Arhus, který má zhruba 300 tisíc obyvatel, příliš atrakcí nenabízí, a tak jsem se na fotbal, na který jsem se vypravila se svojí kamarádkou a jejím dánským přítelem Thomasem, fakt těšila. Hrálo se v pondělí od 19 hodin, stadion v podstatě leží v centru. Thomas pevně věřil, že uvidíme výhru domácích, kteří jsou momentálně ve dvanáctičlenné lize desátí, nad sedmým Nordsjaellandem. Zároveň odhadl diváckou návštěvu na pouhých pět tisíc lidí, jinak chodí na atraktivnější soupeře kolem deseti tisíc návštěvníků. Když jsem mu řekla, že na Slavii, která hraje Ligu mistrů a vede ligu, nechodí ani tři tisíce lidí, nechtěl mi vůbec věřit...

Na stadion jsme šli asi deset minut pěšky, kolem nás už se rojili další diváci. Lístky jsme měli koupené dopředu, studentský za 85 dánských korun (zhruba 300 českých korun při kursu 3,5 koruny za jednu dánskou korunu), dospělý pak stál 110. A to ještě na lepší zápasy bychom si připlatili, za studentský stovku, za normální 140 dánských korun. Bez problému jsme prošli přes vstupy a zapluli jsme na naši tribunu, kde jsme hned dostali fandící předměty a instrukce na papíře v dánštině.

První pohled na stadionek mi dost připomněl Strahov, horní a dolní patro, atletická dráha, kapacita přes 20 tisíc. Arhuský stadion má však specifickou hlavní tribunu, která je od ostatních oddělená a její dominantou jsou prosklené prostory pro VIP osoby, které pozorují fotbal z restaurace. Ne že by nám vadilo být na jejich místě v teple, přece jen venkovní teplota byla asi pět stupňů.

Naše místa byla na delší tribuně, ale relativně blízko domácímu kotli a tak jsme se jaly číst instrukce k povzbuzování. Pochopily jsme, že fanoušci mají problémy s choreografií, a tím jsme skončily. Thomas nám však udělal výcuc v angličtině a tak jsme aspoň trochu tušily, co se po nás bude chtít. Zmohly jsme se na střídavé mávání s bílým a modrým praporkem, dánské chorály jsme už radši nepěly.

Na hřišti se rozcvičovaly oba týmy, z rozcvičení těžko něco soudit o jejich kvalitách, tak jsem byla zvědavá, co předvedou ve hře. Hráči odešli do kabin a pět minut před začátkem zápasu cosi hlásil hlasatel. Na to všichni reagovali bučením a pískáním, nechápali jsme, co se děje. Poté nám Thomas říká: "The match is postponed." Pochopila jsem, že začátek zápasu je posunut. To jsem pochopila špatně. Zápas byl odložen na neurčito, protože byl zmrzlý trávník a terén byl tudíž neregulérní. Pomyslela jsem si nahlas něco o zaostalosti Dánů, že nemají vyhřívaný trávník, a odpověď mě vcelku šokovala: oni vyhřívání samozřejmě mají, pouze ho někdo zapomněl zapnout...

Zvedli jsme tedy kotvy a opustili stadion, ani jsem si nestihla dát klobásu za lidovou cenu 35 dánských korun. Takže takhle neslavně dopadla má návštěva dánské ligy. Z toho plyne ponaučení i pro českou ligu, že vyhřívaný trávník nevyřeší všechny problémy, když si někdo nevzpomene, že je potřeba vyhřívání třeba i zapnout.

Zápas se odehrál den po mém odjezdu a skončil výsledkem 3:3.