Ženeva

Ženeva je hlavním městem stejnojmenného kantonu, který se nachází v jihozápadním cípu francouzsky mluvící části Švýcarska při ústí řeky Rhôny ze Ženevského jezera. S počtem obyvatel přibližně 202 tisíc je Ženeva druhým největším městem Švýcarska.

Historie města

Keltský název Genava označoval hlavní město kmene Allobrogů, které roku 121 př. n. l. dobyli Římané a stalo se jakýmsi předmostím v Zaalpské Gallii. V letech 52 a 58 př. n. l. zde pobýval Julius Caesar. První křesťanský kostel zde vznikl kolem roku 350, v letech 443–467 byla Ženeva sídelním městem burgundských králů a od přelomu 4. a 5. století do reformace roku 1536 zde bylo biskupské sídlo. V letech 1798–1814 patřila Ženeva k Francii a po porážce Napoleona byl roku 1815 založen švýcarský kanton Ženeva spojením města Ženevy, jeho poddanských území a k němu Vídeňským kongresem přiřčených bývalých francouzských a savojských území.

Roku 1863 zde místní rodák Henri Dunant založil Mezinárodní výbor Červeného kříže, nejstarší mezinárodní humanitární organizaci a byl za to roku 1901 vyznamenán Nobelovou cenou míru. Mezinárodní Červený kříž dostal Nobelovu cenu míru celkem třikrát. Ženeva je jedním z jedenácti švýcarských měst a jedním z více než stovky evropských měst, kterým Federace protestantských církví v Evropě v roce 2015 udělila čestný titul „Evropské město reformace“

Football Club de la Servette

Servette FC byl původně založen jako „Football Club de la Servette“, ragbyový fotbalový tým se sídlem ve stejnojmenné ženevské čtvrti. Vzhledem ke klesající popularitě tohoto sportu ve Švýcarsku byla vytvořena fotbalová sekce klubu, což vedlo k jeho integraci do Švýcarského fotbalového svazu v roce 1900.

Servette je jedním z nejúspěšnějších švýcarských klubů. Získal 17 národních titulů a 7 švýcarských pohárů.  Nicméně, po posledním ligovém titulu v roce 1999, začal mít finanční problémy, které vedly k turbulentní dekádě. Dne 4. února 2005 byl na mateřskou společnost klubu prohlášen konkurz. Dluhy činily více než 10 milionů švýcarských franků, následoval exodus hráčů a přeřazení do třetí ligy.

Návrat do nejvyšší soutěže přišel v létě 2011. Ve své první sezóně klub skončil čtvrtý, čímž se kvalifikoval do druhého kola kvalifikace Evropské ligy pro sezónu 2012/13, ovšem to bylo to poslední, co fanoušky klubu potěšilo. V prosinci se objevily zprávy, že Servette nebyla schopna kromě dalších výdajů platit hráčům platy. V lednu 2012 byla jedna z největších hvězd klubu - Matías Vitkieviez - prodán do Young Boys za pouhých 150 000 Švýcarských Franků a v únoru 2012 Servette podruhé vyhlásila bankrot. V březnu 2012 prodal předseda Majid Pishyar klub konsorciu v čele s Hughem Quenncem, prezidentem městského hokejového klubu Genève-Servette HC. Klub dostal původně jeden měsíc na to, aby si zajistil finance potřebné k vyhlášení konkurzu, a byl v tom úspěšný. 24. května 2012 švýcarská fotbalová liga udělila Servette licenci na sezónu 2012/13 a tím prozatím skončily finanční starosti. Začaly ty sportovní, protože na konci sezóny Servette figurovalo na posledním místě tabulky a přišel tak první sportovní sestup klubu z nejvyšší soutěže v historii. Zatím poslední návrat mezi švýcarskou elitu oslavili v Ženevě na jaře 2019.

Nejúspěšnější sezóna

Za nejúspěšnější v Ženevě považují sezónu 1978/79. Klub v této sezóně získal hned čtyři trofeje. Vedle ligového titulu a Švýcarského poháru získal i domácí ligový pohár a také Alpský pohár (Coupe des Alpes), což byla soutěž pořádaná Švýcarským fotbalovým svazem, které se v letech 1960-1987 účastnily kluby ze Švýcarska, Itálie a Francie. Jediná soutěž, kterou Servette v této sezóně nevyhrála, byl pohár vítězů pohárů (PVP), kde nejprve vyřadila PAOK Soluň, poté AS Nancy i s Michelem Platinim a ve čtvrtfinále vypadla s Fortunou Düsseldorf po dvou remízách na gól vstřelený na hřišti soupeře. Pro úplnost dodejme, že přemožitel našeho soupeře v semifinále této soutěže vyřadil Ostravský Baník a podlehl až ve finále Barceloně. Čtvrtfinále Poháru vítězů klub hrál i v sezóně 1966/67, kdy nad jeho síly byla Slavia Sofia. Tato fáze evropského poháru je dosud největším úspěchem týmu,

Stadion

Domovským hřištěm Servette je Stade de Genève. Po třech letech výstavby byl slavnostně otevřen 16. března 2003. Úvodní zápas se hrál mezi Servette a Young Boys Bern. S kapacitou 30 084 míst k sezení je Stade de Genève třetím největším stadionem ve Švýcarsku, v roce 2008 hostil tři skupinová utkání mistrovství Evropy ve fotbale .

Servette se na tento stadion přestěhovala z legendárního Stade des Charmilles. Jeho oficiální kapacita byla 30 000, ale na mezinárodní zápas mezi Švýcarskem a Francií 14.9.1951 se na něj dokázalo vtěsnat 40 000 diváků.

Souboje v Evropě s českou stopou

Servette se pravidelně zúčastňuje Evropských pohárů a tak není divu, že se občas potká s nějakým českým soupeřem.

V roce 1961 v rámci prvního kola PMEZ hostila Ženeva Duklu Praha a bláznivou přestřelku zvládla v poměru 4:3. Odvetu poněkud poznamenala politická situace. Připomeňme si, že v roce 1956 vojska Varšavské smlouvy potlačila povstání v Maďarsku a – podobně jako u nás po roce 1968 – hodně špiček ve svém oboru znásilněnou republiku opustilo. V Ženevě našlo útočiště hned trio fotbalistů: Pazmandy, Makay a Németh a několik let patřili k nejlepším, ovšem návrat za železnou oponu riskovat nemohli. Servette přiletěla do Prahy bez nich a po porážce 0:2, kterou zařídil tehdejší zlatý mladík české kopané Rudolf Kučera, byla ze soutěže vyřazena.

Na další návrat do Prahy došlo v roce 1983, kdy los třetího kola postavil Ženevě do cesty rozjetý tým Bohemians. Po remíze 2:2 v Ženevě se švýcarští borci v Ďolíčku ujali vedení, ale domácí ještě do poločasu vyrovnali. Už za tohoto stavu postupovali zelenobílí, definitivní razítko na postup dal v 87. minutě z pokutového kopu bývalý hráč červenobílých Miroslav Příložný, což potvrzují archivní záběry z té doby, přestože oficiální servery uvádějí jako autora branky jiného borce, na kterého teprve červenobílý dres čekal - Jaroslava Němce.

Třetí cesta do Prahy už byla pro Servette úspěšná a pohříchu to bylo v sezóně, kdy dorazila na Strahov, jenž byl dočasným domovem Slavie. Není to hezké vzpomínání, ale připomeňme si, že v té sezóně Slavia vedená Josefem Pešicem nejprve prožila zklamání v podobě vyřazení z předkola Ligy mistrů od Panathinaikosu a vzápětí v prvním kole poháru UEFA vyrazila do Švýcarska. Po úvodní porážce 0:1 Slavia doma marně usilovala o zvrat. Útočné snahy Kuky, Zelenky, Tomáše Doška a dalších (včetně střídajícího Švancary) se rozbíjely o obranný val hostů, kteří se i Praze rychle dostali do vedení. Vyrovnání Adama Petrouše po dokonalém centru Lumíra Sedláčka přišlo pozdě.    

Zajímaví hráči minulosti

Ženeva dokázala do svých řad přilákat i významné hvězdy. Tou nejzářivější byl patrně Karl Heinz Rummenigge. Dvojnásobný držitel zlatého míče, mistr Evropy z roku 1980 a dvojnásobný vicemistr světa z let 1892 a 1986 zde končil kariéru po odchodu z Interu Milán v létě 1987. Ve své poslední profesionální kariéře 1988/89 se stal s 24 góly nejlepším střelcem švýcarské nejvyšší soutěže. Opačné pocity z působení ve Švýcarsku má mistr světa z roku 1998 Christian Karembeau. Ten prožil bankrot klubu v roce 2005 a patřil mezi hráče, jimž Servette dlužila nejvíce peněz. To Gaël Clichy zažil v Servette poklidnější roky. Bývalá hvězda Arsenalu a Manchesteru City přišla k Ženevskému jezeru ve svých pětatřiceti letech a strávila tu příjemné tři roky kariéry. Českou stopu v Ženevě zanechal kapitán vicemistrů Evropy z roku 1996 Václav Němeček, který zde po angažmá ve Francii strávil dvě sezóny mezi lety 1995-97, po té se vrátil na jednu sezónu do Čech a kariéru zakončil v Číně.

Ovšem to jsou hráči, kteří již měli slavné jméno, když do Švýcarska přišli. Skutečné legendy Servette musíme hledat jinde.

 Jacques "Jacky" Fatton v dresu Servette debutoval v sezóně 1943/44 a přes tři roky v Lyonu zůstal klubu věrný dvacet let. Ještě ve zmiňovaném dvojutkání s Duklou na podzim 1961 dokázal v domácím zápase při výhře 4:3 vstřelit hattrick. Zúčastnil se dvou MS – 1954 a 1958 a v sedmi zápasech na těchto turnajích vstřelil tři branky. Za Servette odehrál 300 utkání a vstřelil 287 gólů, získal s ní čtyři tituly a třikrát se stal králem střelců.

Petr Pázmándy již byl zmiňován jako rodák z Maďarska, který do Ženevy přišel po násilném potlačení Maďarského povstání v roce 1956. Tento obránce se Servette získal dva mistrovské tituly a v letech 1976-1982 velel mužstvu z trenérské lavičky. Právě on je podepsán pod sezónou snů 1978/79.

Když už zmiňujeme trenéra, musíme se zastavit i u největší hvězdy z nejúspěšnější sezóny. Umberto Barberis, přezdívaný Bertine, byl pozoruhodný tvůrce hry. Když do Servette v roce 1975 přišel, už měl za sebou celkem slušnou kariéru v FC Sion a Grasshoppers Curych, ale v Servette rozkvetl. Po pěti letech a zisku zmiňovaného titulu odešel do AS Monaco, kde získal francouzský titul a po dalších třech letech se ještě na tři roky do Ženevy vrátil. I druhý pobyt zpestřil mistrovským titulem, celkem za Servette odehrál 236 zápasů a nastřílel 61 branek. I on posléze usedl na trenérskou lavičku a vedl klub v letech 1995-1999, je tedy jako trenér podepsán pod posledním mistrovským titulem klubu.

Jméno Lucien Favre jistě není červenobílým fanouškům neznámé. Usměvavý trenér v posledních letech přivezl do Edenu dvakrát fotbalisty OCG Nice a jednou Borussie Dortmund, ovšem přípravné utkání se Šilhavého mistrovským celkem z léta 2017 zdaleka nebylo jeho první návštěvou Prahy. Byl to střední záložník, který oblékal dres Servette Ženeva v letech 1981 – 1983 a po jedné sezóně v Toulouse i v letech 1984-1991. Ve Vršovickém Ďolíčku ve výše zmíněném dvojzápase s Bohemians vedl svůj tým coby kapitán. Celkem za Servette odehrál 193 zápasů a nastřílel 48 branek. Svou trenérskou kariéru rozjel v menších klubech, ale v roce 2000 na dvě sezóny usedl do trenérského křesla Servette. Pozorní čtenáři už si jistě spočítali, že to byl právě tento mladý a začínající trenér, který držel kormidlo mužstva, jenž na podzim 2001 vyřadilo červenobílé z poháru UEFA. Vůbec se tahle sezóna v Evropě švýcarskému celku povedla, po Slavii vyřadil ještě Real Zaragoza a Herthu Berlín, nad jejich síly byla až ve čtvrtém kole Valencia.

Začínali jsme hráči, kteří si velké jméno vydobyli před příchodem do Ženevy, zastavme se i u některých, kteří měli cestu opačnou.

Oliver Neuville byl německý útočník, kterého si pamatujeme hlavně z dresu Bayeru Leverkusen. Držitel stříbrné medaile z MS 2002 a bronzové z domácího MS 2006 se narodil v Locarnu ve Švýcarsku německému otci z Cách a švýcarské matce italského původu. Svou profesionální kariéru začal v Servette, za níž během let 1992-96 odehrál 114 zápasů a nastřílel 43 branek. Posléze přes Tenerife a Hansu Rostock zamířil do Leverkusenu.

Také v roce 1992 dorazil do Ženevy z brazilského Guarani Sonny Anderson, v Ženevě tento střelec strávil dvě sezóny s bilancí 52 zápasů / 31 gólů a vyrazil dále přes Marseille a Monaco. Vrcholem jeho kariéry bylo angažmá v Barceloně, fotbalově nejvíce rozkvetl v Lyonu.

Krátce před dvojzápasem se Slavií v létě 2001 přišel do klubu dvaadvacetiletý útočník Alexander Frei, budoucí reprezentant se ve fialovém dresu ohřál dvě sezóny, nastřílel 36 branek v 64 utkáních a vyrazil do světa, nejprve do francouzského Rennes, ale fanoušci jej mají spojeného hlavně s Borussií Dortmund, jejíž dres oblékal mezi lety 2006-2009. Reprezentační dres Švýcarska svlékl s bilancí 84 zápasů/42 branek.

Posledním jménem, u kterého se zastavíme je Diogo Monteiro. Tento borec ještě tolik známý není a všechno má před sebou. Je to ročník 2005 a, přestože reprezentuje Portugalsko, narodil se v Ženevě. Svůj profesionální debut za Servette si odbyl 6. března 2021. Ve věku 16 let, jednoho měsíce a devíti dnů byl třetím nejmladším fotbalistou, který debutoval ve švýcarské Super League, a vůbec nejmladším obráncem. Letos v lednu přestoupil do Leeds United a jeho kariéru se určitě vyplatí sledovat

 Současnost

Jedničkou v brance a kapitánem mužstva byl na začátku sezóny Jérémy Frick (#32; 30 let), ten se ovšem zranil během odvety druhého předkola ligy mistrů v Genku a tak v současné době nastupuje v brance Joël Mall (#1; 32 let, KYP), čerstvá posila z Olympiakosu Nikósie.

Po zraněném gólmanovi převzal kapitánskou pásku střední obránce Steve Rouiller (#4; 33 let), parťáka ve středu obrany mu dělá Yoan Severin (#19; 26 let, FRA), bývalý francouzský mládežnický reprezentant. Pravý kraj obrany na začátku sezóny opanoval Keigo Tsunemoto (#3; 24 let; JAP), posila z Kashimy, ovšem ten se zranil ve druhém kole domácí soutěže, na jeho místo naskočil domácí talent Nicolas Vouilloz (#33; 22 let). Vlevo nastupuje pravidelně Anthony Baron (#6; 30 let), reprezentant karibského ostrova Guadeloupe.

Ve středu pole tvrdí muziku Timothé Cognat (#8; 25 let; FRA), se 3 miliony eur nejhodnotnější člen kádru, spolu s ním nastupují David Douline (#28; 30 let; FRA) a Dereck Kutesa (#17; 25 let ANG), reprezentant Angoly.

Nejlepším střelcem týmu je Chris Bedia (#29; 27 let; YVO) 1,90 m vysoký borec z Pobřeží Slonoviny, vedle něj nastupují Jérémy Guillemenot (#21; 25 let) čerstvá posila ze St.Gallenu ale na první střelecký úspěch teprve čeká, alespoň jednou se už letos trefil Enzo Crivelli (#27; 28; FRA), loňská posila z Basaksehiru.

Trenérem týmu je od léta René Weiler. Padesátiletý Švýcar, bývalý hráč Servette,  Aarau, či FC Cürych si ve své kariéře připsal i jeden start za národní tým Švýcarska. Během své trenérské kariéry vedl Aarau, Anderlecht, Norimberk a Luzern, ale i egyptský Al Ahly SC a v posledních dvou sezónách japonský tým Kashima Angers, odkud si před sezónou přivedl pravého obránce Tsunemota.

V posledním ročníku Švýcarské Super league skončila Servette na druhém místě se ztrátou šestnácti bodů na mistrovské Young Boys Bern. To jí poslalo do druhého předkola Ligy mistrů. V této fázi Servette přehrála belgický Genk po dvou remízách zvládla penaltový rozstřel v poměru 4:1. O kolo později konečnou znamenal střet s Glasgow Rangers, neúspěch ve třetím předkole poslal Servette rovnou do skupiny EL.