Slavia - Jablonec 0:0 

Slavia: Čontofalský (73. Berkovec) - Dostál, Latka, Hubáček, Čonka - Nitrianský (90. Vlček), Jarolím, Cicman, Milutinovič - Blažek - Škoda (25. Böhm)

Martin Poustka při skládání sestavy rozhodně překvapil, poslal do hry hned šest defenzivních hráčů včetně zkušeného Davida Hubáčka a Martina Dostála. Naopak jen na lavičce zůstali například Hurka, Trubila nebo Böhm. Šest defenzivních hráčů se nakonec rozestavilo tak, že Nitrianský hrál pravého záložníka, Cicman ve středu zálohy, z čehož vyplynulo, že Milutinovič hrál v záloze vlevo. První tutovku si připravili slávisté, když centr Nitrianského našel ve vápně úplně volného Blažka, ten z voleje ve vyložené šanci minul. Hosté odpověděli závarem, při kterém ve vápně přečíslili naše hráče, k zakončení však jejich snaha nakonec nevedla. Hra byla vyrovnaná, na Cicmanův pokus po rohovém kopu odpověděli hosté tutovkou Pitáka, který křížnou střelou těsně minul. A hned o minutu později pálil z podobné pozice Nitrianský, jeho rána byla přesnější, ale stihl ji vyrazit Špit, z následného závaru nic nebylo. V aktivním tempu se slávisté dostali i do další šance, Milutinovič měl na hranici vápna spoustu času, ale jeho střela byla slabší než slabá. Slávisté pokračovali v mírném tlaku podporováni výborným publikem, Nitrianského střelu vytáhl na roh Špit. V 34. minutě docílili hosté branky, ta ale nemohla být pro ofsajd uznána. Nádherný pokus Marka Jarolíma asi z 25 metrů letěla jen těsně nad. Ve 41. minutě spálil další obrovskou šanci Milutinovič, z rohu malého vápna trestuhodně přestřelil. Hosté se nenechali zahanbit a Marek Jarolím střelu zpoza vápna nasměroval naštěstí přímo do náruče Čontofalského. Pěkný ofenzivní fotbal, jaký Eden pár zápasů neviděl, branku v první půli nepřinesl a do kabin se tak šlo za stavu 0:0.

Trend hry nastavený v prvním poločasu se nezměnil ani v tom druhém, první šance si vytvořili hosté, před Lafatou na poslední chvíli odehrával na roh Latka, druhá hlavička Lafaty skončila vedle. Slávisté odpověděli hlavičkou Böhma po centru Nitrianského těsně vedle, o chvíli později si parádní Dostálův centr Böhm ve vápně zbytečně zpracovával a o míč přišel. Další nebezpečně vyhlížející závar ve vápně hostů skončil zblokovanou střelou jednoho ze sešívaných. A na druhé straně zase Marek Jarolím, tentokrát z voleje vedle brány Čontofalského. V posledních 20 minutách zápasu se počet nebezpečných situací před oběma brankami přeci jen ztenčil a pěkný fotbal se změnil v boj, který nepřinášel šance na žádné straně a zápas tak skončil už potřetí na jaře bez branek. Po zápase přišla na řadu po dlouhých měsících opět děkovačka, kotel po ní vyvolával také trenéra Poustku.

Trenér Jablonce František Komňacký hodnotil zápas takto: "Asi se shodneme, že bychom si představovali fotbal v trochu lepším balení, kvalita pokulhávala za bojovností a nasazením. My jsme se nedostali ke své hře, která je založena na kombinaci a kreativitě, bylo to dílem toho, že Slavia dobře bránila, dílem toho, že balon byl hodně ve vzduchu, ani terén tu nebyl nejlepší. V první půli byly na každé straně brankové příležitosti, ve druhé už šla kvalita stranou. Chtěli jsme tady vyhrát, bod pro nás zásadní význam nemá. Máme za cíl se dostat do Evropy a tyto ztráty nám tento cíl narušují. Nicméně dělba bodů je zasloužená, vyhrát si nezasloužilo žádné mužstvo. Vždy, když nastoupí nový trenér, je mužstvo méně čitelné, Slavia byla od Martina Poustky připravená velmi dobře jak po psychické, tak po taktické stránce, našeho nejlepšího hráče Lafatu dokázala Slavia prakticky eliminovat. Ofenzivní fázi samozřejmě nelze nacvičit za den, to chce daleko víc času."

Martin Poustka hodnotil zápas poměrně pozitivně. "Myslím, že se fotbal mohl fanouškům líbit, šance byly na obou stranách, nás omezila zranění a nucená střídání, nemohli jsme potom střídat do ofenzivy a naopak jsme se v závěru soustředili na pomoc Martinu Berkovcovi. Chtěli jsme vyhrát, za výhrou jsme šli, bohužel jsme šance neproměnili a další akce nedotáhli do zakončení. Kluci nezůstali výbornému publiku dlužni nic kromě gólů. Všichni víme, že Lafata je nebezpečný v šestnáctce, takže cílem naší obrany bylo zaměřit se na jeho nejlepší nahrávače - Jarolíma, Pitáka, Kovaříka a Kopice, to se Róbertu Cicmanovi vesměs velmi dobře dařilo. Směrem dopředu ještě trochu chyboval. Pravou stranu jsme vyztužili Martinem Dostálem, abychom eliminovali silnou levou stranu soupeře. Dostal jsem úkol připravit mužstvo nejlépe na toto utkání, to si myslím, že se docela povedlo. Co bude dál, tím si nezatěžuji hlavu a ani jsme se o tom s vedením nebavili. Kromě toho si myslím, že to není o Poustkovi, ale o těch hráčích, co jsou na hřišti. Před zápasem jsem byl samozřejmě nervózní, ale po startu zápasu jsem na to zapomněl. Tentokrát můj přesun na pozici hlavního trenéra - i díky tomu, že to byla taková akce kulový blesk - nebyl ani takový šok, jako v létě, když jsem po Pavlu Řehákovi přebral béčko. Když kotel vyvolával mé jméno, udělalo mi to velkou radost, jako každý chlap jsem totiž ješitný. Fanoušci byli dnes perfektní a kluky hnali dopředu, myslím, že to bylo na hřišti znát. Děkovačku jsem si maximálně užil, děkovali fanoušci nám i my nim. Ale ještě lepší, než vyvolávání mého jména po dnešním zápase, by bylo vyvolávání mého jména po vítězném derby. Trénovat Slavii nebo Spartu vyžaduje extrémně odolného trenéra, byl bych sice rád, kdybych dostal mandát do konce sezóny, ale nejsem si jistý, jestli to pro mě není přeci jen ještě moc brzy. Slavia potřebuje zkušeného trenéra a mně by vůbec nevadilo, kdybych se vedle takového člověka mohl ještě nějaký ten pátek učit. Slavia je nejstarší klub s velkým renomé a bohatou historií. Já bych chtěl být její součástí, ale nevím, jestli jsem nyní připraven být její součástí jako hlavní trenér A týmu. Za ony dva dny jsem se snažil atmosféru uvolnit a mentálně hráče nabudit, aby nastoupili k zápasu jako jeden chlap a zápas odpracovali, to si myslím, že se podařilo."