Neděle. Den v týdnu, který ponechával slávistické příznivce povětšinou v této sezóně klidné. Mimimálně v tom, že nemuseli vytáhnout šálu ze šuplíku a vyrazit do boje s dlouhými intervaly u MHD mířící na zastávku Slavia. Zní to asi trochu neuvěřitelně, z pohledu zahraničního fanouška určitě, ale Slavia odehraje první zápas v úředně stanovený den, tedy v neděli, až jako sedmé utkání v pořadí. A samozřejmě, aby v tom přeci jen bylo trochu zmatku, tak ani tentokráte nepůjde o původní nedělní čas, ale zápas začne o pětašedesát minut později. 

A je trochu symbolické, že první takový zápas bude proti možná již trochu uvadajícímu, ale stále dá se říci fenoménu ligy. Plzeňská ofenzivní hra již neokouzluje tolik jako před dvěma, třemi lety, ale stále jde o tým, na jehož fotbal se dá v měřítkách české ligy určitě dívat. Bylo by asi nošením dříví do lesa, kdybych zde plzeňskou hru, kterou jim ordinuje Pavel Vrba, nějak zevrubně popisoval, přeci jen, asi každý ze čtenářů SN viděl plzeňských zápasů dost a dost, tak snad jen zmíním rozdíl, který jsem vypozoroval na hře Západočechů oproti třeba loňské sezóně. Samozřejmě, osa zůstala stejná, trenér zůstal stejný, tým hraje stále velmi podobně. Ale přeci jen, Hora či Štípek nejsou Pilař a také Řezník, který nahradil Rajtorala, jenž se posunul do zálohy, není až tolik ofenzivní typ. To vede k tomu, že Viktoria hraje přeci jen o poznání méně přes křídla, než jsme byli zvyklí, je k vidění více akcí, kdy se to snaží táhnout středem, především přes Daridu či uzdraveného Koláře.

Poslední zápas hrála Plzeň rovněž venku a vylepšila si díky němu bilanci venkovních zápasů na velmi slušných 11 bodů z 6 zápasů. Jenže je tu velké ale. Viktoria sice vyhrála, ale proti hanebně hrajícím Budějovicím, jejichž výkon možná pomalu nesnesl ani měřítka středu druhé ligy. A je třeba říci, že Plzeň se jim v tom snažila vyrovnat, ačkoliv až taková hrůza to přeci jen nebyla, proto vlastně i zaslouženě zvítězila. Ale pointa toho všeho je ta, že si troufnu říci, že podobný výkon by na současnou Slavii nestačil. No a protože další poslední dva venkovní zápasy pro Plzeň dopadly tragicky i výsledkově (prohra v Příbrami, remíza v Teplicích), tak by to mohlo poukazovat, že nešlo jen o ojedinělý výpadek, ale že se snad Plzeň zhlédla ve Slavii a snaží se s ní soutěžit o to, kdo bude hrát venku více pod své možnosti.

Protože Slavia, jak bylo ostatně popisováno v preview před předešlým zápasem, ta má dva týmy. Domácí a venkovní. Za oba hrají stejní hráči, občas i ve stejných dresech, ale každý tým má úplně odlišný herní projev. Ten venkovní potvrdil v minulém zápase před velmi reprezentativní návštěvou v Jablonci zejména v první půli, že na ten domácí stále ještě nemá a člověk se až diví, že mohou dva tak odlišné týmy nastupovat pod stejným klubem. Jen hromada čtyřlístků, které pravděpodobně našel Petr Rada před utkáním, totiž uchránila Slavii v prvním poločase před minimálně jednou brankou, která by vzhledem ke střelecké produktivitě v zápasech venku znamenala takřka jistou porážku. V druhé půli již to bylo přeci jen trochu lepší, ale stále se za to nedá nějak bouřlivěji tleskat.

Každopádně, ještě štěstí, že zítra je na pořadu domácí tým. Tomu se totiž daří, po dvou úvodních remízach si připsal již 4 vítězství v řadě a dostal jen jedinou branku v posledním zápase s Příbramí. Mě upřímně překvapují kursy, které byly stanoveny od bookmakerů na tento zápas, protože Slavii jako outsidera určitě nevidím. Zápas může dopadnout jakkoliv, ale bylo by záhodno i vzhledem k dnešní ztrátě těch druhých z Prahy si připsat body tři. Ostatně, v situaci, kdy si Slavia připomíná 120 let od založení, by byla výhra více než symbolická. K ní nepomůžou stálí marodi Vošahlík se Zákostelským a také Juhar, jenž pyká za čtyři žluté karty.

Patrony zápasu jsou bývalí hráči Slavie Jan Lála, Jan Andrejkovič a Jiří Nedvídek.