Celé znění krátkého prohlášení Slavie najdete zde.

Tomáš Chorý přišel do Slavie v létě 2024 z Plzně. Příchod velmi neoblíbeného hráče mezi fanoušky vyvolal značné kontroverze a napětí, nicméně hráč svými výkony a důležitými brankami brzy většinu kritiků tohoto přestupu umlčel. Za vypíchnutí stojí především dvě branky do sítě Royalu Union ve třetím předkole mistrovské části Ligy mistrů, které výrazně pomohly Slavii k postupu do play-off LM a s tím spojenému finančnímu bonusu přes 100 milionů Kč. V Evropské lize se pak trefil do sítě Fenerbahce, Anderlechtu i Malmö, jenže Slavia z těchto zápasů přesto vybojovala jen jediný bod a z ligové fáze nepostoupila. V lize se ve své první sezóně ve Slavii stal postupně nepostradatelným hráčem a jasnou útočnou jedničkou, vstřelil 14 branek, ke kterým přidal i 4 asistence, a stal se třetím nejlepším ligovým střelcem. Především však pomohl Slavii k zisku titulu po třech druhých místech v řadě.

V sezóně 2025/26 však jeho doposud možná až překvapivě bezproblémové působení ve Slavii nabralo úplně jiný směr. Už ve třetím kole při vedení Slavie na Slovácku 1:0 udeřil v nastaveném čase do citlivých míst brankáře Heču, byl vyloučen a nabídl soupeři možnost vyrovnat z penalty, kterou však Daníček neproměnil. Slavia si tak ze Slovácka odvezla výhru, Chorý ale vyfasoval šestizápasovou stopku. Po svém návratu na ligové trávníky měl další úlet v zápase s Duklou, ten však prošel bez povšimnutí rozhodčího a tedy bez trestu. Chorý se opět rozstřílel a celkem za sezónu nasbíral 17 branek a stal se králem střelců. Přesto však hlavním tématem nebyly jeho branky, ale jeho úlety. V předposledním kole základní části sudí usoudil, že když útočník Slavie vyřval na zemi ležícího plzeňského Dweha, tak na něj také plivnul, a Chorý byl vyloučen znovu. Disciplinárka však tentokrát s verdiktem sudího nesouhlasila a udělila Chorému trest na jediný zápas, díky čemuž mohl Chorý nastoupit do nadstavbového derby. V něm ale při vedení Slavie 3:2 na útočné polovině u postranní čáry při snaze o napadání udeřil loktem do hlavy Sørensena a byl vyloučen v sezóně už potřetí. Zápas se později vůbec nedohrál a byl kontumován ve prospěch Sparty, Jaroslav Tvrdík pak rozhodl, že Chorý bude vyřazen z týmu.

Tím však anabáze s tímto hráčem neskončila. Kabina, trenéři i majitel klubu se za něj postavili a Chorý se po mistrovství světa do týmu vrátil. Vstřelil čtyři branky, ale když nijak nevyprovokován ukázal rozhodčímu v zápase s Hradcem Králové prostředníček a za stavu 0:0 byl vyloučen počtvrté během 16 měsíců, pohár trpělivosti už definitivně přetekl. Chorý se tak stane jistě jednou z nejvíce rozporuplných postav novodobé slávistické historie. Během necelého dva a půl roku nastřílel ve všech soutěžích za Slavii 41 branek, klíčovým způsobem se zapřičinil o zisk dvou mistrovských titulů, ale zároveň svým hloupým chováním na hřišti nasbíral čtyři červené karty a mnohokrát Slavii oslabil.