Doposud neodrazeným (a asi i neodraditelným) příznivcům klubu jde o jedno: chtějí Slavii vítěznou a fotbalovou. A cítí, že pod současným vedením je tento cíl nedosažitelný. Svůj klub mají příliš rádi na to, aby mávli rukou a začali chodit fandit konkurenci. Vždy? být slávista, to je přímo životní filozofie. Fotbal jakýmsi jejím hmatatelným důkazem či ztělesněním.

Jenže vedení si chce udržet pozice. A kde jde o židle a o peníze, tam se na city a filozofie nehraje. Jak byli nespokojení fanoušci titulováni pány Smithem a Leškou je tím největším vykřičníkem prozatímních událostí. Stejně tak i trapné využívání smutných životních okolností trenéra Pešiceho pro boj Lešky proti fandům. Nespokojenost nemířila a nemíří proti trenérovi. Ba naopak. Za této tragické situace soucítí se slávistickým koučem všichni . Potvrzením snad dostatečným je zaslaná kondolence. Leškova hra na nesoudnost a necitnost skalních příznivců je v tomto světle nanejvýš odsouzeníhodná (nelze-li užít ostřejšího výrazu…).

Cíle protestů byly jasně prezentovány. Hráči a trenéři však nevědí, o co jde. A Leška sám se tak tváří. Lze za tím hledat cílenou dezinformaci? Nebo nemají jeho „poddaní“ přístup k tisku a internetu? A jak potom chápat oficiální výzvy z minulého týdne, aby bylo od protestních aktivit upuštěno?! Kdo je tedy sestavoval, když ne vedení klubu a hráči?!

Zklamání z výsledku pondělního jednání je značné. Diví se novináři, diví se fanoušci. Konzervovat současný slávistický stav je vskutku činem hluboké důvěry. Na druhou stranu ale nelze očekávat odvolání manažera vedením hned při prvním protestu. To by vedení (pan Smith) prokázalo svou slabost. Chce to čas. Nevzdávat se pro čerstvé zklamání, ale trpělivě pokračovat. To je skrytá pondělní výzva.

Jinou otázkou je ale mentalita konzervativního Angličana. Nezásobeného objektivními informacemi. Ba co hůř – bez zájmu o ně. Změní někdy něco? Pochopí včas vážnost situace?! Každopádně ve vztahu k ENICu se mění jedna věc. Hlasy proti Leškovi a jeho stylu vedení Slavie byly jednotné. Nynějším výstupem se ale sjednocují i dosud nejednotné a nejisté hlasy proti ENICu. Frontová linie se zkompaktní. Tak, jak je třeba.

Protest slávistických fanoušků proti vedení, styl akce a odezva v tisku – to je něco historického. Bezprecedentního. Ve Slavii se rozhořela válka. Obě strany už mají za sebou první výstřely. Oficiálním vítězem je prozatím Vladimír Leška a jeho manažment. V očích veřejnosti se ale zračí sympatie k odvážným a nespokojeným.

Závěr? James Smith přijel do Slavie uklidnit bouři. Jednání představenstva však potvrdilo status quo a místo uklidnění atmosféry se řádně přitopilo pod kotlem. V něm se vzedmuly vlny a prozatímní vítěz bitvy ing. Leška dál kormidluje loď klubu sešívaných. A nevysoko nad tím vším se v páře vznáší otázka, jestli z té lodě nakonec nezbyde jen Leškův slávistický vrak…