Zápas samotný jako malé pražské derby byl skutečně velmi emotivní. člověk by si řekl – normální, běžné utkání. A jaké se z něj dá udělat drama. Pravda – na Žižkově nikdy zrovna není klid. Domácí jsou známí tím, že vítězství dosáhnou dosti často pomocí penalty po fantasticky nafilmovaném pádu, záhadně nastřelené ruce nebo z poslední křeče v závěru zápasu.

Pan Vidlák – podle názorů fandů sedících kolem mě, měl jeden ze svých protislávistických záchvatů. Nejen, že neustále brzdil hru při miniaturních zákrocích. On naopak ty důležité velkoryse přehlížel a když to byli útočníci Slavie, tvářil se na ně jako na herce z Národního.

Zhruba po deseti minutách zápasu vypukla na tribuně proti hlavní bitka mezi fanoušky, kteří po sobě házeli dokonce i nějaké předměty. Bitku rozehnali pořadatelé a policie se zázračnou rychlostí – to se musí uznat.

Hra se zatím stala velmi rychlou a přibývalo faulů. Tím i karet pro Slavii. A na Vidlákovu hlavu začaly padat zajímavé hlášky: „Vidláku, ty ošklivé káčátko!“, po odpískaném, ale kartou neohodnoceném faulu Viktorky: „Ty hajzle – nemáš karty?!“ a po standardce, která musela být opakována, protože fandové Slavie naházeli před branku Pižanowského konfety a následném „souboji“ po dalším faulu na Viktoriány, když se do sebe „nesportovně“ pustili Piták se Ščasným (ŽK kupodivu oba) a dále při úniku dostal Pavel Kuka kartu za „kecy“, když mu Vidlák nepísknul faul po střetu s brankářem, padla další, nejostřejší hláška: „Vidláku, dej si kartu a jdi do pr…!“. Nezaujatý fanoušek jiného klubu, který se přišel podívat na malé derby, se musel bavit velice.

Zatím mariáš pokračoval – kartu dostal Latka, protože upadnuvší Oravec hodně zařval. Tribunou se nesla vůně jakéhosi doutníku a říkám svému sešívanému otci: „Tady někdo hulí trávu. Bude mít vidiny…“ Otec suše utrousil: „To má asi Vidlák!“ Na hřišti se skutečně děly zajímavé věci. Po nápovědě diváků po delší době písknul faul i pro Slavii. Fandové kolem se přidávali s dalšími a dalšími zajímavými hláškami a otec perlil tak, že si to jeden skutečně ani nestíhal zapisovat.

Ani jedno mužstvo si ovšem za prvních 45 minut nevypracovalo nějakou zvláštní šanci. Nemohu si pomoct. Beránkovo mužstvo B-týmu doplněné Bejblem, Müllerem, Kukou a Adautem bylo zřejmě málo sehrané.

Jedna z největších vřav mezi fandy ovšem nastala poté, co Latkis dostal druhou žlutou kartu, tím pádem i červenou, po běžném obranném zákroku. Chvíli na to byl závěr poločasu a Vidlák byl vyprovázen ze hřiště zuřivým pískotem a skandováním „Hajzle, hajzle!“

Stejně přátelsky byl pak uvítán k poločasu druhému. Šaráda na hřišti pokračovala – Pitákovi byl odpískán faul za to, že ho obránce Viktorky držel za dres a bylo po útočné akci. Své si vyslechl střídající Hottek, donedávna hráč Slavie, při svých zákrocích, které odnášeli jeho bývalí spoluhráči. Od 60. minuty očividně oba týmy začaly hrát na bezbrankovou plichtu. Kotel Slavie spustil „Leška ven!“ a vzápětí diváci užasli, když Vidlák písknul faul na Slavii. Slávisté si během zhruba čtvrthodiny vypracovali asi tři velmi zajímavé standardní situace, ale bohužel ani jedna nenašla správný cíl. Nutno ovšem pochválit Müllerovu bombu, kterou Pižanowski jen s obtížemi vyrazil nad sebe.

Při střídání Viktoriánů vyšel s hráčem k čáře i pan Horník a diváci, kteří ho uviděli, začali zběsile skandovat: „Horník, Horník!“. Zoufalství se stupňovalo a ozvala se i rada pro Pavla Kuku, který již poněkolikáté při zběsilé akci přišel školácky o míč: „Pavle, pokus se hrát fotbal, člověče!“ Kotel hostí zatím spustil veselé popěvky, z nichž nejvíce slyšet byl z neznámého důvodu „Spartááá, Spartááá – bůůůzerantůů partááá…“.

Při poslední standardce v úplném závěru zápasu tribuna, nahuštěná jak plechovka sardinek, povzbuzovala své hráče dupáním jako hejno králíků – střela Müllera šla však opět vedle a protože Viktoriáni zůstali neškodní, i když jich bylo o jednoho víc, skončilo utkání skutečně 0:0.

Fanoušek občas jen žasne, jak se může hra vyvíjet, když ji vší silou ovlivňuje rozhodčí. Kupodivu se nekopala penalta!

Mokoň