Polemika - Komanický Slavii nikdy nešéfoval

Těsně před Vánocemi přineslo nové číslo měsíčníku Hattrick článek, v němž bývalý vedoucí mužstva fotbalové Slavie Vladimír Zápotocký oznámil, že červenobílí měli před jedenácti lety, v roce 1993, koupeny zápasy v Olomouci (1:0) a ve Vítkovicích (2:1). 

Velmi zajímavá informace, kterou ale po více než jedenácti letech těžko někdo dokáže. Jde ale o něco jiného. Totiž o to, jak je pro některé mladší novinářské kolegy i jedenáct let stará záležitost dávnou historií a že jim mohou být některá fakta zcela ukradená.

Tak třeba kolega Petr Třešňák ve Večerníku Praha píše, že za výše zmíněným "nekalým jednáním měl stát tehdejší klubový šéf Alexander Komanický, který před utkáním na Hané údajně podmázl rozhodčího Karla Bohuňka a na severní Moravě se domluvil s Miroslavem Maurerem". Třešňák dodává, že Slavii nyní žádný trest nehrozí, vše je totiž promlčené. 

Otázkou je, zda by červenobílým trest hrozil, i kdyby to promlčené nebylo. Třešňák totiž mylně píše, že Komanický byl tehdejším šéfem Slavie. Přitom Hattrick i čTK, která o článku v měsíčníku informovala, jasně napsaly, že pozdější největší dlužník Fondu národního majetku se nakonec majitelem slávistického klubu nestal, by? o to měl veliký zájem. Oficiálně se Slavií neměl nic společného. 

Jen pár faktů navíc. Komanického angažmá ve Slavii na podzim roku 1993, po odchodu Borise Korbela, mj. neúspěšně podporoval bývalý trenér červenobílých, dnes kouč Baníku Ostrava Jozef Jarabinský. Oba pocházejí ze Slovenska. Tehdejší slávistické vedení dlouho váhalo, ale nakonec Komanického coby nedůvěryhodného kupce odmítlo a na přelomu let 1993 a 1994 dalo přednost PPF a WIKA. S Jarabinským Slavia předčasně ukončila spolupráci. Ten záhy, i s hvězdou Nečasem, odešel do Chebu, v němž Komanický koupil tamní prvoligový klub. To byl v podstatě začátek konce chebského fotbalu, ambicióznímu bossovi rychle došly peníze, z klubu pak brzy odešel i Jarabinský. 

Tohle už sice s úplatkářskou aférou nijak nesouvisí, ale dokumentuje to práci s fakty, kterou někteří z nás předvádějí a posouvají tak události do poněkud jiných souvislostí.
Autor: Pavel Procházka


Slovo do pranice - Když živnostníci hrozí výpovědí

Začátkem prosince to ve fotbalové Slavii vřelo. Hráči hrozili výpověďmi, pokud jim zadlužený klub okamžitě nezaplatí prémie a bonusy, které jim smluvně dluží. Nutno zdůraznit, že základní platy fotbalisté řádně dostávali. Nakonec se britský majitel polepšil a poslal na bankovní účty hráčům zbylé částky. červenobílé Vánoce tedy byly přece jen klidné. Uvidíme, co bude dál.

Aby bylo předem jasno - co je psáno, to je dáno. Nikdo nepopírá, že hráči měli na své peníze plné právo. Když jim vedení klubu jejich kontrakty podepsalo, má je plnit a basta! 

Fotbal je ovšem byznys jako každý jiný - ostatně ligové kluby jsou obchodními společnostmi. Takže, jestliže nepostoupím ani do Poháru UEFA, jestliže na moje mužstvo chodí jen pár zoufalců, jestliže si repliky dresů mých svěřenců koupí sotva pár desítek skalních bláznů atd., těžko mohu od vedení klubu čekat, že sežene peníze na platy, které byly postaveny právě na základě předpokládané účasti v pohárové Evropě. 

Ostatně s pravidelnou účastí v Champions League počítala i slavná Borussia Dortmund. A když se to opakovaně nepovedlo, museli jít i Rosický s Kollerem s platy dolů. A ani neremcali, vědí, že je na tom klub bídně. Především kvůli špatným výsledkům. 

Vedení českých klubů chodí rok co rok do velkého rizika a nejistoty. Hráči je za podpory svých agentů vydírají přehnanými finančními požadavky, které ani náhodou neodpovídají realitě českého života. Jednoduše řečeno - fotbalisté jsou v česku přepláceni, aniž by si byli schopni na sebe vydělat. A klubové managementy jim stále ve strachu kývou, protože se bojí, že by náročná hvězdička mohla skončit u konkurence.

K tomu je třeba dodat, že kluby vědomě - za podpory svazu - podvádějí společnost tím, že své zaměstnance, tedy hráče a trenéry, vydávají podle vzoru tzv. "švarcsystému" za osoby samostatně výdělečně činné! Aby za ně nemusely platit zdravotní a sociální odvody. Jinak by se totiž v česku muselo jít s fotbalovými platy pěkně dolů. 

Přitom právě fotbalista je typickým zaměstnancem. Kdyby byl živnostníkem, mohl by třeba v posledním kole nastoupit v pátek za Spartu proti Drnovicím, v sobotu by oblékl dres Slavie v Liberci, v neděli by si zahrál za Mladou Boleslav proti Opavě a v pondělí za Teplice ve Zlíně. Jenže by si sám musel platit výzbroj a výstroj, sám by se na utkání dopravoval atd. 

Kouzelné na tom je, že mnozí čeští fotbalisté, jak si stěžují raději nejmenovaní pracovníci finančních úřadů, "optimalizují" své daně způsobem opravdu geniálním. Jezdí údajně na zápasy, včetně těch mezinárodních, svými vlastními auty, která jsou tedy de facto jejich výrobními prostředky, atd... 

Proto mě vůbec nedojímá, když se dozvím, že jistý fotbalista dal pár tisíc na charitu. To jsou jen odpustky. Bylo by mnohem prospěšnější, kdyby se z pseudoživnostníka stal zaměstnancem a poctivě platil daně. Mezi námi, páni fotbalisté, slyšeli jste někdy, že by "normální" osoby samostatně výdělečně činné někdy hrozily stávkou či výpovědí? Že je to nesmyslné? Tak vidíte!
Autor: Pavel Procházka