Asi budeš znát anabázi, kterou Ivo zažil v roce 1988. Při zájezdu do Německa, se Slávií, se nechal přemluvit k emigraci. On i Luboš měli hrát za Derby County, alespoň jim to sliboval manažer Derby County pan Webb. Tenkrát mohli hrát v zahraničí pouze fotbalisté po 30 letech, a ještě se souhlasem „strany“. Bohužel oba naletěli uvedenému podvodníkovi. Nejdříve čekali 5 měsíců ve Španělsku , teprve potom se dostali do Anglie a začali trénovat v Derby County. V té době si již Kubík vyjednával angažmá ve Fiorentině, ale Knoflíčkovi o tom neřekl ani slovo. Ivo o tom píše : „ Jednoho dne jsem se probudil a šel vedle do pokoje, kde bydlel Luboš. Vtipkoval jsem , a? nechrní tak dlouho, že už je čas k tréninku. Dveře byly otevřené, vešel jsem dovnitř a tam nikdo nebyl. Později jsem se dozvěděl,že odjel skutečně do Itálie a vyrojily se kolem toho mnohé dohady. I já jsem si je mohl myslet. Ale co mě nejvíc bolelo, že jsem se domníval, jací jsme za těch šest let kamarádi . Hráli jsme v jednom klubu se Slávií, hráli jsme v reprezentaci československa a po celých šest let jsme na všech soustředěních sdíleli společný pokoj. Nikdy jsem nic neskrýval v debatách o fotbalu ani v rodinném životě. Netajil jsem své problémy a všechny své nabídky jsem s ním konzultoval jako s prvním. Jeho odchodem z Anglie jsem moc trpěl a poctivě se přiznám, že já bych mu tohle a takhle nikdy neudělal, by? by mě k tomu přemlouvali páni jakoukoli řečí a nabízeli jakékoli peníze. Byl jsem z toho špatný, že jsem ani netrénoval , ani nejedl. Ležel jsem na pokoji , koukal do stropu a měl slzy v očích. Přemýšlel jsem o Kubíkovi, o rodině a o známých. Když jsem zavolal jeho ženě, řekla mi, že neví, kde je, a přitom to dobře věděla. To jak se na mě utrhla, nechci publikovat, protože by to vypadalo jako nějaké vyřizování účtů. A to já nechci…….Když Kubík utekl, druhý den si mě Webb zavolal do kanceláře a komisně mi sdělil, že pokud se Kubík do 24 hodin nevrátí, nechá mě transportovat zpátky do československa. Při mé apatii a smutku mi vzal český pas i pracovní povolení opravňující mě pobývat v Anglii……Hned v šest hodin ráno vtrhli do našeho bytu soudruzi s STB, počítali každý hrneček a každou skleničku. Hrozili soudem, vyhrožovali vším možným. Je zajímavé, že Lubošova manželka toto podstoupit nemusela. Ta to měla daleko snadnější“ A ještě vyjádření Angela Giormaniniho, který zajiš?oval pro oba fotbalisty cestu z Německa do Anglie : „ S Knoflíčkem jsem v kamarádském vztahu určitě. Je vždy vítán. Mám pocit, že jsem udělal v jejich snaze odejít moc. Ale nebyl jsem dostatečně silný na proražení té černé bariéry. Ivo se snažil být ke mně vždy slušný. O Kubíka se nebojím. Poznal jsem ho v situacích, kdy dokázal být i zcela bezcharakterní.“