Soustředění slávistek probíhalo stejně jako v předchozích případech na stejném místě, kde jsou ideální podmínky. K dispozici jsou dvě hřiště s krásným výhledem, hřiště na plážový fotbal, nohejbalové hřiště, sauna, vířivka i bazén. "Prostředí je opravdu příjemné, navíc jsme na horách, takže je tu čistý vzduch," řekla nová útočnice Andrea Bendová. "A je tu plno zvířátek," usmála se. Nutno dodat, že na Smejkalově boudě mají různá hospodářská zvířata. "Každopádně se mi tu líbí," dodala.

Program byl jednoduchý - sehrát se a nacvičit herní situace. Dvakrát denně tak holky makaly na hřiště, večer proběhla rehabilitace a jednou i nohejbalový turnaj. A jaký byl program tréninků? "Cvičili jsme hru jeden na jednoho, v dalších dnech se zaměřili také na přechodovu fázi z obrany do útoku," prozradil trenér Martin Šeran. Každý den se nacvičovalo vždy něco jiného. "A k tomu jsme navíc dopoledne pracovali na fyzičce a odpoledne se více zaměřili na herní cvičení," doplnil.

Jednou z posil je i brankářka Lenka Krömrová. "U každého týmu probíhá soustředění odlišně. Zde jsme to měly zaměřené na herní přípravu, sehrání celého týmu. Navíc atmosféra v týmu je skvělá, což mi napomáhá se rychleji adaptovat," uvedla. Celý rozhovor si přečtete níže.

Soustředění však mělo i své negativum. "Hned na prvním tréninku se zranila Adéla Odehnalová," zasmutnil Šeran. Kromě ní pouze vyklusávala či jezdila na kole Voňková stejně jako Krůzová, která se pomalu vrací po zranění kolene. Ze zdravotních důvodů na soustředění chyběla i Králová. "Ale jinak soustředění probíhalo dobře, holky se snažily a makaly," uzavřel trenér.

V sobotu sehrály slávistky poslední přípravné utkání před ligou se staršími dorostenci Sparty Krč. Ve velkém teplu dokázaly vyhrát 4:3, přestože po poločase prohrávaly 1:3. Výkon byl solidní, holky předvedly řadu pohledných akcí. Střelecky se prosadily Pěničková, Divišová, Tesková a Nepokojová. Navíc řada šancí zůstala nevyužita.

Rozhovor s Lenkou Krömrovou
Kdy jsi s fotbalem začala a kde?
S fotbalem jsem začala v roce 1999 v Hlučíně, ale předtím jsem hrávala s kluky v parku, kde mě objevil tehdejší trenér přípravky Hlučína a nabídl mi, abych hrála fotbal závodně.

Jaké byly tvé začátky, máš nějaké příhody?
Začátky si už moc nepamatuji, ale vím, že jednou mi starší brankářky schovaly před zápasem kopačky, protože si chtěly jeden zápas zachytat (úsměv).

Byla jsi od začátku brankářka?
Nebyla, do brány jsem se dostala asi v osmi letech úplnou náhodou. Při jednom zápasu mladších žákyň se nám zranila brankářka a trenér do brány poslal mě. V zápase se mi dařilo a od té doby nastupuji v bráně pravidelně.

Z Hlučína ses dostala do reprezentace, kolikrát jsi tam byla a co to pro tebe znamenalo?
Když jsem obdržela první pozvánku na výběrový kemp reprezentace U-17, nedávala jsem si moc velké naděje, ale ukázalo se to zbytečné a postupně jsem absolvovala kempy u nás i v zahraničí. Určitě je to pro mě nová zkušenost.

Věříš, že ti angažmá ve Slavii pomůže, abys v reprezentaci dostala větší příležitost?
Myslím, že ze Slavie mám větší šanci se dostat do reprezentace, přece jen patří mezi nejlepší kluby v ČR.

Z Ostravy jsi teď ve Slavii, jaká je to změna? Jak z fotbalového hlediska tak mimofotbalového. Jak se v Praze po takové chvíli vyznáš?
Určitě je to velká změna. V Ostravě bydlím od malička, studovala jsem tam, mám tam rodinu a všechny kamarády. V Praze neznám skoro nikoho a jsem zde bez rodičů. V Praze se zatím moc nevyznám, ale myslím, že si na to za chvíli zvyknu.

Už jsi absolvovala i řadu tréninků, je v tom nějaká změna oproti Hlučínu?Jak říkám, Slavie patří mezi nejlepší týmy u nás a Hlučín hraje druhou ligu, takže to určitě změna je.
 
V týmu je zkušená reprezentantka Zbořilová, jak si s ní rozumíš a pomáhá ti nějak její přítomnost?
Vycházíme spolu dobře. Určitě je u ní znát zkušenost a snaží se mi poradit, když vidí, že něco dělám špatně. Myslím, že takhle by to mělo fungovat všude.

Jaké máš cíle ve Slavii?
Určitě bych se chtěla stát do budoucna hráčkou základní sestavy a být oporou týmu, ale to mě čeká ještě hodně dřiny (úsměv).