Fanoušci však své červenobílé mužstvo nenechali na holičkách a i když se hra, kombinace, přihrávky, koncovka atd. stále nedařily, snažili se je povzbuzovat. Konečně se tedy po dlouhé době stalo publikum dvanáctým hráčem Slavie a všichni společně Jablonec dokonale zchladili v závěru zápasu.

Možná byli mnozí fanoušci překvapeni, jaká že to nastoupila sestava. Inu, ve středu se odehrává veledůležitá odveta s Anderlechtem, ve kterém Slavia rozhodně nechce klopýtnout. A tak trenér Jarolím postavil mužstvo složené z „lavičkářů“. Když si pak Jablonec již v 1. minutě vypracoval standardku a Kozáčik sehrál svůj biliár mezi tyčemi svatyně červenobílých, ochozy jen zaúpěly. Rozhodčí Adámek však o pár minut později neváhal odpískat další standardku ze zhruba 22 metrů od branky. Nesvadbův oblouček zamířil přímo do branky a vypadalo to na debakl. Slavia se sice o cosi snažila, ale kombinace a přihrávky vůbec nevycházely. Jablonec ve svém úsilí mohl polevit a v pohodě bránit, protože skutečně už v úvodu měli „nahráno“. Když pak za chvíli hosté mohli přidat nejméně tři další góly, začaly ochozy vyvolávat Karla Pitáka.

 

 

Náhradníky na trávníku rozhodně nešetřili. Nutno ovšem podotknout, že i když se hra zdála pořád příšerná, přece jen začala být vidět více spolupráce domácích hráčů a další góly nepadly. Jakýsi rozlícený fanoušek na východní tribuně začal cosi velice halasně vyřvávat a z řady nad ním se ozvalo „Trenér, klid!“. Diváci se snažili povzbuzovat. Mezitím se rozšířila zpráva, že jsou zadarmo klobásy, načež slabší povahy reagovaly obličejem, který naznačoval vyvržení vnitřností. Nejaktivnějšími hráči na hřišti byli asi Matěj Krajčík na pravé straně zálohy a David Hubáček, pohybující se v obraně. Těsně před tím, než se fanoušci dočkali příchodu Karla Pitáka, mohli mít zase infarkt po hektické akci Jablonce, při níž červenobílí obránci při vykopávání míče nastřelili tyč. Když pak dal Vlček krátce před uplynutím půlhodiny gól, který neplatil, protože byl z ofsajdu, sesypaly se na asistenta rozhodčího ošklivé tituly, nebo? Vlček v ofsajdu v době přihrávky nebyl. Sešívaní předváděli doslova strašidelnou předávačku míče a diváci se drželi za hlavy, zoufale vyjíc. Přesto se však ozývaly i povzbuzující hlasy a bubnování. Ve 35. minutě začalo nehorázně lít a slávisté jako kdyby byli skrápěni živou vodou. Do konce poločasu ale kontaktní gól nepadl a červenobílé do kabin vyprovázel velmi hlasitý pískot.

Když pak ve 46. minutě střídal jednoho ze zkušených hráčů – Holeňáka, Martin Latka, nevěřili diváci vlastním očím. Přesto ale po přestávce byli domácí přivítáni zpátky na trávníku potleskem. Fanoušci se naděje nevzdávali. Kotelníci na jižní tribuně vyzpěvovali „Dáme gól, dáme gól...“ a východní tribuna se přidávala „Slavia, do toho!“. Začalo se i napovídat rozhodčímu, který odpískal hraní rukou. Pražané se pořád museli bát, že se zápas promění v debakl. Jedenáctka domácích byla oživena Hrdličkou, který opravdu týmu pomohl. Jablonečtí pak začali zdržovat a diváci se hodně zlobili. Slavia se snažila, její centry ale zatím létaly kolem branky zprava doleva a zase na druhou stranu, ale mezi tři tyče míč ne a ne spadnout. Když už míč mezi tři tyče mířil, zkazil šanci vynikající gólman Špit. Ani po hodině hry se skóre nezměnilo. Voda z nebes ale byla přece jen blahodárná a sešívaní se v závěru zápasu dostatečně probudili. Pravděpodobně chtěli zachránit svou čest, nebo možná svého trenéra před napadením rozzuřenými fanoušky. Možná chtěli i ti kluci náhradnický dokázat, že mohou být směle zařazeni do stabilní jedenáctky. A tak, když měl sudí Adámek nějaké námitky ohledně rozehrávané standardky domácích, možná ji tím trochu povzbudil k činu. Z původního autového vhazování totiž vznikl nepřímý volný kop, kterého se v malém vápně ujal Krajčík a kontaktní gól byl konečně na světě. Tribuny jásaly a dávaly od té chvíle o sobě vědět, jak už dlouho ne. Hubáček pak předváděl, jak se umí rychle pohybovat po hřišti a zabránil Barankovi v jeho šanci centrovat poté, co zkoušel snad od půlící čáry ze standardky rovnou zakončit. V 80. minutě hulákali fanoušci na východní tribuně: „Fandíme všichni!“ a spousta diváků se k nim ochotně přidala. Vtipálek mezi nimi zvolal: „Jablonec, pro vás to platí taky!“. A tak se řvalo: „Hoši, bojovat!“ a „Slavia, do toho!“ a „Jedeme, Slavia, jedeme!“ a byl to halas jako při pohárovém utkání či při Lize mistrů. Fanoušci prostě nehodlali opustit svoje mužstvo a hnali je dopředu a do akce. A všechno se vyplatilo. Krajčík bojoval jako lev a Piták jeho přihrávku excelentně zužitkoval – vyrovnáno na 2:2 a do konce zápasu deset minut. Když pak střídajícímu Smíškovi nemávl asistent ofsajd a hosté získali roh, pískalo publikum jako klubko sviš?ů. Publikum bylo fantastické... a hráči se jim odměnili parádní, i když trochu infarktovou akcí, kterou čtyři minuty před koncem řádné hrací doby zápas OTOčILI. Švento se stal hrdinou a skóre bylo 3:2. Gólman Špit, který se nechal vylákat z branky, jistě zpytoval své svědomí. Bylo to neuvěřitelné. „Pískej konec!“ řvaly tribuny. Jenže sudí vtipně nastavil čas o čtyři minuty. Závěr zápasu byl skutečně hektický. Fanoušci volali na své hráče „Po něm!“ a „Důraz!“ a nakonec i „Hoši, děkujem!“ a bylo za co. Skutečně neuvěřitelný zápas, jaký se zažije asi málokdy. Inu, kdo chce slávistou býti, musí pevné nervy míti! A když vydržíte až do konce, tak se dočkáte třeba něčeho skutečně neuvěřitelného.