Jenže my talenty máme. Jenom je někdo nechce vidět. Myslím, že pár jmen namátkou postačí: Skácel, Kobylík, Zápotočný, Piták, Svěrkoš. V nominaci nebyl ani jeden z nich, tito hráči nedostali ani nějakou pořádnější šanci předvést se v přátelácích. Nikdo soudný nepochybuje o tom, že například coby pátý záložník by střelec šestnácti gólů ve skotské lize Rudolf Skácel obstál daleko lépe než průměrný hráč průměrného francouzského klubu Jaroslav Plašil.
Místo skutečných alternativ se u nás v přátelácích a posledních dvacetiminutovkách zkoušejí hráči typu Lukáše Zelenky, Zdeňka Pospěcha nebo Tomáše Sivoka, o ikoně záchranářských bojů v ruské lize Martinu Jiránkovi možná lepší pomlčet. Co si má fanoušek myslet, když průměrný hráč průměrného českého klubu nastupuje na závěrečné dvacetiminutovky důležitých kvalifikačních zápasů, potom je coby člen ,,úzkého reprezentačního kádru´´ prodán za přemrštěnou cenu do Turecka a následně se z reprezentačního kádru okamžitě vypaří, neboť ,,účel´´ byl splněn? Co si má fanoušek myslet, když nějaký hráč odehraje dvě brilantní ligové sezóny, ale do nominace je pozván v okamžiku, kdy přestoupí do nejmenovaného protekčního klubu a odehraje dva slaboučké zápasy? Český příznivec se jen trpce pousměje, až místopředseda svazu, generální manažer reprezentace a člen představenstva Sparty v jedné osobě (který jakoby náhodou rozhodl, že lokalita na Letné je ta nejideálnější pro stavbu moderního velkého vzdušného Národního stadiónu) Vlastimil Košťál za nějaké dva měsíce velkoryse povolí svému maňáskovi Brücknerovi vzít do reprezentace Karla Pitáka. V okamžiku, kdy je přestup do Salzburgu zpečetěn, nezíská již konkurenční Slavia z ,,vylepšeného´´ curriculum vitae tohoto hráče ani euro navíc. Kdepak, soudruhu Košťále, pointu Vaší další anekdoty známe už dva roky dopředu!!!
Trenéra Karla Brücknera mám rád, dosáhl v minulosti nesporných úspěchů. Pouze mu vyčítám, že se zejména v posledních měsících nechal ochočit více, než by bylo zdrávo.
Teď budeme svědky katarze po česku. Záložník Jan Polák, který odehrál řadu skvělých zápasů, ale v klíčovém okamžiku selhal, bude teď možná za hurónského řevu vyštípán z reprezentace, aby uvolnil místo Tomáši Sivokovi nebo nějakému podobnému nekopovi, jehož je třeba náležitě zpeněžit. Bolševičtí kádři Košťál, Károlyi, Dudl, Mokrý a mnozí jim podobní morálně selhávají už dvacet nebo třicet let. O svá teplá místečka se však bát nemusí.