Po posvícení dost často přichází průjem a při pohledu na kombinovanou sestavu, s níž se odjíždělo k poháru do Vítkovic možná někoho toto úsloví (asi ale v drsnější formě) napadlo. Obavy byly naštěstí liché, trenér Jarolím opět dokázal rozumně poskládat sestavu a 1:0 je také vítězství znamenající postup!

 

 

Vítkovice se zvládly, ale pověstný průjem na sebe nenechal dlouho čekat. V dalším z televizních duelů nás čekalo Brno. Do té doby se nedočkalo výhry a usadilo se na samém chvostu tabulky. Až přijela Slavia. Již od 3.minuty vedlo Brno po naší nepozornosti 1:0 a tento stav zůstal i přes určité šance na obou stranách až do konce. Jak krátká byla naše euforie, jak brzo jsme zase spadli na zem! Více psát asi o tomto zápase se asi nesluší.

 

 

Přiblížil se čtvrtek 3.11. a s ním naše premiéra ve skupině poháru UEFA. Na Prahu táhly skupinky kdysi bojovných Bulharů, příznivců červenobílého CSKA (bulharsky čti „ceseka“), odhad zněl na půldruha tisíce. Pravda, i v Česku žije silná komunita těchto Slovanů z Balkánu, jejichž země byla po dlouhá léta totality symbolem rekreace u moře. Do srdcem bližší (tehdejší) Jugošky soudruzi každého nepustili, a tak zbyly rozsáhlé pláže kdesi u Varny, Nesebru či Primorska. A do Bulharska se český turista stále více vrací i dnes, i když mi promiňte výrok jugofila – Jadran je přece jen Jadran!

 

Zpočátku se asi každý z nás nechal zmást symboly fanoušků céséká – až po bližším zkoumání jsme zjistili, že červená hvězda stojí na rozdíl od té naší na cípech dvou! Já ještě pamatuji z první cesty do Bulharska v roce 1960, že s námi putovala i výprava celku CDNA, což byla zkratka pro centrální klub armády, aby posléze převzali nezaměnitelný symbol z Moskvy a zkratku „centráľnaja sbórnaja kománda ármiji“ a k tomuto názvu se zde vrátili po krátké epizodě násilného přejmenování obou klubů po rvačce fanoušků na Vitošu a Sredec). Modrobílý (policejní) Levski jsme vítali před 2 roky, nyní přijeli někdejší vojáci. Tradice obou klubů sahá jen ke 2.světové válce a zatímco naše Dukla či východoněmecký Vorwärts zmizely prakticky v zapomenutí dějin, maďarské policejní a armádní celky Dózsa a Honvéd se vrátily k původním místním názvům Újpest a Kispest, Bulhaři trvají na svém. Evropa Neevropa (v roce 2007 je přivítáme mezi sebou v EU), na CSKA či Levski jim nesahejme! Sesterská Slavija má přitom ve vínku rok založení 1913, ale je dnes na okraji zájmu, něco jako Xaverov nebo možná lépe Žižkov. Ale tak trochu je pochopme – vždyť k námi právem nenáviděnému názvu Dynamo se na nátlak fanoušků vrátili nejen v Českých Budějovicích, ale i v Záhřebu, kde název pro dnešní generaci přechodný Croatia zmizel krátce po smrti prezidenta Tudjmana.

 

Zápas skončil divokým skóre, naštěstí pro nás příznivou výhrou 4:2. V běžné pohárové matematice by se tato výhra blížila smrtelnému nebezpečí pro odvetu, tady však žádná neexistuje a co je doma, to se počítá. Samozřejmě, Sofii chyběli dva zranění klíčoví hráči, ale i my jsme mohli žehrat nad absencí Gedeona i pomalým rozjezdem dalších rekonvalescentů – Holeňáka, Adauta a Švece.

 

K příznivému vývoji jistě přispěla branka Fořta v samotném úvodu. Mladý Explzeňák zahrál asi svůj nejlepší zápas ve Slavii a snad umazal další dílek pochybnosti o účelonosti jeho příchodu do Slavie, byť jednu šanci tradičně „zazdil“. Ale dal dva góly, právě ty znamenaly onen důležitý, vítězný rozdíl! Po Latkově hrubici sice CSKA vyrovnalo, ale do kabin se šlo po Vlčkově brance s vedením 2:1. Hovořilo se, a asi právem o ofsajdu, ale to byl jediný moment, kdy nám ukrajinští sudí ukázali vlídnější tvář. Poměr žlutých karet 5:1 rozhodně nedokumentoval bilanci zákroků, byly chvíle, kdy nás, naštěstí ve středu pole pěkně „řezali“. Mnozí si řekli, kterýpak asi stavbyvedoucí zajistil některém z příbuzných horší pracovní podmínky nebo zda si na jiného došlápla cizinecká policie pro práci načerno… Jinak si jejich dvojí metr na některé zákroky jen těžko můžeme vysvětlit! Po přestávce to bylo již 3:1, aby po malé nepozornosti obratem hosté snížili. Ale konečný výsledek 4:2 po brance… nenechal nikoho na pochybách, kdo byl ten večer pánem Strahova!

 

 

Klasické dušičkové počasí charakterizovalo následující víkend a my v jeho samém závěru hostíme nebezpečné Slovácko. Ti, kteří měli ze zápasu obavy, brzy je rozptýlili. Naši hráči na celek ze Slovácka, jak se říká, vlétli a po promarněných šancích přišla zdárná trefa Šventa. a když po půli zvýšil Vlček na 2:0, zdálo se, že zápas skončí bez komplikací. To však by to nesměla být Slavia – rušová akce Slovácka, někdtoo tvrdil, že po ofsajdu, záchranná brzda Kozáčika před vápnem, srážka s hráčem Slovácka a vyloučení. V brance se tak poprvé představuje Slovinec Šeliga, jemuž uvolňuje místo Pavel Fořt. Diváci se právem bouří, když je doslova sestřelen Vlček, aniž by hříšník viděl aspoň žlutou kartu. Pak se však daly věci přece jen do pohybu a hostující Palínek po žluté kartě uviděl krátce na to i druhou žlutou a tím pádem červenou a zbytek zápasu charakterizujme nejlépe tak, že Šeliga vlastně nemohl nijak předvést své umění.

 

Dni kolem státního svátku patřily především baráži národního mužstva. V týmu ČR se objevil jako proslulý deus ex machina Pavel Nedvěd. Ať se to komu líbí nebo ne, přispěl ke klidu a pohodě mužstva, které si po 16 letech po dvou výhrách s Nory zajistilo postup na toužebně vzývaný světový šampionát. Je jasné, že Německo bude pro Čechy v roce 2006 turistickým cílem č.1!

 

 

Liga však spěchá a nebylo možno vyčkávat. Podzim je přece nádherný a další kola se jen a jen valí. Nás čekala cesta na stále pohlednější stánek u Nisy, který je domovem místního Slovanu. Zápas si vybrala i TV Nova a nelenil ani Fanklub. Poprvé v jeho historii se vypravovaly dva autobusy. Těch slušnějších fanoušků. I když i ostatní v kotli na severozápadě libereckého fotbalového svatostánku nezavdávali nic k porušení názoru, že slávisté nepřijíždějí cokoliv bořit, rušit a ničit Víkend byl tu a tam označován za kalamitu. Nikoliv v dnešní metropoli pod Ještědem – trávníček, jedna báseň! Začátek patřil nám, ale chybka náhradníka Šeligy zvedla ze sedaček natěšené Liberčáky. A poté, co byl stav 2:0, nevsadil by na Slavii nikdo ani pětník! A to i po snížení na 2:1, kdy Hrdlička po prvním nezdaru zamířil tak, aby případně protrhl síť a odsoudil ji k využití maximálně k ochranám v proslulé liberecké ZOO. Ale byla tu další nepozornost a „Sudeťáci“ vedli 3:1; zde by jistě přispělo svědectví Vikingů nikoliv z Norska, ale z nedaleké České Lípy, kteří se již dnes připravují na velké, 6.setkání odboček v polovině června. Slovo dalo slovo a vzniklo přátelství s fanoušky z okolí bavorského Řezna (Regensburgu), kteří si Liberec zamilovali a nevynechají jediný velký sportovní podnik, pokud zrovna nejsou kdesi v Jizerkách, v okolí Walhally  nebo v místním proslulém sportovně-zábavním centru. Se slovy „Slavia, vorwärts!“ a  ozdobeni  našimi symboly vyrazili k Nise a spolu s Lípáky se třásli o osud Slavie! Nakonec vše dopadlo dobře a Fořt pár vteřin před koncem vyrovnal. Krásný zápas skončil asi zaslouženou remízou! A  to potleskem ocenili i noví přátelé z Řezna. Jen přibylo trochu hořkosti, Třetí gól Liberce padl z dvojnásobného ofsajdu  a aspoň jedna ruka Libereckých se měla trestat penaltou. Uznali to odborníci, přiklonila se komise rozhodčích, která plzeňskou učitelku na 3 kola suspendovala, nic si však nepřipustila sama vinice…

 

 

To už jsme byli natěšení na výlet do Stavangeru, jemuž je věnován zvláštní článek. Opět jsme se nevyvarovali chyb a dokázali jen srovnávat. Ale konečná remíza 2:2 byla zřejmě zcela zasloužená. Fanoušci se skládali pouze z účastníků leteckého zájezdu a i ti žel neseděli pohromadě. Nakonec vše táhla parta za brankou.Bylo ji vidět a hlavně slyšet. Škoda, že Monako porazilo Hamburk, už mohly být naše perspektivy jasnější!

 

 

Totéž však platilo pro další kolo – vedoucí Liberec vyhrál s trochou štěstí v Mostě, Teplice jen remizovaly v Jablonci a Olomouc dokonce doma prohrála s Jihlavou! Připojovat k tomu i porážku Sparty ve Zlíně se už jaksi nesluší, v té době měla Sparta mnohem blíže ke chvostu tabulky než k jeho čelu. Ideální situace pro stíhací trhák na čelo. Zvláště když na Strahov přijíždějí v té době poslední Blšany! Ale k tomu ještě asi dnešní Slavia nedorostla, zvláště když nastupuje ve značně kombinované sestavě, aby si klíčoví hráči aspoň trochu odpočinuli. Pro žluté karty chybí Latka, na lavičce zůstávají Krajčík, Švento, Piták i Fořt, ale risk nevychází. První půle je víceméně nudná a útočně jalová, do druhé půle naskakují Krajčík i Švento, po čtvrthodině i Piták. Hra se zrychluje a dramatizuje, chybí trocha štěstíčka a hodně přesnosti, jako hráz je tu i blšanský brankář Daněk, nakonec mají největší šanci chmelaři, kde vynikajícím zákrokem zachraňuje Kozáčik. 0:0, stejně jako na jaře! Škoda! Přesto však Slavia poskakuje na 3. místo, ale ztráta na Liberec se zvýšila na 8 bodů.

 

Podzimní se však nezastavil a pro nás znamenal něci více než tzv.anglický týden. Tím byl třídenní cyklus. Po nedělní partii s Blšany následoval středeční duel s Monakem a po něm hned sobotní novácká předehrávka s Ostravou. Nevím, jak pro koho, ale nebýt slávistou, asi bych ten klub začínal nesnášet. S trochou přehánění přirovnám vše k někdejším vtipům o Leninovi. Otevřu Primu – Slavia! Otevřu Novu - Slavia! Jen se děsím, zda v boudě místo psa nebude nějaký hráč Slavie! Ano, na jednu stranu je dobré, že Slavia je na očích a že milovaný klub mohou vidět i ti, pro které je cestování příliš namáhavé nebo nákladné. Ale pro sobotní přenos si mohla Nova tentokrát najít někoho jiného. Nebo je v tom úmysl?

 

 

Zápas s Monakem začal ve velkém stylu a v prvním minutách byly na naší straně obrovské šance, žel neproměněné, byť Hrdličkův míč vytlačil na břevno sám belzebub a ona pověstná třetí, Slavii nepřející sudička púropašovala poté do Vlčkových kopaček odchylujícího navigátora. Na druhé straně však muška byla přesná trefa hrobaře slávistických nadějí, snědého Moulinha! Od té chvíle se bojovnost a nasazení z našich duší vytratilo, k tomu se přidaly zranění na hlavě Latky a Pitáka a Monako hrálo, co potřebovalo. A nebýt Kozáčika, bylo by to moc a moc špatné! Nakonec se Moulinho trefil ještě jednou a stanovil tak nepříjemnou, ale vzhledem k výhře Sofie nad Stavangerem stále ještě přijatelnou porážku 0:2! Potěšila návštěva, 12 543 diváků! Přijdou i na jaře? Rozhodnutí bylo přeloženo až na třetí prosincový čtvrtek, vše rozhodovaly až zápas v Hamburku a start Sofie v Monaku.

 

 

Prolínání zápasů Poháru UEFA a ligy neznamenalo pro Slavii jen tzv. anglický týden, ale dokonce jakýsi superanglický týden. Posuďte sami: Ve čtvrtek 24.11. startovala Slavia v norském Stavangeru. Tři dni na to hostila Blšany, po nedělní remíze následovala středeční prohra s Monakem a nakonec série končila v Ostravě. Žádná neděle nebo dokonce pondělí, Nova si Slavii zkrátka vybrala, a tak se jelo hned v sobotu do Ostravy. Meteorologové varovali před ledovkou, silničáři před zácpami kolem bojiště ve Slavkově. Snad i to bylo důvodem, že zájem o zájezd Fanklubu byl tentokrát minimální. Do moravskoslezské metropole se tak vypravili jen ti nejobětavější. O to větší byla jejich radost z možná pro někoho nečekané, ale rozhodně zasloužené výhry 3:1. Bývalý Severomoravský kraj má po sestupu Opavy jen dva zástupce, Ostravu a Olomouc. Snad jsem nebyl sám, kdo si připomněl malou paralelu.. I v Olomouci jsme v srpnu vedli brankou Pitáka ze začátku zápasu (v Ostravě to bylo dokonce v 1.minutě), těsně před přestávkou soupeř vyrovnal. V Ostravě to však  byla jiná Slavia, která zmobilizovala svoje síly a dvěma góly z druhé půle vyhrála 3:1. Byli tam také tak trochu jiní rozhodčí…. Žádný gól na rozdíl od Olomouce zřejmě nebyl neregulérní, spíše jsme si mohli zanaříkat my. Těsně před Holeňákovou brankou jsme totiž marně zvedali ruce. Prý ofsajd! Odpověděli jsme stejně jako v Corku – neuznáte? Dáme jiný!. Poprvé v letošním ročníku jsme se tak vyhoupli na druhé místo, byť asi jen na dva dny. Na pondělí byl totiž připraven duel našich nejbližších sousedů v tabulce – Teplic s Olomoucí. Vše však mohlo poté potvrdit i první „jarní“ kolo, kdy jsme hostili právě Teplice. To už jsme však při nejlepší vůli do uzávěrky nestihli!

 

Poslední podzimní kolo však opět vyvolalo pochybnosti kolem sudích. Liberci již potřetí za sebou pomohli. Po slečně Damkové v duelu s námi pomohl Jára podještědskému týmu i v Mostě a právem s kyselou tváří odjížděl od Nisy po penaltě z 9.minuty i Zlín. A pokud je někomu líto podzimnímu zmaru Sparty, ať na to rychle zapomene! To, co si dovolil proti Příbrami 2 minuty po uplynutí řádného času sudí Jech, volá již do nebes… Ale stejným způsobem vyrovnala Příbram týden před tím! Vánoční kapři jsou prý kontaminovaní, pravily v té době i renomované deníky. A ti fotbaloví???? Vrátí nám aspoň Ježíšek ukradené body??? Ale i tak platí: Díky za všechny podzimní radosti, díky za derby, díky za zážitky ze skupiny Poháru UEFA! A na jaře se na to vrhneme plnou parou! Bude o co hrát! A my to zvládneme!