Blanka Pěničková přišla do Slavie v srpnu 1998 z Jablonce, který v té době hrál první ligu žen. Vyhlédl si ji tehdejší slávistický trenér a současný asistent áčka chlapů Pavel Trávník. Ve Slavii zažila tři trenéry. Kromě Trávníka to byl krátkodobě Němec a poté již současný kouč Josef Duchek. Za poslední tři roky vstřelila plno branek. Například v sezoně 2000/2001 byla nejlepší střelkyní našeho týmu, nastřádala celkem 21 branek. O rok později jich bylo sice jen 13, ale byla druhá nejlepší v týmu. A v posledním ročníku zopakovala asi pro ni š?astné číslo, tedy 13. A opět byla druhá nejlepší. Mezi úspěch lze připsat i šesté místo v anketě Fotbalistka roku 2002.

V reprezentaci do této chvíle (do zápasu se Skotskem) odehrála 14 zápasů, v nichž nastřádala 678 minut a vstřelila dvě branky. V letošním roce získala stabilní místo v záložní řadě a začíná se stále více prosazovat. Ještě než se dostala do reprezentačního áčka, odehrála osm zápasů v devatenáctce. Zde nasbírala 630 minut a povětšinu času byla v základní sestavě.

Nyní už zbývá se vrhnout přímo na rozhovor se samotnou Blankou Pěničkovou. Povídali jsme si v hotelu Coubertin blízko Strahova před prvním zápasem ve druhém kole Poháru UEFA proti Levski Sofia.

Kdy jsi začala s fotbalem?
Začínala jsem odmalička, jsem z vesnice, takže všichni v mém okolí byli kluci. Nevím, my jsme vůbec nějak chudý rok na holky (smích), proto jsem kamarádila s kluky a fotbal k tomu přišel automaticky. Potom asi v páté třídě kamarádův táta, s kterým jsem právě hrála na vesnici fotbal, trénoval mladší žáky v Železném Brodě, takže mě nechal zaregistrovat a od té doby jsem s nimi hrála.

Od začátku jsi tedy hrála jen s kluky, že?
Jasně.

A odkud tedy přesně pocházíš?
Z Jirkova u Železného Brodu, je to asi dvacet kilometrů od Jablonce nad Nisou. Je to díra, ale hezká (smích).

Proč jsi se rozhodla právě pro fotbal?
Já ani nevím, ale za prvé třeba tenis je docela nákladný, na což naše rodina neměla prostředky a jinak ten fotbal vyplynul nějak z toho dětství. Hrozně mě to bavilo, baví mě to do dneška, takže jsem ani nepřemýšlela, že bych zkoušela něco jiného. Byla tam vlastně jedna etapa, když jsem skončila u kluků v Železné Brodě, tak jsem zkoušela házenou, ale to mě vůbec nebavilo, chyběl mi tam míč u nohy, mít ho v ruce, to nebylo ono.

Nebylo divné být jen mezi samými kluky?
Mě to přišlo úplně přirozený, protože sousedi jsou kluci a odmalička jsem na vesnici neměla žádnou kamarádku holku, bylo nás tam deset, devět kluků a já.

První klub byl tedy v Železném Brodě?
Byli to žáci v Železném Brodě, pak jsem přestoupila do starších žáků v Zásadě, tam jsem chodila do školy a potom už přišel Jablonec, ženský.

Kdy jsi přišla do Slavie?
Teď je to pátá sezona.

Komu jsi od dětství fandila?
Jablonci, je to tady místní klub. Určitě jsem ale vždycky sledovala Spartu a Slavii, celý národ se dělí na fanoušky těchto dvou klubů, ale my jsme chodili často na Jablonec, jezdila jsem se tam dívat s tátou a v té době hrál Jablonec druhou ligu, takže jsem sledovala jeho postup do první. V dalších sezonách za trenéra Kotrby hráli docela dobrý fotbal, vyhráli Pohár čMFS, takže bylo na co se koukat.

Když jsi pátým rokem ve Slavii, který tým ti přirostl více k srdci, Jablonec či Slavia?
Stoprocentně Slavia, Jablonec už nesleduji, to bylo takové přirozené, že jsme tam chodili s partou lidí, ale teď jsem taková slávistka, že se nad tím někdy zamýšlím, jestli to není moc jednostranný, např. v tom, že nejsem třeba objektivní pozorovatel, ale stoprocentně Slavia.

Jak jsi říkala, začínala jsi mezi kluky, kdy jsi přešla mezi holky?
Tady se může hrát soutěž s kluky do čtrnácti let, takže tam bylo mezidobí, kdy jsem už nemohla hrát s kluky. Zkoušela jsem házenou, která mě tedy nebavila a ani nevím jak se to doneslo k funkcionářům do Jablonce, prostě mi jednou někdo zavolal domů, jestli bych to nechtěla zkusit. Já ho viděla někde v televizi a přišlo mi to takový divný, říkám, tak to v žádném případě. Ale neměla jsem co dělat, nedělala jsem nic závodně, takže jsme tam s mamkou jely, šla jsem na trénink a od té doby jsem tam zůstala, nějak mě to chytlo. Přeci jenom ta chu? hrát fotbal byla silnější.

Jablonec v té době hrál jakou ligu?
Když jsem tam přišla, tak hrál první ligu, snad prvním rokem. Chytla jsem období, kdy jsme se dostaly do nejvyšší soutěže.

Bylo tvým snem se dostat do Slavie?
Když jsem hrála v Jablonci, tak pořád byla nejlepší Sparta. Ale asi charakter toho klubu mi neseděl a zlomem byla reprezentace do devatenácti let, kde jsem poznala slávistického trenéra Pavla Trávníka, takže jsem šla v podstatě za ním.

Kdy jsi se poprvé dostala do reprezentačního áčka?
Bylo zde období, kdy jsem končila v devatenáctce a už v té době jsem na různá herní soustředění v zimě jezdila s áčkem, ale určitě to nebylo hnedka, čekala jsem docela dlouho na šanci a o to více si ji teď vážím, že jsem se chytila.

Jsi důležitou hráčkou Slavie, ale i v reprezentaci, je to tak, že?
No já nevím, ale jestli se to takhle říká, tak to jsem jedině ráda. Jestli jsem ta nejdůležitější v reprezentaci, to určitě ne …

Jedna z nejdůležitějších, hlavně v záloze …
Jestli se to takto bere, tak mě to těší.

Kam bys to chtěla dotáhnout?
Já ani nevím, ale nejdřív to bylo získání základní sestavy v národním týmu, teď, když jsem ho získala, je samozřejmě touha postoupit někam dál, na Euro. Myslím, že letos to není nemyslitelné, máme i reálnou šanci účastnit se minimálně baráže. Jinak ve Slavii obhájit titul, který by nebyl od zeleného stolu, ale na hřišti.

Myslíš, že je v blízké budoucnosti možné, aby se česká republika dostala na mistrovství světa?
To si upřímně myslím, že ne, ale doufám, že to nezní tak, jako bych nám nevěřila, ale ten vývoj všude jinde v zahraničí šel mnohem dál než u nás.

Co vše by se muselo změnit, aby šance byly větší?
Myslím, že poslední dobou k lepšímu je propagace ženského fotbalu, i když to není žádný boom, který se stal v Americe. Potom je to příchod sponzorů, protože pokud se nebudeme dostávat do povědomí normálních lidí, nejenom tedy fotbalistů, že tady nějaká ženská liga existuje, tak určitě neprorazíme. A když peníze ve sportu nejsou, tak nikoho nelákají. Je to vidět na ligových návštěvách, kdy se tam jdou podívat buď aktivní fotbalistky, jejich známí, či známí hráček a rozhodně ne lidé, kteří by si to přečetli v novinách a šli se tam podívat ze zvědavosti, bohužel.

No, jak začala propagace na Slávistických novinách, tak pár lidí jsem tam přilákal.
Jojo, to myslím, že je velký plus pro nás, díky tobě. Taky jsem četla nějaké odezvy, takže pokud by to tímto způsobem fungovalo, tak tím lépe.

Máš plány v budoucnu někdy odejít do zahraničí?
Bylo by to asi přání, ale nějaké velkohubé prohlášení nemám ráda. Rozhodně je to přání, ale nevím, jestli se někdy uskuteční nebo kdy.

Máš nějaký vysněný zahraniční klub?
To vůbec ne, nemám.

Jak bys případně dlouho chtěla zůstat ve Slavii, kdyby se objevily nějaké nabídky?
To by záleželo, pokud by se nám podařilo obhájit titul, tak bych si chtěla zkusit ještě jednou zahrát Ligu mistrů, protože tento rok se nám to povedlo a byla to jen otázka štěstí, že jsme nedokázaly třeba i švédský klub porazit, i když se to zdá trochu jako silné prohlášení, ale prostě ten průběh zápasu tomu tak odpovídal, no a když by se nám to nepovedlo obhájit, tak by záleželo. Myslím, že jsme se teď dostaly do určité fáze, kdy se můžeme, nebo já nevím, zda se můžeme zlepšovat, ale je to souboj jen Sparty a Slavie, protože Otrokovice bohužel tuto sezonu nehrají moc dobře, takže nějaké zpestření by to určitě chtělo.

Co bys chtěla ještě se Slavií dosáhnout?
Jak říkám, ten titul.

A pravidelně třeba i porážet Spartu?
To rozhodně, to k tomu titulu patří, protože kdybychom ho získaly, tak Spartu bychom musely porazit. Ráda bych viděla zkropený spar?anský dušičky (smích).

Byl pro tebe titul a účast ve Švédsku doposud vrchol v kariéře?
Stoprocentně ano, i když ta euforie nebyla taková, jako kdyby se vyhrálo na hřišti. Titul byl takový jaký byl, nicméně na to se historie neptá. Sparta udělala chybu, byla za ni potrestána, nám se naskytla šance hrát ve Švédsku a rozhodně jsme tam nezklamaly, dokonce jsme udělaly lepší výsledek než Sparta, což určitě nikdo nečekal a pro mě to byl největší vrchol kariéry.

Jak jsi se o přisouzení titulu pro Slavii dozvěděla?
Sledovala jsem to telefonáty přes trenéra, manažerku Poli (Jaroslava Rinnerová, pozn. aut.) a tehdy ještě vedoucího mužstva Ročně, pak už to vypadalo, že nám to nedají, najednou mi přišla zpráva od trenéra, že máme titul, takže velké překvapení a hlavně radost.

Když sis přečetla zprávu, jaké pocity jsi v prvním momentě měla?
Velkou radost a asi zadostiučinění vůči některým určitým lidem.



Ty se jmenuješ Blanka Pěničková a shodou okolností ve Slavii hrál kdysi Martin Pěnička, je mezi vámi nějaká příbuznost?
Není, bohužel, ale jsem ráda, že Martin Pěnička hrál ve Slavii a ne ve Spartě a jeho brácha Pavel mimochodem hrál v Jablonci, na kterého jsem se chodila koukat. Příbuzenský vztah tam ale žádný není.

Co děláš ve volném čase?
Hraji ještě futsal, zápasy se hrají na umělé trávě za osvětlení, takže jeden večer trávím tam, jinak v létě ráda chodím na tenis, chodím i se svojí spoluhráčkou. Jinak se normálně někde plácnout u vody v létě, ráda chodím do kina a taky do knihovny.

říkala jsi futsal, takže opět mezi kluky?
Nene, toto je ženská liga, která vznikla asi před třemi lety.

V jakém klubu hraješ?
Jmenujeme se Šestiprocentní přírodní aroma. Začala jsem futsal hrát proto, abych tam hrála s jinými lidmi než se slávistama, byla to touha zahrát si s nikým jiným, každá fotbalistka je jiný typ. Je to směsice, jsou tam holky z velkého fotbalu.

Jaké máš koníčky?
Převážně sport a to jakýkoliv, ale v zimě, pokud je čas, mám ráda lyžování, pocházím z hor, takže je to přirozené, taky snowboarding, hokej, to k tomu taky patří, jako všechny zimní sporty a prostě sport všeobecně a potom knížka a kino.

Takže se dá říct, že jsi sportovně nadaná.
Baví mě všechno, asi není moc druhů sportu, který jsem nevyzkoušela nebo mě vysloveně nebavily.

Do školy už asi nechodíš, že?
Už ne.

A jaké máš tedy zaměstnání?
Přivydělávám si v jednom krámku jako brigádnice, je to taková stálá brigáda. Ještě tento rok jsem chodila do školy, ale zkomplikovalo se to. Studovala jsem FTVS, ale bylo toho hodně, měla jsem nějaké zkoušky, samozřejmě jsem to odflákla, nebudu se tady na nic vymlouvat, nechala jsem si zkoušky na poslední chvíli a byly to i zkoušky, na jejichž termín jsem čekala dlouho, třeba v květnu jsem dvě zapisovala a první termín jsem dostala až v srpnu a naneštěstí to bylo v době, kdy jsme se Slavií byly ve Švédsku, takže jsem na zkoušky vůbec nešla a nedostala jsem již nový termín a na jednu z nich jsem nebyla připuštěna, takže v té škole jsem skončila k mé smůle, mrzí mě to. Chodím stále na brigádu, ale nevím co teď budu dělat, protože budu asi muset pracovat někde nastálo, ale co přesně apod., to ještě tak daleko nepřemýšlím, teď do Vánoc mám brigádu a po Novém roce se prostě uvidí.

Budeš se pokoušet dostat znova na tu školu?
Přihlášku si asi podám, uvidím co potom. Za tu zkoušku to stojí, uvidím, kdyby se pak v létě stalo něco nepředpokládaného, tak maximálně nenastoupím, ale zase si věřím, že zkoušky udělám, protože jsem je udělala minulý rok a ty se výrazně nemění a přijímačky z tělocviku jsou poměrně jednoduchý, takže to určitě zkusím.

Umíš nějaký cizí jazyk?
Myslím, že umím obstojně angličtinu.

Kromě brigády, fotbalu, futsalu, máš čas i na kamarády či přítele?
Ten čas je, ale není ho tolik, jak bych si sama představovala. Těžko se to vysvětluje bývalým spolužákům z Liberce, kteří mě bombardují telefonáty, abych za nimi přijela, i sama ráda bych je viděla, ale ten čas není. Oni stále studují, já musím chodit do práce, je to složitý. Navíc tréninky nechci vynechávat, protože trénujeme pouze třikrát týdně.

Máš v současné době nějakého přítele?
V současné době ne.

Jací typy kluků se ti líbí?
Nemám žádný vyhraněný typ. Musí to být pohodář, něčím mě upoutat, možná i na první pohled, ale že bych přímo řekla, že mám ráda vysoký, černovlasý, svalnatý, to určitě ně.

Už jsi přemýšlela, kdy by ses chtěla vdávat?
To vůbec (smích). To je hrozně daleko, nevím co bude za měsíc. To mě ani nenapadlo.

Takže ani případný počet dětí …
Ne, vůbec.

Co děláš v době prázdnin?
Prázdniny zas nemáme tak dlouhý, konkrétně teď jsme měli volno pouze tři týdny od fotbalu, z toho jeden jsem byla na Sardinii na mezinárodním turnaji s futsalem, takže mi to opět zabral fotbal. Když je volno, tak se snažím jet někam na dovolenou, odpočinout si, vyčistit hlavu a pak už začíná příprava, takže je to čas strávený v Praze.

Jezdíš ráda do zahraničí nebo někde po čechách?
Teď jsem třeba byla na Sardinii, předtím jsem se byla podívat na Elbě. V létě mám ráda zahraniční zájezdy nebo dovolený, tedy ne zájezdy, nemám totiž ráda masové dovolené, do Chorvatska by mě třeba nikdo nedostal. A taky jsem nikdy nebyla s cestovkou, vždycky to bylo soukromě, takže s tím ani nemám zkušenosti. Když je volno, tak je to Šumava, Krkonoše, prostě pohoda.

Preferuješ letní či zimní počasí?
Mně je to jedno, jak říkám, pocházím z hor, takže teď se těším na zimu, na lyže a prkno, nemůžu se toho dočkat. Pak přichází přechodné období, kdy to taje, už je dlouhá zima a zase se těším na léto. Ale je mi to jedno.

Jak obstojně lyžuješ či snowboarduješ?
Nevím, ae limi, s kterými jezdím, říkají, že dobře. Když jsem ještě chodila na základní školu, tak jsem jeden čas lyžovala závodně, základy tedy mám. Jezdím agresivně, ale dokážu si to i vychutnat. Lyžuji hrozně ráda.

Máš tedy ráda rychlejší jízdu nebo jak se říká ženskou pomalou?
NE. Rychlejší, mám ráda boule, nějaké skoky mezi tím, prostě rychlou jízdu.

Máš strach z létání?
Nemám.

Máš ráda zvířata?
Mám je ráda. Doma máme psa, boxera, který je super, kdybych nebydlela v Praze, tak bych si psa také pořídila, protože jsem na něho zvyklá, měli jsme je odmalička, mimo jiné i kočky, rybičky a domácí zvěř, to je samozřejmost na vesnici.

Máš nějaké sourozence?
Mám dvě, jednu starší a jednu mladší sestru.

A co dělají?
Ta starší, v lednu jí bude třicet, pracuje v hotelu Interkontinental. Ta mladší, bude ji teď v prosinci dvaadvacet, pracuje v Jablonci. A bydlí doma.

Jaký typ oblečení preferuješ? Sportovní či společenský?
Sportovní. Nechodím v botaskách a teplákové soupravě, ale prostě pohodlné džíny, trička a svetr.

Jako dívka, sleduješ módní trendy?
Sleduji, ale v tom sportovnějším stylu. Určitě ne letní šaty :-).

Co se ti u kluků líbí nejvíc za oblečení?
Asi jako já, jednoduchý. Vyšňořený chlápky nemám ráda, i když samozřejmě chodí v obleku, který jim padne, v čemž každý chlap vypadá dobře, to se mi i líbí. Ale prostě pohodlný.

Rozumíš si s internetem?
Moc tedy ne. Jsem ráda, když si otevřu email a někomu napíšu. Ale ráda bych, vím že v dnešní době je to nedostatek. Když něco potřebuji, tak si to najdu, ale že bych uměla jako ty rozhovory, články posílat přes mobil na internet, to určitě neumím.

Odkud se na internet dostáváš? Z domova či práce?
Chodím do kavárny.



Jaká je podle tebe ve vašem týmu parta?
Myslím, že ve Slavii vůbec byla vždycky dobrá parta, čímž se i vyznačovala. Samozřejmě v kolektivu dvaceti lidí dochází k určitým sporům, to je normální. Jde o to, jak se s tím ten tým vyrovná, udělá si pořádek. Nás takový období taky potkalo, teď je ale klid.

Chodíte společně někam po zápase?
Po každém zápase se chodí na společné jídlo, kterého se většinou účastní celý mančaft. A podle výsledku a momentální nálady se pokračuje buďto do noci, do rána apod. nebo se potom rozejdeme či jdeme spolu do kina. Prostě společný večery po zápase většinou bývají.

Setkáváte se i jindy kromě tréninků a zápasů?
S jak kterými lidmi. Některé spoluhráčky hrají taky futsal, takže se vídáme jako protihráčky. V zimě potom jezdíme společně lyžovat. Je to individuální, ale musím říct, že se normálně vídáme a vznikly zde i přátelství, které se nepoutají jen na fotbal.

Kdo je asi tvoje největší kamarádka z hráček?
Asi nejvíce si rozumím s Mrkví (Martina Marková, pozn. aut.). Máme podobný koníčky, taky jezdí na prkně, v zimě tedy na hory. Posloucháme podobnou hudbu, máme rády podobný filmy. Ale to není tak, že bych se bavila jen s ní, je tam další spousta hráček. Jak říkám, do kina chodíme v šesti, osmi …

Snažíš se pravidelně navštěvovat domácí zápasy Slavie chlapů?
V minulé sezoně jsem chodila, kdy to bylo v neděli, což bylo pro mě lepší. Teď se hraje v sobotu, tedy v době, kdy mi končíme zápas, takže to absolutně nestíhám přijet na Strahov, což mě mrzí. Možná v budoucnu za pár let, kdy budou hrát v Edenu a my budeme vedle, to bude snad jednodušší. Každopádně tuto sezonu jsem domácí ligový zápas viděla snad jeden.

Co bys chtěla vzkázat všem fanouškům Slavie?
Buďte Slavii věrni, i když nám ti kluci občas pořádně brnkají na nervy. A pokud nemáte co dělat v sobotu odpoledne, přijďte se podívat i na nás, jsme Slavie jako Slavie a než sedět doma na zadku, tak můžete vyrazit do Vršovic.




Oblíbené jídlo: italská kuchyně, jinak vše, kromě koprové omáčky.
Oblíbená barva: modrá
Oblíbené zvíře: pes, opice v zoo
Nejoblíbenější typ hudby: rock, pop rock
Nejoblíbenější skupina: U2, R.E.M.
Nejoblíbenější zpěvák: poslouchám skupiny – Support Lesbiens, Monkey Bussiness
Nejoblíbenější zpěvačka: Helena Vondráčková
Nejoblíbenější herec: Pavel Liška, Jack Nicholson
Nejoblíbenější herečka: Táňa Vilhelmová
Nejoblíbenější film: český filmy pro pamětníky - černobílé
Oblíbený slávista: Pavel Kuka
Oblíbený fotbalový klub: Slavia, fandím Arsenalu kvůli Henrymu
Oblíbené webové stránky: slávistické, informační servery

Blanka Pěničková prošla pod rukou několika trenérů. Podařilo se mi získat názory na ni od prvního slávistického trenéra, který jí vedl, Pavla Trávníka, jeho následovníka Josefa Duchka a též i reprezentačního trenéra Dušana Žovince.

Názor bývalého trenéra Slavie Pavla Trávníka:
Myslím, že má pozitivní náhled jak na život, tak i na fotbal a chtěla pořád vyhrávat. Viděl jsem letos dva zápasy a je vidět, že se dostává do formy, patřila vždy mezi nejlepším a stěžejní hráčky. Je na ní vidět, že chce ve fotbale něčeho dosáhnout. Do Slavie jsem si ji přivedl z Jablonce, kde jsem si ji vyhlédl a nikdy jsem s ní neměl problémy.

Názor trenéra Slavie Josefa Duchka:
Je ambiciózní, poctivým přístupem to dotáhla do reprezentace, nyní tam i stabilně hraje. Cílevědomou prací a zodpovědným přístupem přistupuje k tréninkům a zápasům, i když ví, že se jí někdy nedaří, jak by sama chtěla, tak se to snaží vůlí a bojovností nahradit. Proto to zaslouženě dotáhla do reprezentace, přestože dřív moc nehrála a právě svou prací se prosadila do základu. Jsou tady fotbalovější hráčky, které se narodily s talentem, ale Blanka Pěničková je předstihla vitalitou, vůlí, ne každý má takovouto schopnost to nějak dotáhnout. Kdyby to měly jiné, třeba by to dotáhly taky takto daleko, ale nemají.

Názor trenéra reprezentace čR a Sparty Dušana Žovince:
Jako fotbalistku i jako člověka jí vnímám stoprocentně oddanou tomuto sportu. To co získala, si na hřišti musela nejen svým talentem, ale i svou pílí, vypracovat. I způsob, jakým si řekla o stabilní místo v základní jedenáctce, bylo charakteristický. Musela se propracovat dobrými výkony ve Slavii, musela čekat řádově jeden a půl roku, než se do reprezentační zálohy dostala. Dá se o ní říct, že pokud někdo táhne Slavii, tak je to právě ona, velká klubistka. Jako fotbalistka se smyslem pro kombinace, jako záložnice má další vlastnost, dokáže proměňovat svoje šance v góly. Pokud se podíváte na statistiku branek, ona je ta, která je na vrcholu střelců jak v lize, tak i střelkyně důležitých gólů v reprezentaci. Namátkou mohu říct utkání na Ukrajině, kdy právě ona dávala branku a srovnala na pozitivních 1:1. Mám Blanku Pěničkovou rád i jako holku, nejen hráčskou osobností, ale i lidskou, protože když se s ní na něčem domluvíte, tak máte jistotu, že to tak bude a ne jinak. I tedy jako člověka, který je pozitivní k produktu zvaný ženský fotbal, má určitý hodnoty. Není žádným tajemstvím, že právě ona jako slávistka jela na mezinárodní turnaje se Spartou, třeba halový v Krankheimu. Chtěl jsem, aby zkušenosti, které má Sparta na mezinárodní úrovni se špičkovými týmy, přetavili ve zkušenosti Blanky Pěničková a je dobře, že jsme se jako Sparta a Slavii vždy dokázali domluvit, aby tato hráčka na sobě pracovala i účastmi těmito misemi ve Spartě a já věřím, že to ještě zhodnotí. Slibuji si od ní hodně.