Permanentní opomíjení excelentního záložníka Iva Ulicha se bohužel stalo pravidlem již od éry „rudého“ trenéra Chovance. Po nástupu „Klekí Petry“ se zatáhl mrak nad reprezentační budoucností blonďatého záložníka z Bohuslavic úplně. Donedávna jsem ale souhlasil s argumenty, že na jeho místo v nominaci je příliš velký přetlak hráčů evropské supertřídy, tudíž má můj oblíbenec bohužel smůlu. Uznávám, že na fotbalisty typu Poborského (i když tohoto skvělého hráče bytostně nesnáším), Nedvěda a spol. prostě nikdo nemá, tudíž je logické, že se tam objevují oni a ne někdo jiný. Když tedy bylo oznámeno, že ten či onen hrát nemůže, zaradoval jsem se, že konečně nastane chvíle těch, co byli dosud na okraji zájmů nároďáku. Zdálo se to celkem logické a jasné. Ovšem chyby lávky! Buď již začalo šedovlasé modle národa lézt stáří na mozek, nebo ho někdo (jako třeba pan Koš?ál) přesvědčil, že by bylo dobré nominovat někoho „kvalitnějšího“, a nebo obojí. Každopádně se například v posledním utkání objevily jména typu věčně chybujícího Týceho (prý je to vítězný typ), tři roky vyhaslého talentu Sionka. A mohl bych pokračovat dál. Trochu se dá pochopit dosazení Kováče, který má opravdu dobrou formu, Jarošíka, jehož sice nemůžu vystát a nikdy se mi nelíbila jeho hra v repre (a navíc je spar?an), ale když prý v Rusku září, jen těžko k tomu mohu něco namítat. I když mě třeba potěšila nedávná pozvánka Patrika Gedeona, připadala mi po rok trvajícím zranění a jednom odehraném zápase trochu neopodstatněná a nespravedlivá. Když už nám chtěl udělat radost, měl upřít svůj pohled na Radka Bejbla (toho prý nemusí na přípravě ani zkoušet, protože „ten o svých kvalitách nikoho přesvědčovat nemusí“), jenž hraje ve stabilní formě, je univerzálním hráčem a s Karlem Pitákem současně nejlepším fotbalistou Slavie.

Začalo kvalifikační utkání s Rumunskem, kde jsem se ve svém názoru na trenéra jen utvrdil. Ruda Skácel opět do hry ani nezasáhl (ale už alespoň seděl na lavičce), nastupuje Vachoušek, který se sice již pomalu začíná probouzet ze svého tradičního letního spánku, ale kvalit svého bývalého spoluhráče ještě zdaleka nedosahuje. Těším se, že alespoň šikovný středopolař zasáhne do hry v průběhu. Ale opět jsem se zmýlil. Místo něj je na trávník poslán dle očekávání velmi slabý Sionko, ještě slabší „Hárošík“ a na posledních pár vteřin nepřišel kupodivu můj „oblíbenec“ Vrá?a Lokvenců, ale Kováč.

Díkybohu jsme vyhráli, ale obávám se, že jestli to půjde takto dále, můžeme MS udělat pápá a těšit se zase za čtyři roky na Euro...