohromady. Pokud bychom šli zpět časem a hledali červené karty před touto sezónou, narazíme nejprve na Juharovu červenou kartu v Plzni letos na jaře, Paprčiakovu podivnou červenou kartu v závěru domácího zápasu s Olomoucí - a pak velmi dlouhý úsek bez červené karty v ligovém zápase, který ukončí až vyloučení brankáře Vorla v památném strahovském zápase proti Žižkovu (0:3) v mistrovské sezóně 2007/08.