V dosti nepříjemné zimě se hráči začali sjíždět před třetí hodinou. Samotný trénink začal v půl čtvrté. Využil jsem chvilky a zašel se podívat na stadion. Fotodokumentaci a nové informace čekejte v blízké době. Na odpolední trénink se sešlo celkem 19 hráčů, z toho tři brankáři. Konkrétně se jedná o tyto hráče: černý, Skácel, Kozáčik, L.Došek, Bejbl, Zachariáš, Müller, Kratochvíl, Hrdlička, Švec, Krajčík, Piták, Kalivoda, Latka, Lukeš, Kuka, T.Došek, Fořt, Adauto. Když se konečně všichni na umělém povrchu v Edenu sešli, pronesl Csaplár úvodní řeč. Hned jsem vycítil dobrou atmosféru. Na úvod všichni vyklusávali a protahovali se. Novinkou byly úskoky kolem spoluhráče, takže navzájem dvojička kolem sebe pobíhala, docela srandovní. Brankáři se rozcvičovali zvláš?, docela zajímavou věcí bylo prohazování míčů s trenérem brankářů. Byli od sebe tak půl metru a v rychlosti dva míče mezi sebou házeli do stran. Je to velmi dobrý trénink na reflex. A musím říci, že jim to šlo, i když občas Skácelovi vypadl míč z ruky, ale vymlouval se, že mu to klouže. Další část tréninku byla fakt netradiční. Byly dva týmy po osmi a každý musel chytit spoluhráče za ruku a společně hrát. Vznikly tak čtyři dvojičky za každý celek. Velmi emotivně to prožíval Adauto, který svými pokřiky a pokyny působil velmi roztomile. Všichni to brali vážně, brankáři mohutně dirigovali obranu. Sice se občas někdo zapomněl, z čehož měl radost Adauto, který byl ve dvojici s Fořtem, protože mohli dávat plno branek. Někdy se společně i předháněli, někdy vznikaly komické pády. Druhým herním prvkem byla hra rukou. Vytvořilo se hřiště o délce cca patnácti metrů a šířce třiceti. Dále tam bylo klasické vápno, do kterého však hráči nesměli, pouze útočníci. Smysl byl ten, že si přihrávali mezi sebou míč ve velmi velké rychlosti a nesměli ho dlouho držet. A jak to bylo možné, museli přihrávat do volného prostoru, jako by to dělali nohou. Podstatou bylo dostat do hlav hráčů návyky jednotlivých pohybů, akcí apod. Proto nejdříve vše dělají pomocí rukou a později to přenesou na zem. Zde už byl Csaplár dosti nekompromisní, jakmile někdo udělal fatální blbost, byl dosti zkritizován. Takto to odnesl třeba Latka. Byl postaven zády k soupeřově bráně, z obrany mu nahrával Bejbl, jenže místo aby míč vrátil, tak se otočil a teprve potom hledal dalšího spoluhráče. Chyba všeho byla v tom, že se neměl otočit, protože tím je riziko, že ztratí míč, nemůže vědět, jaké herní možnosti za ním probíhají, nemohl mít vše zmapované, proto měl míč vrátit Bejblovi, který měl situaci již přečtenou a mohl vše řešit. Csaplár to vždy důkladně vysvětloval, neodpustil si sprostá slova. Zde už nešlo o srandu, ale o zafixování herních prvků. Dokonce vytýkal hráčům jeden velký „průser“. Lajny - zde mají hráči velmi špatný timing, protože tu buď jen stojí a čekají na přihrávku, či se tam objeví pozdě. Další, co kritizoval, bylo myšlení. „Musíte se potkat tři v myšlenkách, ne jen dva, tak to je v žácích,“ říkal dosti hlasitě. V poslední části tréninku si konečně zahráli nohou. Brankáři vždy museli rozehrát na krajní záložníky, kteří neatakováni posílali centr před bránu, kde se měli pokusit skórovat. Hlavní myšlenkou bylo nacvičení defenzivního bránění centrů ze stran při hře, protože je to něco jiného než standardní situace. „V šestnáctce není možno bránit zónově, protože pak tam toho hráče nechytneš, musíš na tělo,“ zdůrazňoval kouč. Trénink to byl velmi zajímavý a ani pozorovatel se nemohl nudit. Velmi se mi líbilo, jak Csaplár neustále mluvil, buď hráče motivoval, aby i nadále hráli, bojovali, či zdůrazňoval chyby. Dovedl často i pochválit za povedenou akci. Všem vřele doporučuji se jít podívat na vlastní oči, jak probíhá trénink pod naším koučem Josefem Csaplárem.