Já poslouchám skoro všechny podcasty v autě a hrozně mě to baví. Myslím, že to cca. na ten týden mezi zápasy je ideální. Vše přes Spotyfy bez plateb. Nejlepší jsou naše mezi námi fanoušky a město se třese. Pak doporučuji Kudy běží zajíc, MVP, fotbal focus, desítka Pavla Horváta, footcast, Šmíca z voleje.....Ligu na ruby neposlouchám, protože jsou to kokoti.

Na YT uz by to snad melo jet, bere to automaticky obsah ze Spotify a bohuzel jsem neprisel na to, jak ho prinutit, at to publikuje verejne, musim to pokazde rucne prenastavit...

Sany se na to vykašlal, to mi někdo nevymluví. Mohl to uhrát na roh v suchým triku.

A Míla Šebek

JO,
je jim přáno i hodno poučit se u nich.

Souhlas, jen těch aspektů proč se změnila hra bylo víc. Za Citicu si nemohl koupit koho by potřeboval. A pak za nás hráli fakt průměrní hráči, ze kterých chtěl udělat zázrak. Za mě odchod od "házené" byl krok kupředu. Všechny statistiky útočné i obrané máme nejlepší. Já jsem s tím OK. Ještě jednu myšlenku mám....myslím, že letos se sice LM nepovedla, ale bylo to i tím, že jsme chtěli obhájit titul. udržet se v LM a ještě udržet se v lize české týmy neumí a odstrašující případ tu byl loni. Tzn. vidina znovu přímého psotupu do LM je víc než postoupit do jara v LM a pak hned vypadnout. Škoda jen, že je tak odlišný fotbal mezi naší ligou a LM. To abychom měli opravdu dvě jedenáctky ale ....

Já jen dodám (nevím, jestli se mi to povedlo v podcastu dostatečně zdůraznit), jak to v tuto chvíli vidím.

Chápu, proč hrajeme tak, jak hrajeme. Výroky trenéra na toto téma dávají smysl a realita je taková, že nás to dovedlo k vedení v lize o deset bodů a na dosah obhajoby titulu a tedy také obhajoby účasti v LM, což by přineslo klubu dalších cca 750 milionů Kč. Dokonce jsem schopný připustit, že je úplně klidně možné, že fotbal hraný dokonale bude vypadat nějak takto - podobně jako šachy hrané dokonale vedou k remíze. A v takovém případě není můj problém s trenérem a tím, jakou ordinuje týmu hru, ale s celým sportem jako takovým, který je nastavený na to, že cesta k úspěchu vede právě tudy.

Fotbal Slavie mě nebaví, ale vede k úspěchům. Co je důležitější, je naprosto jasné, jsou to ty úspěchy. Všechno ostatní - typu hrozby toho, že lidé na takový fotbal časem přestanou chodit, nebo obavy o to, že jednou úspěchy přicházet přestanou a nezůstane tak vůbec nic, ani pohledná hra ani body - je vedlejší.

Ale zatím se nechci vzdávat naděje v to, že by k úspěchům mohla vést i jiná cesta než ta, po které teď jdeme.

A já bych šel ještě dál - jaké jsou v současnosti nejúspěšnější týmy? Barcelona do své TikyTaka přidala intenzitu. Bayern naběhá víc kilometrů než my. Arsenal je král standardek. Všechno atributy, které jsou v naší hře. Dokonce zaznamenávám čím dál více článku o tom, že současná hra TOP týmů už nejde dál posunout - dík globálnost, datům a stovkám analytiků hrají všichni stejně. A tím, že všichni mají stejná data toho co funguje, se vzájemně eliminují. No a jak na to přišel Arsenal v nejtěžší lize světa - nejlepší cesta jsou standardky. Byť řada old school expertů nad tím doslova pláče, tak tlak na výsledky diktuje být co nejefektivnější. No podívejme se na Slavii - intenzita, kilometry a teď i ty standardky. Jak zmínil JiT nebo i Vlček v jednom podcast - kromě Kerbra jsem na to ještě angažovali Míňu Černého. Hromadíme vysoké hráče. A rozhodlo nám to derby. Obávam se, že ten rozpor mezi “hnusnou” ale efektivní hrou a “krásným fotbalem” bude čím dál dramatičtější, obzvláště u nás, kdy na hráče, který bude technický a zároveň i atletický, prostě nemáme (ani jméno, ani finance). Zbyde nám buď si takového hráče vychovat - ale s tím, že rok, dva to bude trvat a potom za nás odehraje sezónu a půjde pryč, nebo budeme kupit hráče typu Chorý, Provod, Holeš a k nim si tu a tam vychováme nějakého toho Dioufa nebo Mosese. Protože i když Evropa nám uniká, v lize to funguje skvěle.

Ještě dej footvast, ten mi celkem baví. Desítka PH je taky super. A ještě Focus podcast s Neradem jde poslouchat. A taky poslouchám MVP.

jenže to souvisí s nějakou hrou soupeře, který když opravud intenzivně napadá - což už teď dělá půlka ligy, tak prostě nemáme tkové techniky, co by z toho dokázali vyjet. Zkus se podívat co se stane, když stoper přihraje doprostředka. záložník má hned na zádech soupeře a buď pod tlakem špatně zpracuje míč, nebo je faulovaný. Proto to většinou záožník vrátí zase zpátky.

Současná Slavia je typickým příkladem týmu, který je silně postavený na systému hry. Ten spočívá ve vysoké intenzitě, presinku, osobní obraně a taktické disciplíně. Hráči jsou skautingem vybíráni tak, aby splňovali stanovené fyzické a herní parametry, a zároveň aby byli v ideálním případě schopni fungovat na více postech. Díky tomu je v týmu velká zastupitelnost a v praxi se to projeví tím, že když někdo vypadne kvůli zranění nebo kartám, systém se nerozpadne, protože jiný hráč je schopen převzít podobnou roli a třeba z 80 % hráče základní sestavy nahradit. To je hlavní důvod, proč se Slavia relativně dobře vyrovnává s rozsáhlou marodkou, což jsme mohli vidět i teď na začátku jara, kdy naráz vypadlo několik hráčů ze základu. Kádr je složený z hráčů, kteří systém dobře znají a dokážou v něm fungovat i na různých pozicích. Tým pak není tolik závislý na jednom či dvou klíčových jednotlivcích. V dlouhodobé soutěži typu liga je to obrovská výhoda, ty výkony jsou vesměs stabilní, děláš pořád body a nehrozí ti bodové výkyvy mezi jednotlivými sezónami, jaké vidíme např. u sparty, což je tým daleko víc závislý na výkonech individualit. Není Haraslín, není Kairinen a výkon sparty padá dolů o 50%. U Slavie ten propad nebude zdaleka tak extrémní, i kdyby hrála bez Provoda a Chorého. A pokud už ze Slavie odejde opravdu stěžejní hráč pro např. výstavbu hry, což můžeme říct o odchodu Kinského a za něho máme brankáře typu Staněk, který má jiné schopnosti, tak Trpišák dokáže ten systém upravit tak, aby se body získávaly pořád.

Má to ale i svojí stinnou stránku, o které se tady pořád bavíme, Ta se častěji ukazuje v evropských pohárech. Proti silnějším soupeřům se totiž rozdíl v intenzitě hry a fyzické připravenosti zmenšuje. Daleko více evropských týmů je dnes schopno hrát podobně intenzivně, takže systémová převaha Slavie už není tak výrazná, jako byla před těmi šesti sedmi lety. V těchto zápasech pak často rozhodují individuální momenty, např. hráč, který dokáže obejít obránce, vytvořit šanci z ničeho nebo proměnit složitou situaci s nízkým xG. Můžeme říct, že takový typ individuality dnes ve Slavii není. V minulosti v týmu působili hráči typu Stanciu, Stoch nebo Hušbauer, kteří sice nebyli úplně ideální systémoví hráči, ale dokázali přinést kreativitu a řešení v situacích, kdy samotný systém nefungoval. Jelikož ta intenzita hry v Evropě nebyla tehdy tak vysoká jako dnes, tak si Slavia mohla dovolit mít v sestavě dva nebo tři hráče, kteří nebyli v presinku a defenzivní práci tak disciplinovaní nebo prostě tak dobří. Postupem času, i ve světle toho, že se fyzická připravenost všech týmů rok od roku lepší, se systém Slavie ještě více zpřísnil a prostor pro tyto nesystémové hráče se zmenšil. Současný kádr je možná ještě systémovější než dřív, kdy v něm máš plno pracovitých, univerzálních hráčů, kteří dobře zapadají do herního modelu. To přináší onu stabilitu v lize, ale zároveň to znamená, že v některých evropských zápasech může chybět hráč, který by dokázal rozhodnout utkání čistě individuální kvalitou. Vezmu si třeba náš zápas na Frankfurtu minulou sezónu, kdy jsme byli ve všech statistikách lepší, ale nedokázali proměnit šance. Na druhé straně pak byl ten borec, co snad pak přestoupil do Mancity, který nás srazil trestňákem do šibenice.

Když to shrnu, tak v zásadě lze říct, že toto je klasické dilema systémových týmů jako Slavia, tzn. čím dokonalejší je systém, tím méně prostoru zůstává pro individualitu. A právě hledání rovnováhy mezi těmito dvěma věcmi představuje zřejmě něco, co bude muset Slavia v následujících letech řešit. Pokud bude zejména v Lize mistrů chtít hrát důstojnější roli než letos. Ideální by v mých očích bylo, kdyby se dokázal přivést hráči typu Olayinka nebo Sima, kteří měli x faktor směrem dopředu, ale zároveň dokázali perfektně fungovat v systému hry. Bohužel, jak vidíme, není zřejmě úplně snadné takové hráče do Slavie dostat.

Komentář byl uživatelem upraven (13.03.2026 00:50) . Zobrazit původní komentář

Původní komentář:
Současná Slavia je typickým příkladem týmu, který je silně postavený na systému hry. Ten spočívá ve vysoké intenzitě, presinku, osobní obraně a taktické disciplíně. Hráči jsou skautingem vybíráni tak, aby splňovali stanovené fyzické a herní parametry, a zároveň aby byli v ideálním případě schopni fungovat na více postech. Díky tomu je v týmu velká zastupitelnost a v praxi se to projeví tím, že když někdo vypadne kvůli zranění nebo kartám, systém se nerozpadne, protože jiný hráč je schopen převzít podobnou roli a třeba z 80 % hráče základní sestavy nahradit. To je hlavní důvod, proč se Slavia relativně dobře vyrovnává s rozsáhlou marodkou, což jsme mohli vidět i teď na začátku jara, kdy naráz vypadlo několik hráčů ze základu. Kádr je složený z hráčů, kteří systém dobře znají a dokážou v něm fungovat i na různých pozicích. Tým pak není tolik závislý na jednom či dvou klíčových jednotlivcích. V dlouhodobé soutěži typu liga je to obrovská výhoda, ty výkony jsou vesměs stabilní, děláš pořád body a nehrozí ti bodové výkyvy mezi jednotlivými sezónami, jaké vidíme např. u Sparty, což je tým daleko víc závislý na výkonech individualit. Není Haraslín, není Kairinen a výkon Sparty padá dolů o 50%. U Slavie ten propad nebude zdaleka tak extrémní, i kdyby hrála bez Provoda a Chorého. A pokud už ze Slavie odejde opravdu stěžejní hráč pro např. výstavbu hry, což můžeme říct o odchodu Kinského a za něho máme brankáře typu Staněk, který má jiné schopnosti, tak Trpišák dokáže ten systém upravit tak, aby se body získávaly pořád.

Má to ale i svojí stinnou stránku, o které se tady pořád bavíme, Ta se častěji ukazuje v evropských pohárech. Proti silnějším soupeřům se totiž rozdíl v intenzitě hry a fyzické připravenosti zmenšuje. Daleko více evropských týmů je dnes schopno hrát podobně intenzivně, takže systémová převaha Slavie už není tak výrazná, jako byla před těmi šesti sedmi lety. V těchto zápasech pak často rozhodují individuální momenty, např. hráč, který dokáže obejít obránce, vytvořit šanci z ničeho nebo proměnit složitou situaci s nízkým xG. Můžeme říct, že takový typ individuality dnes ve Slavii není. V minulosti v týmu působili hráči typu Stanciu, Stoch nebo Hušbauer, kteří sice nebyli úplně ideální systémoví hráči, ale dokázali přinést kreativitu a řešení v situacích, kdy samotný systém nefungoval. Jelikož ta intenzita hry v Evropě nebyla tehdy tak vysoká jako dnes, tak si Slavia mohla dovolit mít v sestavě dva nebo tři hráče, kteří nebyli v presinku a defenzivní práci tak disciplinovaní nebo prostě tak dobří. Postupem času, i ve světle toho, že se fyzická připravenost všech týmů rok od roku lepší, se systém Slavie ještě více zpřísnil a prostor pro tyto nesystémové hráče se zmenšil. Současný kádr je možná ještě systémovější než dřív, kdy v něm máš plno pracovitých, univerzálních hráčů, kteří dobře zapadají do herního modelu. To přináší onu stabilitu v lize, ale zároveň to znamená, že v některých evropských zápasech může chybět hráč, který by dokázal rozhodnout utkání čistě individuální kvalitou. Vezmu si třeba náš zápas na Frankfurtu minulou sezónu, kdy jsme byli ve všech statistikách lepší, ale nedokázali proměnit šance. Na druhé straně pak byl ten borec, co snad pak přestoupil do Mancity, který nás srazil trestňákem do šibenice.

Když to shrnu, tak v zásadě lze říct, že toto je klasické dilema systémových týmů jako Slavia, tzn. čím dokonalejší je systém, tím méně prostoru zůstává pro individualitu. A právě hledání rovnováhy mezi těmito dvěma věcmi představuje zřejmě něco, co bude muset Slavia v následujících letech řešit. Pokud bude zejména v Lize mistrů chtít hrát důstojnější roli než letos. Ideální by v mých očích bylo, kdyby se dokázal přivést hráči typu Olayinka nebo Sima, kteří měli x faktor směrem dopředu, ale zároveň dokázali perfektně fungovat v systému hry. Bohužel, jak vidíme, není zřejmě úplně snadné takové hráče do Slavie dostat..
Skrýt původní komentář

nestraš :(

Však stejne jako dějiny i fotbal se točí dokola , jen se zrychluje. Ja pamatuji finále LM Juventus AC Milán kdy italský týmy válcované všechno obranou a občas utekl Inzaghi. Přes Nestu a Maldiniho se neslo dostat a fotbal to byl příšerný. A co za revoluci ve fotbale provedl jistější Mourinho se svým " v zadu na nulu". Pak přišel nejakej Pepek G a všechno zase změnil. Ja bych se nebál.

Mimochodem když jsem poslouchal " vystraseneho" quelhara nemohl jsem si nevzpomenu na anglické fanoušky ktery proklinaly Wengery a trenéry že Španělska že jim házenou berou anglicky fotbal kdy se to kopne nahoru na dvě věže a všichni se nahrnou do vapna. Jiste Stoke city předběhlo dobu s dlouhými auty a vysokym útočníkem

Tak ono tohle rezonuje obecně všemi sporty... Lidé se postupem času zlepšují - vylepšují tréninkové metody, stravu a tak a postupně jsou rychlejší, silnější, odolnější, vytrvalejší, dohodí dále, doskočí výše...

V individuálních sportech je to většinou v pohodě - atletika, rychlobruslení, běhy na lyžích a podobné sporty maximálně přepíšou rekordní tabulky, ale pro kolektivní a hlavně kontaktní sporty to začíná být problém....
Lidské tělo má své limity, postřeh a obratnost jde také vytrénoval, ale ne donekonečna, ta rychlost a síla jde dopředu daleko snáze - zvláště sporty, kde je potřeba kreativita najednou trpí tím, že všichni dokáží bránit daleko urputněji než před lety....

Tady se volá po hráčích, kteří dovedou přejít jeden na jednoho a vzpomíná se na hráče, kteří to dovedli. Jenomže ještě před pěti, šesti lety hráči běžně naběhali pod desek km za zápas... Úspěšná klička kdekoliv na hřišti znamenala vytvoření přesilové situace z níž se vždycky dalo dojít do zakončení. V současné době už všichni naběhají dvanáct, třináct, hlavně při bránění a při presinku, takže každý tým bývá běžně v deseti za balónem.... úspěšná klička znamená, že máš sekundu, maximálně dvě, protože Tě okamžitě začne atakovat obejitý hráč a doráží na Tebe další, kteří se stihli vrátit... mimo jiné proto, že klička tě stojí trochu toho času, zatímco vracející se borec, který dokáže ve sprintu strávit celý zápas, maže zpátky rychlostí blesku... a když tě začne atakovat, tak už je jedno, že je to jinak kopyto...
Hřiště je daleko více zahuštěné - protože přes větší množství naběhaných kilometrů se nezvětšily jeho rozměry, ani se nesnížil počet hráčů...

A není to jenom jenom o fotbale už daleko dříve začal mít podobné problémy hokej - alespoň mne tedy přijde, že tam už je každá alespoň trochu povedená akce vyloženě o náhodě, tam ty šťastné odrazy hrají obrovskou roli.

Ale vždyť Bořil už tím asistentem je.... Postupem času se vyprofiloval v osobnost, se kterou trenéři konzultují svá rozhodnutí a na jehož postřehy a názory dají...

Kamarádšoft si představuji tak, že by nějaký představitel klub přivedl frajera a řekl: "tohle je můj kamarád ze základky, on je teď nezaměstnaný, tak tu teď bude dělat asistenta."

Ale prostě Bořil - vedle toho, že už má vystudovanou licenci, která mu umožňuje dělat asistenta - toho asistenta teď dělá... Pokud bychom mu po konci kariéry řekli: "Už nehraješ, tak táhni", jenom bychom z funkčního trenérského štábu odebrali jeho součástku...

Já s tím naprosto souhlasím a taky už jsem to sem psal. Rozhodně není nic hotovo.

Uz sis vymenil trencle nebo cekas na zitrejsi plichtu Slovacka?

Co člověk, to názor. Za mě tedy ne. :) Jen nezdálo se vám, že cpe v debatě ruduchy i tam, kde nemají co dělat?!

Jinak v TV studiu toho zápasu AZA vs ACS byl nějaký rudý mlaďoch, který v Alkmaaru hrál a mj říkal, že hráče tam vedou k samostatnému myšlení ve hře. Tedy aby se naučili rozhodovat na hřišti sami za dané situace. Ano, v praxi to má vícero úskalí ale celkově mi to zní jako koncept výchovy a vývoje skvěle. Rozvoj herního myšlení hráčů skrze je samotné. Učit je aktivně myslet a rozhodovat tj konat sami za sebe.

Jenže tlak na výsledky, na body, na statistiky...njn.

Ja naopak ocenil nadhled a humor noveho ucastnika a doufam,ze bude brzy znovu pozvan. Quelhara si velmi vazim. Minule mi prisel dost pesimisticky naladen, ale ted jsem hodne ocenil jeho zamysleni a prehodnoceni predchoziho postoje