Spolu s Cindym jsme měli být vedoucími zájezdu Fanklubu do Mostu. Tento tandem považuji za osvědčený, myslím, že si na naši spolupráci do Ostravy nemohl snad nikdo stěžovat. Těšil jsem se, jak vedle oslav předpokládaného a nakonec i uskutečněného vítězství (nakonec jsme si s přáteli při?ukli pravým mosteckým vínečkem), tak trošku představím i kraj, mnohými (i díky neš?astné minulosti právem) podceňovaný. Sledoval jsem pečlivě diskusi na SN i na oficiálním webu www.slavia.cz a hodnotil jsem zajímavé postřehy na straně jedné a nevědomost na straně druhé.

Odpus?te mi, proto prosím, malé entrée o Podkrušnohoří a Mostu samotném. Toto město vlastně prožilo svoji zkázu dvakrát. Konec 2. světové války znamenal obrovské ztráty. Blízký „Staliňák“ v Záluží byl častým cílem bombardování a odnášel to i Litvínov a Most. Válka skončila a následoval odsun neboli vyhnání. Pro Most ne tak výrazný, Mostecko mělo v Sudetech vždy jeden z nejsilnějších podílů čechů – rodákem byl třeba populární zpěvák (a velký slávista) Standa Procházka, Mostečanem je i Josef Masopust.

Lidé se usazovali a usadili a Most se stal jejich domovem. Ale přišel rok 1962 a usnesení strany a vlády o těžbě na území Mostu. Ještě i já jsem zažil, že existovalo kompaktní město s řadou pozoruhodností a třemi náměstími. Most se ale musel stěhovat. Základem bylo jihozápadně položené sídliště Podžatecká s domy v duchu staveb bá?ušky Stalina. Lidé byli podruhé vytrženi ze svých kořenů, četní romští spoluobčané byly vysídleni do sídliště Chanov, které je symbolem toho, čemu říkáme vybydlenost. Nakonec se prý ukázalo, že zásoby uhlí nejsou tak kvalitní a bohaté, jak bolševičtí geologové uváděli…

Světovým unikátem je však přestěhování Děkanského chrámu, vrcholného díla pozdní gotiky se saským rukopisem. Krátce po přesunu však Husákovci firmu Transfera rozpustili. A marně jsem postrádal chrám ve finále sedmi divů česka pořádaného MF dnes. Pořad se na to dívám jako na malý zázrak! Je tu ale i hrad a kopec Hněvín s obnovenými vinicemi, rekreační vodní plochy, autodrom. A postupně se z dlouhé ulice stává opět město. Divadlo, rodící se náměstí se sochami ze starého Mostu. Snaha jít krůček po krůčku dopředu a napravit vše, co bolševik spáchal. V rohu u náměstí je i vinárnička s produkty místních, mosteckých a chrámeckých vinic! Tramvaj Vás doveze do sousedního Litvínova, který je jedním ze symbolů českého hokeje.

Most však nyní žije fotbalem. Stadión vyrostl nedaleko od nádraží. Na okraji někdejšího starého Mostu i na severním okraji města nového byl postaven stadión. Nyní je den ode dne krásnější a dobře bylo i nám. Sluníčko zářilo, oblečení bylo jen a jen na tričko.

V první půli jsem se spíše radoval z babího léta i kulisy severně od stadiónu a tleskal fantastickým zákrokům Kozáčika. Druhá půle byla již jasná a Fořtův gól byl podle nás všech regulérní. Co jiného by se mělo nazvat mrtvým ofsajdem? Pak už bylo vše jasné. První výhra venku! Podrobněji a lépe popisovali zápas jiní, já se soustředím na dění okolo.

Co mě zaujalo? Byl jsem při zápase asi na čtyřech místech stadiónu. Vím, že na mosteckém severu a v jeho blízkosti je hodně slávistů (Meziboří, Brňany, Louny, Lovosice, Libochovice). Nezaslechl jsem však ani jinde nenávistné výroky, a to ani z obou kotlů „Baníku“. V čem však se mnou bude každý souhlasit, je velmi nízké hodnocení inteligence mosteckých policistů. Nejprve vtrhli nesmyslně do našeho kotle, pak vše zopakovali u Mosteckých. Mlátit nevinné lidi na obou stranách? Jistě některý z těch dementů spokojeně usínal, jak si bouchnul a jak to bolelo. Ale tak si policie autoritu určitě nezíská, oba tábory byly nejhůře někde na hranici slušnosti, nic jiného se nedělo, naštěstí pochopili, že soupeř má stejná srdce a je nevinně tlučen. A tak to snad mělo jedno pozitivum – místo půtek následovaly přátelské pozdravy, třeba takové, jaké jsme zažili například v Irsku. Ale mají toto uniformovaní vymaštěni zapotřebí?

Takže: zlatá výhra, radost z krásného podzimního dne, zklamání z policistů!