Kdo čekal, že Slavia postoupí? Buď blázen, protože kdo viděl naše výkony v poslední době a myslel si, že vstřelíme na hřišti soupeře dva góly, nemá to asi v hlavě v pořádku, nebo zarytec s klapkami na očích. Já osobně jsem doufal alespoň v bezbrankovou remízu, tu mi však pokazil svým faulem Luboš Kozel. I když podle mého názoru to faul nebyl. Alespoň ne úmyslný. Pravdou je, že naše obrana se, až na vzpomínaný okamžik, s řeckými útočníky vypořádala, na druhou stranu je třeba přiznat, že domácí hráli na údržbu, do útoku se nepouštěli zbytečně a pouze si hlídali náskok, který si vytvořili v Praze.


Co dál? čeká nás Pohár UEFA. Ne Liga mistrů s miliónovými prémiemi, ale Pohár UEFA, ve kterém jeho první kola jsou spíše nenávratnými investicemi a strašáky, aby nás někdo z Chorvatska, Moldávie, či Kypru nepřekvapil.


Potřetí jsme tedy zaváhali, po švýcarském Grasshopersu a ukrajinském Šach?oru jsme ztroskotali na řeckém Panathinaikosu. Kdo jen trošku zná slávistickou historii, nemůže si nevzpomenout na léta dvacátá a třicátá, kdy jsme se pravidelně účastnili Středoevropského poháru, zvítězit jsme však dokázali až v jeho 11. ročníku. Doufejme jen, že kvalifikací Ligy mistrů neprojdeme na stejný pokus...


Naše hra není poslední dobou dobrá. Hráči se na hřišti vůbec nepohybují, naopak, když se zmocní míče, jsou okamžitě atakováni, protože jsou téměř nehybní a navíc nemají komu přihrát. Chybí jim dravost, drzost. S míčem, ale i bez něj jsou pomalejší než soupeř. Nemáme, kromě Pavla Kuky v útoku, či Luboše Kozla v obraně, větší a silnější osobnost, která by dokázala strhnout ostatní. Mužstvo není sehrané, hráči o sobě nevědí. Například dnes hráči Panathinaikosu: jakmile se jeden z nich zbavil míče, okamžitě mohli další dva přihrávku lehce doběhnout. Na naší straně to bylo obráceně. Po odkopu míče naši čekají, až si k nim míč doskáče, místo aby mu šli naproti a soupeř je v tu ránu u nich.


Samozřejmě, od klávesnice se to povídá, já vím, ale přece nemáme o tolik horší mužstvo než řekové. Naše úspěchy na mezinárodní scéně v posledních letech ukazují, že ne! V evropských pohárech (drtivě Pohár UEFA) v posledních letech až na výjimky přezimujeme a v podstatě se staráme o český pohárový koeficient. V čem je tedy chyba? Že by mužstva, se kterýmy hrajeme kvalifikaci o největší evropskou pohárovou soutěž byla silnější než Slavia? V tom to asi nebude. Když dokážeme porazit VfB Stuttgart, AS řím, či Schalke 04, proč neporazíme Šach?or či Panathinaikos. Podle mě chybí nasazení a bojovnost. Odběhat devadesát minut na trávníku dokáží i divizní hráči. Ale poprat se o postup do Ligy mistrů dokáží jen ti, kterým nechybí odvaha a bojovnost a ti, kteří o to stojí. Ale to co předvedli sešívaní v obou zápasech, s tím by neobstáli ani v prvním kole poháru čMFS.


Jsem slávistou a za každých okolností jím zůstanu. Nynější éra našeho mužstva je pro mě vzhledem k mému věku (30) to nejlepší, co jsem zatím zažil. Ale je mi líto pánů Bicana, Veselého, či nežijících Pláničky, Kopeckého, Cháni a dalších, kteří mohou na zlaté časy věčné Slavie pouze vzpomínat.


Přesto věřím, že další zlaté časy červenobílích co nevidět přijdou.

Pokud se Vám článek líbil, můžete nás odměnit