Alespoň co se týče Slavie Praha, její pohárové zápasy mají neocenitelnou, nádhernou atmosféru, kterou v běžné lize jenom těžko najdeme. Fanoušci přicházejí na stadion již od začátku v bojovné náladě, jako kdyby cítili, že jejich milované mužstvo ukáže mnohem více ze svého herního potenciálu, že se bude na co dívat, že se dočkají mnoha gólů, mnoha parádiček, kombinační hry, krásných akcí, nemluvě o mnohem větším nasazení, nebo? hrát Ligu mistrů případně Pohár UEFA - to je snem snad každého fotbalisty a nezáleží na tom, odkud jeho klub pochází. Pohárový zápas Slavie s Levski Sofia byl jistě zajímavý nejen pro svou mezinárodní účast. Fanoušci Sofie dorazili v hojném množství a celou dobu utkání bylo slyšet jejich vyzpěvování a skandování. Kotel Slavie i ostatní tribuny rozhodně nezůstávaly pozadu, i když zde nebyla zase taková atmosféra jako při Lize mistrů, když Slavia hrála s Celtou de Vigo. To bylo skutečně jedno těch utkání, na které se nedá pro nádhernou atmosféru a skvělý výkon zapomenout. Moderátor při hlášení sestavy musel být spokojen s ovacemi, které vypukaly vždy po zahlášení čísla a jména hráče. Také celou dobu vybízel ochozy k neustávajícímu povzbuzování, což skoro ani nebylo nutné, nebo? při té parádě, kterou slávističtí hoši předváděli, nemohl nikdo zůstat potichu. Stadion bouřil řevem a bubnováním, fanfárami a šumem, skandováním jmen a v neposlední řadě velmi hlasitým pískáním, v případě, že se k míči dostala Celta Vigo a nebo když rozhodčí odpískal nějakou vyloženou, nespravedlivou kulišárnu, což se bohužel dělo velmi často. Se Sofií se zdálo, že Skotové budou pískat a mávat celkem slušně. Vypadalo to tak opravdu velmi dlouho. Dokud ovšem nenastala situace při standardce, kterou excelentně rozehrál Adauto a Adam Petrouš se (prý) nacházel v ofsajdu. Od té doby jako kdyby na hráče padla deka a úsilí pokleslo. Druhý gól byl už jen poslední kapkou nepozornosti a slávistický vyrovnávací zase extrémem vystupňovaného úsilí a zoufalství poslední minuty nastaveného času. Tak tedy remíza... Dá se však říct, že co se týče pohárových zápasů, povýšila je Slavia na nádherná dramatická představení. Mnohdy člověk sleduje průběh hry bez dechu a nevěří svým očím, co jeho chlapci na hřišti předvádí. Velevážené publikum opravdu zasluhuje také velkou pochvalu za neutuchající podporu svého mužstva. I když výsledek nebyl zrovna nejlepší, odcházeli unavení a zklamaní hráči do šaten za velkého potlesku. Byla by nádhera, kdyby se takováhle atmosféra časem zrodila i v "obyčejném" zápase Gambrinus ligy, kde je většinou ticho jak v kostele a nebo je slyšet jen halasné nadávky na hráče, rozhodčí nebo vedení klubu. Ale to záleží na fanoušcích samotných. Mokoň