Od konce května, kdy si zranění přivodil, musel čekat půl roku na operaci. Důvodem bylo, že v osmnácti letech ještě stále rostl a to samé platilo i o kolenu. A o kolik od té doby vyrostl? "Asi tři centimetry, mám teď 177," usmívá se. Ještě pár centimetrů povyroste, ale na vývoj kolena to už vliv mít nebude. Šest měsíců do operace bylo nejhorších. "Nemohl jsem kopnout do balónu, na Strahově jsem chodil jen do posilovny, zatímco kluci chodili normálně hrát." Nuceného volna nemohl využít ani ke splnění studijních povinností. "Mám školu přerušenou, takže v tomhle ohledu jsem nic nedělal. Chodil jsem do posilovny, sledoval jsem fotbal, zase taková nuda to nebyla."

Na konci listopadu se konečně podrobil operaci, která podle všeho dopadla dobře. Nyní už je rozsah činností, kterým se může věnovat, podstatně širší. "Trénuju s Honzou Netscherem, hodně ve Hvězdě, běhám, jezdím na kole. Zatěžuji levou operovanou nohu, mám naordinované překážky a posilovnu. Hlavní je, aby mi přibyla svalová hmota," líčí Milan, který v pátek oslavil devatenácté narozeniny. Trénovat s ostatními by mohl začít za dva měsíce. "Hlavní je, abych nekulhal, pak se můžu připojit k ostatním." Obavy z toho, že by ztratil svou výbornou techniku, nemá. "Nějaký měsíc hraju nohejbal, takové věci se nezapomínají, pořád to v noze mám."

Nad jeho návratem na trávník visí malý otazníček. "Pokud vše půjde dobře, mohl bych nastoupit za béčko k poslednímu zápasu. Na letní přípravu ale už chci být stoprocentně připravený."