Včera večer snad nebylo jediného fotbalového fandy, který by neseděl u televize. Všichni se rozhodli buď pro pohodlí domova, nebo šli klání sledovat do hospody, kde se mohli o prožitky podělit s ostatními. Já osobně jsem dal přednost druhé možnosti. Rezervovali jsme si místa ve sportovním baru, ale i tak jsme tam museli přijít už skoro hodinu přes zápasem. Takový byl o utkání zájem. Jako fotbalový předkrm jsme si dali kvalifikační zápas Ukrajina - Německo. Během tohoto zápasu se začala hospoda rychle plnit a krátce po osmé hodině to vypuklo. Dvojzápas,novináři nazýván "dvojzápas desetiletí", začal. Viděl jsem hodně vyhecovaných utkání, ale ještě nikdy jsem neslyšel, aby se při hymně tak pískalo. Doufám, že jim to fanoušci na Letné nebudou chtít oplatit a neklesnou na jejich úroveň. Jinak obraz jsme měli brilantní, na velkoplošné obrazovce fotbalisti nepřipomínali mravence jako na obyčejné televizi. Nemůžu posoudit, jestli Vašek Tittelbach navázal na své nepodařené komentování z minulých zápasů, protože zvuk se ztrácel v hukotu hostince.

Zápas začal pochopitelným náporem Belgičanů, kteří byli hnáni 45 000 diváky. Jenže po čase jsme se osmělili i my. Vláďa Šmicer se ocitl ve dvou gólových šancích, ale obě jeho dorážky byly zblokované. V hospodě to jen zahučelo, ale nikdo mu nic nevyčítal, protože to asi lépe udělat nešlo. Hra byla vyrovnaná, Belgičany jsme nepouštěli do vážnějších šancí a sami vyráželi do rychlých protiútoků. Při jednom takovém byl faulován Baroš. Když se pak sbíral ze země, belgický obránce mu úmyslně šlápl na záda, pomezní rozhodčí byl od incidentu pár metrů, ale píš?alka zůstala hluchá. To už většině hospody přetekla míra tolerance nad švýcarskými rozhodčími, u kterých se v počátku utkání zdálo, jakoby pískali pouze na jednu stranu. Nad pivem létaly mnohdy nepublikovatelné nadávky na adresu "švýcarských psů". Největší "kumšt" nám však rozhodčí připravili pozděj. 29. minuta byla pro zápas osudová. Nenápadný centr z pravé strany prolétl chumlem hráčů a dostal se až k osamocenému belgickému kapitánovi Verheyenovi, jenže těsně před ním míč tečoval náš obránce a Verheyen si musel míč reflexivně zpracovat rukou, jinak by ho balón minul. Potom už pro něj nebyl problém dostat z malého vápna míč do branky. Neházím vinu na rozhodčí, protože ruky jsem si taky všiml až po zpomaleném opakování, to ale nic nemění na faktu, že Belgičané dali neregulérní gól. Největší šok však přišel s minutou dvaačtyřicátou. řepka v souladu z pravidly obral útočníka o míč a ještě byl při tom faulován. Když už odbíhal z místa faulu, útočník na něj ze zadu dotíral a řepka se po něm ohnal loktem do jeho ramena, Belgičan se však okamžitě chytil za obličej a jako po úderu boxera se poroučel k zemi. Rozhodčí, jak se lidově říká, skočil na špek. Všechny oči hleděli na červenou kartu, jako by to nebyla pravda. Nejdřív nevyloučí Belgičana, pak uzná neregulérní gól a nakonec vyloučí řepku za incident, který byl přinejmenším sporný. V hospodě to vřelo. Kdyby se švýcarský rozhodčí octil v nejen této, ale kterékoliv české hospodě, tak by se bál o život.

Do druhého poločasu šla celá hospoda s tím, že výsledek 1:0 pro nás bude vítězstvím. I trenér Chovanec raději vsadil na udržení výsledku, proto stáhl ofenzivního Šmicra a místo něj naběhl obránce Hübschmann, který si vedl v dalším průběhu utkání suverénně. I po změně stran jsme si vypracovali několik slibných šancí. Hlavně Jankulovského centry byly hodně nebezpečně a při dvou z nich musel belgický gólman šáhnout hodně hluboko do arzenálu svého umění. Belgičané si vypracovali jedinou vážnou šancí, ale vybíhající Srníček střelu bravurně vyrazil. Na Srníčkovi bylo celý zápas znát, že v klubu nechytá, jeho vybíhání nebylo jisté a po jeho rozehrávkách to v hospodě mnohokrát zašumělo. V 66. minutě byl Baroš střídán za Lokvence, to byl konec našeho forcheckingu, ale za to jsme měli potenciál ve vzduchu. Co je lepší, a? si posoudí každý sám. Bylo na našich hráčích vidět, že dřou. Například Nedvěd napadal, běhal, ale ve hře se trápil. Na pravé straně několikrát s obráncem zamíchal Poborský, ale bylo jasné, že mužstvo nemá v desíti na soupeřově hřišti sílu na obrat. Ke konci nás ze sedadel zvedl Jiří Jarošík, který se protáhl po levé straně do pokutového území, obránce po něm šel skluzem a kdyby spadl(zkušenější hráč by to asi udělal), rozhodčí by určitě pískl penaltu. Jarošík raději ač na dlouhou nohu přihrál pouze k dalšímu soupeřovu obránci. Samozřejmě, že po sobotním zápase není nic ztraceno, stačí doma dát dva góly. Navíc Belgičané na mě nepůsobili dobrým dojmem. Celou druhou půlku měli početní převahu a nedokázali toho využít, naopak několikrát jsme jim v obraně pěkně zavařili. Naši hráči nepodali vůbec špatný výkon a pokud tak budou hrát i doma, cesta na MS je jim otevřená.
Citelná bude ztráta řepky, do svého vyloučení si vedl velmi suverénně a výkonem vyčníval nad ostatními obránci. Nezbývá než doufat...