Už se tak stává v našich krajích zvykem, že si na fotbalového fanouška trenéři a funkcionáři vzpomenou, jen když jim teče do bot. Minimálně podmínky na drtivé většině stadionů u nás o tom svědčí. A zmínka o fanoušcích při hodnocení zápasu? To už musí být, aby se vzpomnělo i na diváky. Jen někteří hráči na příznivce nedají dopustit a po zápase poděkují za povzbuzování. Potom nemůže nikoho překvapit, že po islandské blamáži národního týmu valily se proudy slov vyzývajících k účasti na zápase proti Maltě. Kdyby bylo mužstvo v pohodě, o účast diváků by až tak nešlo. Hráči si stejně na hřišti musí pomoci sami, řeklo by se. Protože ale byla pohoda ta tam, honem nás masírovaly vzkazy typu: budeme hrát o ztracenou důvěru svých fanoušků; doufáme, že nám publikum zachová svou přízeň. A začaly se ukazovat názory na českého fanouška. Celý článek si můžete přečíst na Mujklub.cz.