Josef Csaplár se škrábal po skalách, zatímco hráči šli na soustředění v Alpách po vyšlapané stezce. Trenér spadl a hráči se mu jízlivě smáli, že nekráčel s nimi. „Vy volové, už jste šli někdy vlastní cestou?“ uzemnil je Csaplár jedinou větou. Sám měl přitom na dvou prstech levé ruky ošklivě zlomené čtyři klouby. Csaplár, jeden z trenérů fotbalového Liberce, jde celou kariéru vlastní cestou. Kolikrát narazil a spadl. I Josef Csaplár naplňuje slova, že doma není nikdo prorokem. Svůj trenérský osud spojil s Příbramí, kde v roce 1988 začal trénovat malé kluky. Již v té době se zhlédl v italských mužstvech. V té době Evropě kraloval AC Milán. Struktura klubu, trenéři, výchova talentů, nákupy, systém hry, taktika. To vše pečlivě studoval. Později přešel k příbramskému béčku. V roce 1998 dostal šanci trénovat první mužstvo jako hlavní trenér. Bohužel italský model v českých podmínkách dostal povážlivou trhlinu. Pro nelichotivé výsledky musel být odvolán. Nezatrpkl a nadále pracoval jako asistent trenéra Kotrby v Příbrami. Později si ho vymodlil Josef Jinoch do Liberce. Zde se mu podařilo vyhrát titul a osoba Josefa Csaplára se dostala do povědomí. Konec trenéra Beránka ve Slávii a začátek Csaplára, se může zdát znalcům jako zbytečný krok. Naopak to bude mít za důsledek odchod spousty schopných lidí. Oba trenéři mají totiž hodně společného. Oba rádi dávají šanci mladým hráčům. Oba se maximálně věnují přípravě na příští soupeře. Oba se nechávají inspirovat hrou podobných klubů ze zahraničí a preferují útočnou hru. Jediným podstatným rozdílem je snad to, že trenér Csaplár daleko více respektuje hráčské osobnosti. Na druhou stranu i trenér Csaplár má své mínusy. Tím jsou hlavně některá nepovedená angažmá. Blaha, Slovák, Polák, Slepička, přestupy nad kterými zůstává rozum stát. Můj údiv možná malinko ztlumí fakt, že trenéři prý měli v Liberci při nákupu posil pouze poradní hlas. Zde také začíná můj největší údiv. Tím je, že trenér Csaplár angažmá ve Slávii vzal. Jestliže byl v Liberci roztrpčen z rozprodeje hráčů, tak ve Slávii na tom nebude o moc lépe. Pan Csaplár sice ví, že lidem jako je pan Stárka, Karl nebo Leška se nejvíce zalíbí svojí loajalitou, která mu vůči nadřízeným nechybí. Ale nějak pozapomíná na největší neřest Slávie. Tou je pomlouvačnost, intriky a zákeřnost. Ve Slávii je spousta lidí, kteří se těší na neúspěch a pak se vynoří, pomlouvají a kují pikle jak se zbavit trenéra. A na tom nic nezmění ani zbouráni stařičkého Edenu. Slávie je jako jablko, na povrchu možná hezká slupka, ale uvnitř shnilé jádro. Jak už jsem řekl. Trenéra Csaplára obdivuji a pozorně sleduji. Je to bojovník. Už teď svolává spolubojovníky a verbuje je do zbraně. Do všeho jde po hlavě bez ohledu na možnost nárazu, pádu. Proto dokáži pochopit, proč Slávii nakonec vzal. Na závěr si vypůjčím Csaplárův citát. "Když vám lidé věří, je to větší kompliment, než když vás milují". A já věřím, že naše sny o Lize Mistrů se naplní!!! PS: Jen mu přeji brzký úspěch. Protože takový profík jako je on dlouho ve Slávii nevydrží.