Ve středu v podvečer se u hotelu Diplomat schází 133 slávistů, kteří vyráží společně autobusy Fanklubu za Slavií do Janova. Všichni se rozdělí do svých autobusů a krátce po šesté hodině odjíždíme. Cesta probíhá v pohodě, po organizačních záležitostech (mimo jiné rozdání občerstvení od firmy Zedníček) se každý baví dle svého. Na Rozvadově se pak všechny tři autobusy naposledy setkají při hromadné zastávce.

Poté již směřujeme za naše hranice a přes Německo a Rakousko do Itálie. V autobuse je dobrá nálada, někdo se ve skupinkách baví, další odpočívají či sledují film. Cesta utíká poměrně rychle a po půlnoci se snaží lidi postupně usínat, ale jak je zvykem, cestou na zápas se to často moc nepodaří. Původním plánem bylo, že dorazíme kolem sedmé hodiny ranní. Realita byla jiná, cesta trvala déle a náš autobus dorazil jako první kolem deváté hodiny. Poslední autobus až v deset i díky menší "komunikační" chybě.

V Janově následuje volný program, řada lidí si jde prohlédnout město a různé hospůdky. Několik slávistů však organizovaně vyráží vlakem směr Arenzano na čištější pláže dál od Janova. Vlakem krátce před jedenáctou jede přesně deset slávistů, další tři vyráží dalším vlakem a poslední dva dorazí v průběhu odpoledne. Čtyřicetiminutová cesta byla pohodlná, měli jsme možnost v rychlosti si prohlédnout Janov a jeho přilehlé okolí.

Po příjezdu do Arenzana míříme ihned k moři, projdeme se parkem a pak již vidíme vodu. Netrvá to dlouho, oblékneme plavky a užíváme si mořské vody a příjemné teploty, navíc za úplně modré oblohy. Trávíme zde přibližně tři hodiny, dáme si i nějaké pivko, proběhne opalování a obhlédneme okolí. Krátce po třetí hodině nám jede vlak zpět.

Vlak přijede přesně podle jízdního řádu a velice rychle se dostane do předposlední zastávky před naším cílem. Jenže vlak zde stojí nějak dlouho a po asi dvacetiminutovém čekání se rozjíždí na opačnou stranu. U všech přítomných zavládá zděšení a ihned se Italů vyptáváme, kam to jede. Odpověď není povzbudivá - jedeme rychlíkem do Milána! Po chvíli přichází průvodčí a po vysvětlení naší situace nám řekne, ať vystoupíme na další zastávce a že odtud jede vlak do potřebné stanice. Cesta rychlíkem trvá asi dvacet minut, urychleně vystupujeme a jdeme zjistit, kdy nám jede vlak zpět. Dle jízdního řádu zjišťujeme, že za chvíli. Při hledání správného nástupiště však vlak již přijíždí, takže začínáme utíkat. Některým to ale trvá déle, takže stojíme ve dveřích a průvodčí dáváme signály, ať ještě počkají. I ten poslední nakonec nastoupí a vyrážíme směrem k cílové zastávce, nyní to již není rychlík, ale "pomalík". Jedeme hodinu, než přijedeme do cílové stanice. V tuto chvíli je krátce po páté a sraz u autobusů byl mnohem dříve...

U našich autobusů již jsou policisté a další tři přistavené autobusy, kterými budeme odvezeni ke stadionu. Rychle nastupujeme, ale uvnitř v šíleném parnu nás drží několik minut, což se lidem nelíbí. Nakonec přeci jen vyrážíme, ale totálně ucpaným Janovem nám nepomáhá ani policejní doprovod a doslova se couráme. Asi hodinu a čtvrt před zápasem jsme u stadionu a můžeme konečně do sektoru. Zápas probíhá dle očekávání, fandění probíhá jen chvílemi. Po utkání ale proběhne tradiční děkovačka, což Italové ocení potleskem.

Po zápase nasedáme do přistavených autobusů a odjíždíme domů. Skoro všichni celou cestu prospí. Proto vše uteče rychle a po jedenácté hodině konečně přijíždíme do Prahy. Výjezd to byl velice zdařilý, zápas naopak dopadl dle očekávání. Takže může převládat spokojenost.