Dlouho to vypadalo, že budeme rádi, když vypravíme dva autobusy. Jenže v posledních dnech se začalo hlásit stále více lidí. Proto jsem v pátek informoval našeho dopravce, že je tu možnost, že by byl třetí autobus. I když byl zaneprázdněn, bylo mi řečeno, že by to neměl být problém. Domluvili jsme se, že v neděli si to potvrdíme. Ten den nastal, volám a oznamuji, že vypravíme i třetí autobus. Jenže se dozvím, že jeden bus bude pryč, takže to bude problém, ale tuto komplikaci díky jeho spolehlivosti vyřešíme a sežene nám náhradní bus, takže tři mohou vyrazit. Jen mě upozorňuje, že bohužel se nebude stíhat příjezd ve 13:00, na kterou vše bylo domluvené. Proto tedy přijímám, že dorazí pozdě, i když upozorňuji, že mohou nastat nepříjemnosti. Pro jistotu o všem informuji fanoušky na webu.

Den D nastává a od rána jsem hodně nervózní, jelikož vím o pozdějším příjezdu autobusů a možné komplikaci s příjezdem. Přeci jen jako hlavní osoba, která za vše zodpovídá, mi na všem záleží, aby probíhalo bez komplikací. Na sraz dorážím již v půl jedné. Někteří se zde již scházejí, takže začínám vybírat peníze. Již dopředu jsem se domluvil s kolegyní Žanetou, že mi bude pomáhat, aby se vše urychlilo. Nastane první menší problém, dva lidi nejsou v seznamu, kteří tam však měli být. Zaváhal jsem. Na oba si vzpomínám, že se mi hlásili, ale nějak jsem si je zapomněl zapsat. Nevím proč, ještě se mi to nestalo. Ale jelikož volných míst je opravdu dost, není s tím problém.

To však není vše, lidé nám opět přidělávají problémy. Chtějí být v jiném autobuse, než jsou uvedeni, kvůli kamarádům. Jelikož máme připravené seznamy, jsou to pro nás komplikace, přesto několik změn uděláme. Musíme se mezi sebou ihned informovat o změnách. I to nakonec zvládáme. Vypadá to, že jsme všichni, proto se informuji, kdy autobusy dorazí. Dozvídám se, že jsou již u Prahy, ale proplétají se kolonami. A to je právě další problém, kvůli špatné průjezdnosti nabírají dva autobusy zpoždění větší, než je přijatelné. Jeden autobus však přijíždí před druhou, tak jej ihned i s fanoušky vyšleme k Příbrami, kde na nás čekají další fandové. Ve čtvrt na tři konečně přijíždějí i zbývající autobusy. Co nejrychleji nastupujeme a vyrážíme. Máme jet samozřejmě pohromadě.

V prvním autobuse jedeme automaticky na jižní spojku, kde nás bude čekat menší kolona a průjezdnost asi čtvrt hodiny. Jenže mezitím se od řidiče (autobus č.1) dozvídám nepříjemnou informaci, řidič druhého autobusu nesmyslně a omylem neodbočil za námi, ale nadále cestoval na Brno. Zřejmě byl špatně informován, že jedeme přes Písek, nikoliv Tábor. Jenže co teď? Mají pokračovat? Mají se vrátit? Druhá varianta je správně. Je totiž třeba, abychom do Českých Budějovic dorazili společně, protože jsme byli domluveni s policií. Autobus č. 2 tedy začne kličkovat Prahou a má namířeno na Strakonickou. My mezitím pokračujeme. Ve 14:45 jsme za Chuchlí. V tu dobu jsem plánoval odjezd od benzínky u Příbrami. Autobus č. 3 již je na benzínce u Příbrami a čeká na nás. Po 25 minutách také přijíždíme a dáváme krátkou přestávku. Jelikož autobus č. 2 je nadále kus za námi a máme obavy, že to nestihne, museli jsme rozhodnout, že pojedou společně bus č. 1 a č. 3. Proto po chvíli také volám policii a informuji je o vzniklých problémech.

Pokračuje tedy cesta na Písek. V autobuse vše probíhá bez problémů, tedy až na výjimky, kteří jsou více hluční a hlavně připití. Stewardka Žaneta pravidelně prochází bus s pytlem a odebírá odpadky, aby se netvořil bordel. Čas běží, ale díky skvělé jízdě řidiče to vypadá, že bychom vše mohli stihnout včas. Ale je tu problém, lidé chtějí na záchod. Proto se rozhodneme zastavit na autobusové zastávce, aby mohli rychle vykonat potřebu. A proč ne benzínka? Protože při dvou autobusech by se přestávka protáhla alespoň na dvacet minut, což v našem případě nebylo myslitelné, pokud jsme chtěli stihnout fotbal.

Blížíme se k Desný a od řidiče se dozvídáme, že bus č. 2 už je nám v patách. Vzali to tedy rychle, bez zastávek. Takže zbytečné manko dohnali. Jsme tedy pohromadě. Ještě než budeme mít policejní doprovod, udělá se krátká zastávka na potřebu. Pak si nás přebírá městská policie a razíme ke stadionu. Zbývá relativně dost času. Jenže jak se blížíme k městu, tak se u křižovatek tvoří kolony. Policie je v klidu, maják nezapíná. Tvrdneme tu tedy zbytečně dalších několik minut. Kvůli hroznému průjezdu, při kterém nám policie nepomohla, přijíždíme ke stadionu asi necelých deset minut před výkopem. Než se však rozdají lístky, tak to taky chvíli trvá. Navíc u vchodu do kotle je fronta slávistů, takže většina lidí nakonec nestíhá začátek a někteří ani nevidí gól. Já jsem pelášil do pressu a první, co jsem na stadionu následně viděl, byl faul na Tomáše Hrdličku. Pak se přemisťuji blíže ke kotli a vše monitoruji. Zápas dopadne skvěle a můžeme se radovat ze druhého místa.

Na zpáteční cestu jsme domluvili setkání s hráči. Dopředu bylo známo, že to bude u Protivína. Řada lidí, kteří necestují autobusem, se mě vyptávají, kde se to koná. Všichni chtějí být přítomni. Mám řadu telefonátů a odepisuji na několik sms zpráv. Ještě než opustíme Budějovice, tak musíme řešit nepříjemnost. Jeden z cestujících je u policistů a musí prokázat totožnost. Chvíli to trvá. A proč to po něm chtějí? Sám tvrdí, že neví. Člověk je to však normální, jen tentokrát asi více pil. Po pár minutách nám ho tedy vrací a může nastoupit. Mezitím však slyším debatu dvou policistů, kteří se baví o tom, že prý má být údajně nějaké setkání a shodou okolností se zmiňují i o mně, že bych jim k tomu měl něco říct. Tak se tedy ozvu. Říkám jim, oč tedy jde. Nevěří mi, prý aby to nebylo setkání s fanoušky, tedy nějaká domluvená bitka. Tak argumentuji, že to je domluvené s tiskovým mluvčím Slavie, předávám číslo a oni si vše ověřují. Nakonec mi dávají za pravdu. Domlouváme se, že v případě potřeby bude v okolí benzínky připravena policie řešit incidenty.

Razíme k místu setkání. Již je zde několik desítek slávistů a i jedno policejní auto. Jeden ze strážníků dohlíží přímo uvnitř benzínky. Lidé ihned kupují nápoje, jídlo, tvoří se velká fronta. Nejsou žádné komplikace. Mezitím dostávám informace, že by hráči měli dorazit do půl hodiny. Všude je klid, přesto vznikne menší konflikt. Odjíždějící auto nechce jeden fanda pustit, řidič vystupuje, ale ostatní fandové vše řeší a uklidňují. Problémový fanoušek však od jiného dostává ránu za to, jak se chová. Tím se vše vyřeší a je klid. Konečně pak přijíždí hráči a nastává veselice. Zdrží se poměrně dlouho, po odjezdu však jedeme i my.

Zbytek cesty probíhá bez problémů. Další zastávku uděláme za Příbramí, nejdříve vystoupí místní fandové a poté si konečně odpočineme. Někteří si kupují jídlo či pití. Přítomen je i webmaster slavia.cz, který si na svém počítači prohlíží fotky ze setkání s hráči. Několik lidí tedy vše také sleduje. Po půl hodině razíme domů.

Příjezd je plánován do Edenu. V autobuse č. 3 se však lidi mezi sebou a se šoférem dohodnou, že pojedou na Smíchov. Ostatní se vracejí na původní místo. Možná někdo namítne, proč i další busy to nevzaly přes metro. Jenže to by byly další zajížďky a když tam nevystoupí všichni, tak není možné dělat rozvoz po Praze. U výše uvedeného autobusu to byla domluva všech lidí. Při cestě zastavit není problém, ale někam individuálně zajíždět kvůli několika lidem, to nejde. Přesto možná je to inspirace do budoucna, aby srazy neprobíhaly v Edenu, ale třeba u metra Strašnická. Pořád se můžeme učit, jak vše vylepšit.

Závěrem bych moc chtěl poděkovat stewardům za pomoc při výjezdu. Napomohli bezproblémové (až na drobné výjimky) cestě. Za sebe mohu říct, že jsem zase zestárl o několik let, stálo mě to opravdu hodně nervů. Takto početné výjezdy jsou pro mě hodně náročné. I když jsem před dvěma lety tvrdil, že vedoucím autobusu nikdy nechci být, přesto tak činím a to jen kvůli slávistům, aby mohli být na venkovních utkáních. Jsem rád, že je několik dobrovolníků, kteří jsou mi při ruce. Přesto doufám, že někdy bude příležitost si užít výjezd jako cestující, bez nervů a klidně i s tím pivkem...