První díl si můžete přečíst zde. Druhý díl si můžete přečíst zde.

V tomto posledním článku si dovolím předložit ještě subjektivní zhodnocení uplynulých deseti let. Období předsednictví pana Lešky je určitě nejúspěšnějším obdobím v moderních dějinách Slavie.
- po téměř 50 letech jsme získali v roce 1996 titul. Na něco podobného jsme čekali od roku 1949
- poprvé se vůbec podařilo postoupit do 2. kola některého z pohárů. Pokud Slavia dřív místo zaručující účast v pohárové Evropě vybojovala, tak vždy skončila v prvním kole. Od roku 1996 v evropských pohárech hrajeme pravidelně. Kromě ročníku 2001/02 jsme se navíc vždy přes 1. kolo dostali. Vyniká semifinále Poháru UEFA v roce 1996, ale bylo tu i čtvrtfinále PVP, dvakrát osmifinále Poháru UEFA
- asi každý fanoušek Slavie by v 80. letech nevěřícně kroutil hlavou, kdyby mu někdo tvrdil, že v letech 1994 – 2004 získá Slavia jednou první místo, šest druhých míst, jedno třetí místo a za mimořádný neúspěch bude bráno jedno páté místo (pro letošek tipuji 4. místo, ale ještě je to předčasné)

Přesto ve mně při hodnocení uplynulých deseti let převládají pochybnosti. Vyniknou hlavně, když se budeme porovnávat se Spartou. V roce 1994 byly Slavia a Sparta asi na stejné úrovni. Obě mužstva byla zadlužena, kvalita kádru byla podobná, „značka“ stejně ceněná, možnosti rozvoje přibližně stejné. Kde je dnes Sparta a kde jsme my?! Dosažených úspěchů dokázali spar?ané přes mnohá zaváhání a problémy využít k dalšímu rozvoji. Sedm titulů, úspěchy v Lize mistrů, nový stadion, třikrát větší rozpočet, krásné tréninkové centrum pro mládež. My jsme úspěchy tak dobře prodat nedokázali. Od zisku titulu v roce 1996 výkonnost stagnuje, nebo jde spíš dolů. Je ještě pochopitelné, že za peníze získané za prodej hvězd roku 1996 jsme nedokázali okamžitě získat adekvátní náhradu. Nepodařilo se však ani zajistit vyšší rozpočet.

Kvalita kádru jde od roku 1996 s výjimkou sezón 1999/2000 a 2002/2003 neustále dolů. Myslím si, že vrcholem byl letošní podzim, kdy jsme se s definitivní platností vrátili do předkorbelovského období. Zisk mistrovského titulu jsme nedokázali využít ani k vybudování zázemí. Jsem přesvědčen, že tehdy se dalo nejvíc pohnout s výstavbou stadionu. Magistráty jak známo přejí úspěšným. My toto období propásli a tak o stadionu přes určitý letošní posun stále jenom sníme. Jak na danou situaci reaguje naše vedení. Předstírá, že jsme stále ještě v našich poměrech velkoklubem a každoročně nás krmí báchorkami o plánech na zisk titulu a účast v Lize mistrů. Zatím nám však nebylo schopné říct, jak to chce dokázat. Nejsem profesionální fotbalový činovník a tak mám asi omezené znalosti.

Podle mých skromných vědomostí fanouška je však možné dosáhnout prosperity klubu dvěmi cestami:
1) Získám dostatečně velký rozpočet, ze kterého si mohu dovolit kupovat hotové hráče. Takto sestavím kvalitní mužstvo, se kterým pak dál získávám peníze za úspěchy v Lize mistrů, prodeje suvenýrů…. Zjednodušeně je to metoda Real Madrid, u nás postupuje tímto způsobem hlavně Sparta
2) Zaměřím se na výchovu mladých, které pak výhodně prodávám bohatým klubům. Ve světě je to cesta, kterou se ubírá např. Ajax Amsterdam, u nás asi nejvíc Baník Ostrava Dobré samozřejmě je, pokud se výhody obou metod vhodně kombinují. Samozřejmostí je pak sledování určité koncepce. V případě Slavie mám bohužel pocit, že nejdeme ani jednou z těchto cest. Poté, co do Slavie pan Leška přivedl ENIC, snažilo se nám vedení namluvit, že půjdeme tou první cestou. Letos už nám tvrdili, že naše koncepce má být podobná variantě dvě.

Bohužel podle mého názoru skutečnost je trochu jiná:
1) Porovnání s variantou jedna:
Podle oficiálních zdrojů je rozpočet mužstva zajištěn na úrovni okolo 120 milionů Kč ročně. To je asi slušná suma pro to, aby klub patřil při dobrém vedení ke špičce v čR. Zázraky se s tím asi ale nedají dělat ani na domácím trhu. Tím méně na mezinárodním. Pro porovnání náš letošní přemožitel v Poháru UEFA Levski Sofia má rozpočet dvojnásobný, Sparta trojnásobný. Vím, že peníze sehnat není snadné, fotbal je v krizi. Tady se ptám. Proč je naším majitelem ENIC? Jeho nevýznamnější podílník pan John Lewis je s majetkem přes 2,2 mld liber, tj. víc než 100 miliard Kč, druhým nejbohatším mužem angažujícím se v britském fotbalu. Investice do Slavie, která by zdvojnásobila její rozpočet, by znamenala cca tisícinu jeho majetku. Mužstvo by se pak mohlo dostat do LM a začít vydělávat. Současná situace je taková, že do Slavie snad jdou nějaké peníze, ale klub podle mě musí prodělávat. Příjmy z pohárů nejsou, zisky z prodeje hráčů také nejsou bůhvíjaké. Za větší sumu jsme, pokud si dobře vzpomínám, za dobu vlády ENIC prodali pouze Štěpána Vachouška, Rudu Skácela, Iva Ulicha, Pavla Horvátha, Petra Vlčka a Adama Petrouše. To by byl zisk cca 250 milionů Kč. To není za sedm let zrovna mimořádný výsledek. říká se, že od ENICu jdou peníze pouze ve formě půjčky s osmiprocentním úrokem. To je pěkné, ale k čemu je to dobré, pokud nebude co vracet? Proč je rozpočet pořád stejný, a? se povede prodej (letos Vachoušek) nebo ne? Tomu bych rozuměl, kdyby byl majitelem klubu nějaký nadšenec (pan Voda v Hradci Králové), který dává jen tolik, na kolik momentálně má. Ale proč raději stále trochu prodělávají, místo aby zkusili peníze vložit a později vydělávat pragmatičtí investoři s ohromnými zdroji, jako jsou pánové z ENIC? Na tyto otázky odpovědět neumím.

2) Porovnání s variantou dvě:
Za 10 let se stabilním hráčem prvního mužstva stal jediný hráč, který u nás prošel mládežnickými kategoriemi, a to Adam Petrouš. Ostatní odchovanci jako Radek černý, Radek Bejbl nebo Pavel Kuka přišli do prvního mužstva již před érou pana Lešky. Pro porovnání. Sparta ve stejném období vychovala např. Tomáše Rosického, Hübschmana, Jarošíka, Juna… Ostrava Baroše, Svěrkoše, Bolfa, řepku. Příliš se nedaří ani práce s hotovými hráči. Je to smutné, ale z těch, kdo do Slavie přišli v uplynulých deseti letech a zdrželi se u nás déle než dva roky, kromě dvou výjimek, přinejlepším už herně příliš nevyrostli. Pobyt ve Slavii v posledních deseti letech k dalšímu růstu a Slavii k jistému zisku pomohl:- Karlovi Poborskému – ve Slavii byl necelý rok- Štěpánu Vachouškovi – ve Slavii necelá jedna a půl sezony- Rudovi Skácelovi – ve Slavii necelé dvě sezony, podle mě bylo navíc 40 mil. hodně pod cenou- Petru Vlčkovi Za výše zmíněné výjimky považuji Pavla Horvátha a Iva Ulicha, kteří po třech (resp. čtyřech) letech odcházeli jako velmi kvalitní fotbalisté a jejich prodejem jsme přinejmenším netratili. K těmto pěti hráčům bych přidal ještě Labanta a Ašanina (ve Slavii oba dva roky), a to? vše. Pro porovnání Sparta mezitím pomohla odstartovat kariéru Grygerovi, čechovi, řepkovi, Lokvencovi, čížkovi, Barankovi…

Ne vždy této možnosti využili, ale Sparta na jejich prodeji rozhodně neprodělala. Potom bych jmenoval skupinu hráčů, kteří přišli jako plánované opory nebo velké talenty a ustrnuli na průměru. Sem podle mě patří např. Ríša Dostálek, bratři Doškové, Tomáš Kuchař. Víc mohlo být i z Adama Petrouše. Nakonec bych jmenoval hráče, kteří přes původní kvality nebo velký talent ve Slavii naprosto vyhořeli a jejichž kariéra po pobytu u nás prakticky skončila. Sem podle mě patří Tomáš Kučera, Robert Vágner, Marcel Lička, Martin Hyský, Petr Švancara, Dan Šmejkal, asi sem směřuje i Martin Lukeš. Nyní ke koncepci. Možná že křivdím, ale mám pocit, že veškerá koncepce u nás v posledních letech sestává ze systému: prodávám, dokud je co. Když je nejhůř, půjčím si něco od ENICu, nakoupím pár hráčů (2002 Vachoušek, Skácel, letos Koloušek) a zkusím jít dál. Koncepční budování mužstva z mladých hráčů si představuji rozhodně jinak, než že jako letos na podzim převedu mladíky z B mužstva (které není ani první ve 3. lize) a zkusím s nimi hrát na špici 1. ligy a v pohárové Evropě. Ono to také příliš nevyšlo. Kde bych viděl nejkřiklavější prohřešky proti koncepci?

Trenéři:
- za vrchol považuji ročník 97/98 a hrátky F. Cipra. O to smutnější bylo, že předtím odešel jeho přirozený nástupce Pešice
- právě osoba Pešiceho. Kolikrát odešel, aby byl vzápětí osloven
- Dejmal - jeho příchod i odchod zrovna o koncepčnosti myšlení nesvědčí
- Hřebík, zbyl na nás, nikdo jiný k nám tehdy nechtěl
- Jarolím – proč tomu nebyla prodloužena smlouva, když byl úspěšný

Hráči. Určitě to souvisí s penězi, ale:
- proč přišel Pavel Kuka v roce 2001 až v průběhu sezony, když jsme měli šanci postoupit do Ligy mistrů? Navíc jsme předtím oslabili odchodem Pavla Horvátha
- proč přišli Vachoušek a Skácel až na jaře 2002, když opět byla šance na Ligu mistrů. I tehdy jsme naopak oslabili po odchodu Iva Ulicha
- to samé, Pavel Horváth v roce 1996
- proč jsme prodali L. Jarolíma, když mohl někde hostovat a stát se pak logickým nástupcem Pavla Horvátha
- letos bylo podmínkou pro setrvání Rudy Skácela účast v LM. Vzhledem k předchozí "úspěšnosti" se tedy na její splnění asi moc vsadit nedalo. Jak je tedy možné, že před sezonou odešli oba jeho potenciální náhradníci, leváci Hottek a Sedláček
- na Vencu Kolouška jsme neměli dost peněz ani v roce 2000 ani v roce 2001? V obou případech jsme tvůrce hry nutně potřebovali po odchodu Pavla Horvátha a Iva Ulicha Bohužel, v příliš světlou budoucnost nevěřím. Přímý postup do Ligy mistrů pro českého šampióna 2004/2005 je lákavý, ale mám obavy, že nás se to zase týkat nebude. I kdyby nikdo neodešel (a kdo taky ze současného kádru?), posílili bychom o další hráče kromě Holeňáka a marodi Gedeon, Adauto a Fořt se vrátili v plné slávě. A tady bohužel musím teď doplnit ještě Vencu Kolouška, kterému všichni musíme hlavně držet palce. Kromě všech výše jmenovaného vidím jako hlavní problém v atmosféře mužstva.
- Letošní spory byly asi i ve fotbalovém prostředí raritou
- Šokující je, jak bývalí hráči „stojí“ o pokračování nebo o návrat do Slavie (Poborský, Horváth, Labant, Adam Petrouš, Blažek.. nedávno jsem dokonce četl o tom, že Sparta láká Rudu Skácela). Srdcaři Pavel Kuka nebo Radek Bejbl budiž o to více vyzdviženi
- Jak je možné, že pro Slavii dnes nepracuje žádná z bývalých legend. Pánové Jinoch a Klusáček ve Slavii sice hrávali, ale legendami se při vší úctě nestali. Kde jsou Karel Jarolím, František Veselý, Peter Herda, Luboš Kubík, Ivo Knoflíček, Vlasta Petržela… To nikdo z nich neumí (nebo nechce) pro Slavii nic udělat?
- Slavia bývala známá přízní populárních osobností. Kdo ze známých umělců, podnikatelů nebo politiků se dnes kromě pana Ondříčka ke Slavii hlásí, a angažuje se pro ni?

Zakončil bych ještě jednou porovnáním se Spartou. Nedávno se objevila zpráva, že Sparta je na prodej. Prezident Koš?ál prohlásil, že Sparta shání majitele, který by ji posunul dál, aby se vybudovalo ještě silnější mužstvo, aby nemusela v budoucnu prodávat hráče kvůli rozpočtu. Pan Leška v posledních letech již dokonce svolal tiskovou konferenci, aby vyvrátil zprávu, že ENIC chce Slavii prodat. Já bych se spíš domníval, že by měl intenzivně shánět někoho, kdo by chtěl akcie Slavie od ENIC koupit, aby Slavia měla zase nějakou budoucnost. A nejlépe pak s nástupem nového majitele své působení ukončit. Pak si myslím, že bychom mu mohli za jeho působení poděkovat. To je podle mě však bohužel spíš sen. Kdo a proč by dnešní Slavii kupoval? A především. Proč by si kapr vypouštěl vlastní rybník?