Být slávista znamená v posledních dvou třech letech jenom posměch a utrpení. Když občas nastane světlejší chvilka (a naučili jsme se, anebo spíš byli jsme naučeni, radovat se z každého aspoň trochu povedeného zápasu), přijde vzápětí studená sprcha.
Hráči se nám už druhou sezónu vysmívají do očí. Jsem alergický na všechny ty kecy o tom, že nás dobrý výsledek zase postaví na nohy, že už se to zlomí a že nám chybí štěstí. Samo se nezlomí nic, musí to zlomit hráči, ale ti mají jen věčný úsměv typu "mně se to netýká" (Luděk Zelenka) a tisíc výmluv. A samozřejmě, mraky prachů a klid.
Pešice u mě není žádný trenér, ale ustrašený chudák. S tou bandou zhýčkaných grázlů, co parazitují na jménu Slavia, nedokázal nic. Bojí se jich!
Dostálek už by podle mě neměl nastoupit za Slavii nikdy. Taková do očí bijící nechu? se rvát, taková lenost a ostentativní výsměch všem, to je do nebe volající ostuda celého managementu, že takovou línou mrchu vůbec nechal kdy přetáhnout sešívaný dres přes hlavu. Od svého příchodu Ríša ukazouje dokolečka pořád jeno jedno: Slavia měla být pro něho přestupní stanicí na cestě za prachy v cizině, a když se ukázalo, že cizina na Ríšu kašle, bude cucat prachy aspoň ze Slavie. Proč jsme dali pryč třeba Vladyku. Ten se pral o každý balón, chtěl bojovat a opravdu nehrál hůř než ostatní.
Pane Leška, táhněte a styd?te se už konečně!!!!