Náš první plán spočíval v tom, že půjdeme sledovat Slavii do sportbaru U Nováků, kde vysílání utkání ještě v úterý ohlašovali. V baru jsme měli sraz s Mazanem a Houskou v osm, ještě jsem na přenos nalákala Jiřího, měla dorazit časem i má kamarádka Lucka. Do baru jsme s Jackem přišli již v půl osmé, abychom měli jistá místa. Spokojeně jsme si dali mattonku, pro jistotu se barmana zeptali, zda budou dávat Slavii. Souhlasná odpověď nás velmi potěšila. Jenže pak se šel Jacko ještě zeptat dolů a tam se mu dostalo vysvětlení, že celá záležitost byla mystifikace některých zaměstnanců a Slavii opravdu dávat nebudou. Takže jsme měli smůlu. Hned jsem psala Jiřímu a Lucce, a? nejezdí, Jiří zklamaně odvětil, že už byl na cestě a zkusí vše sledovat přes net. Zatím jsme s Jackem čekali na Housku, když Jacko dostal nápad – Jeferson říkal, že na UPC, které má doma, by to mohli dávat. Tak ho napadlo, že bychom mohli k Jefovi zavítat na návštěvu (chudák). Problém byl, že jsme na něj neměli kontakt. Takže následoval smskový dotaz Richimu do Španělska, jaké že číslo Jef má. číslo jsme sehnali, nicméně odpověď Jefa, že bydlí v Mladé Boleslavi, nás příliš nepotěšila. Dozvěděli jsme se alespoň, na kterém kanálu galicijská televize vysílá. Ihned mě napadlo, že Mazan UPC doma má a tak se pozveme k němu. Mezitím již dorazil Houska a přemítali jsme, zda jít zápas sledovat k němu do práce na net, ale nakonec zvítězila varianta Mazan. Výše jmenovaný zanedlouho dorazil s dalším svým kamarádem a jelo s k němu. Ještě jsme potřebovali koupit nějaký proviant, leč nám jel autobus a já přemlouvala řidiče, a? minutku počká. Pak už jsem jen viděla, jak se Mazan a spol. řítí s náručemi plnými piva. Vcelku komický pohled. Dorazili jsme k Mazanovi a začali jsme ladit UPC. K našemu zklamání jsme žádnou galicijskou televizi nenašli. Následovat telefonát Jefersonovi, zda mají UPC přes satelit nebo přes kabel. Odpověď, že přes satelit, nás příliš nepotěšila. Padají návrhy, že Jef dostane rozkaz nahrát utkání na kazetu a pak do Boleslavi pošleme kurýra a skoukneme zápas o půlnoci. Následuje porada, zda zůstat doma nebo jít do internetové kavárny či zkusit nedaleký sportbar, kde satelit mají. Vtom mi volá kamarád, že na internetu to sledovat nejde, protože se to přerušuje. Rázem máme už jen jednu možnost, a sice sportbar. Na uklidněnou ubalíme jednoho jointa a s Jackem vyrážím do Sportbaru. Tam milá obsluha nahoře bez, utírám Jackovi sliny a ptám se barmanky, zda by nemohla zkusit naladit Slavii. Je velmi ochotná, je zrovna na 135. kanále, vypadá to nadějně, leč mi volá Houska, že mu volal Jeferson, že na satelitu to nakonec nedávají. Takže naše poslední naděje padá a míříme zpátky k Mazanovi, když mi volá další kamarád, že prohráváme. Zavrhujeme možnost jít sledovat zápas online na Idnes, kdyby do kavárny vtrhla tlupa pěti lidí a uvelebila by se u jednoho kompu, tak by asi radost neměli. Takže sedíme před televizí, na ní puštěný teletext a přijímáme zpravodajství od těch, co sledují zápas na netu. Od 22:00 ladíme český rozhlas dvě, jak jsem chytře poradila, když na něm začne úterní posezení s dechovkou, tak mi dojde, že jsme vedle a přepínáme na Radiožurnál. Posloucháme rádio a přitom koukáme na teletext. Uklidňuje mě jen to, že nejsme sami. Druhý poločas je již v přímém přenosu, takže jen nadáváme a modlíme se, a? neutrpíme ve Vigu ještě větší debakl. Ještě mi přijde smska od Lucky, že přišla k Novákům a nejsme tam. Nu, a co z tohoto příběhu plyne? Neříkej hop, dokud na vlastní oči neuvidíš zápas Slavie v televizi. Dál z toho plyne to, že v roce 2003 jsou fanoušci u zápasu třetího předkola Ligy mistrů odkázáni poslouchat rádio, jak tomu činili naši prarodiče ve 30. letech. Jako komentátor utkání snad chyběl už jen Josef Laufer…