Proč Arsenal?

Woolwich je část Londýna ležící na jižním břehu Temže východně od Greenwiche a Charltonu. Svou výhodnou pozicí u největší historické dopravní tepny, přitahoval ve starověku ty, kteří chtěli kontrolovat tok Temže, například Římany. Ti zde vybudovali pevnost na pozůstatcích předchozích domorodých osídlení. A v roce 918 připadl Woolwich darem od dcery Alfréda Velikého, Ælfthryth, benediktýnům z kláštera sv. Petra v belgickém Gentu. A jinak nic. Zjednodušeně řečeno – od doby bronzové do roku 1512 po Woolwichi neštěkl pes.

V té době si ničím nezajímavou vesnici vybral Jindřich VIII jako perfektní místo pro stavbu královské loděnice. The King's Yard („Králova loděnice“) měla za úkol postavit vlajkovou loď Jeho Veličenstva Henry Grace à Dieu, největší válečnou loď na světě. Po dvou letech spustili loďaři plavidlo na vodu, a od té doby se ve Woolwichi nacházela největší loděnice v Anglii. O pár let později navíc Jindřich VIII podepisuje First Suppression Act, kterým rozpouští katolické kláštery na území Británie. A pozemky v blízkosti loděnice na břehu Temže patřící do té doby benediktýnům kupuje Sir Martin Bowes. Politik a podnikatel si brzy spočítal, že poblíž loděnice je výhodné disponovat dílnou na lana i zbrojařskou továrnou. Prvně nazývanou prostě Gun Yard, v roce 1805 oficiálně přejmenovanou na Royal Arsenal.

Založení

O počátcích fotbalu v Anglii jsme už psali mnoho v předchozích článcích. Důležité je, že dnešní fotbal a vůbec celá anglická The Football Association se nejprve začala formovat na severu Anglie – v oblasti Notthinghamu, Sheffieldu, Liverpoolu anebo třeba Glasgow. Teprve později dorazil fotbal na jih země. Takže není s podivem, že fotbalový klub pracovníků místní fabriky Royal Arsenal založil zaměstnanec, skotský fotbalový nadšenec David Danskin.

Na podzim roku 1886 se sešel s patnácti dalšími kolegy a podepsanou zakládací listinou a vkladem pár šilinků vznikl fotbalový klub Dial Square F.C., pojmenovaný podle dílny na ústředním náměstí muničního závodu. Teprve po založení klubu členové týmu poznali, že v okolí nemohou sehnat ani jednu fotbalovou soupravu, natož míč. Naštěstí byli mezi zakládajícími členy dva bývalí hráči Nottinghamu Forest, kteří se přestěhovali do Woolwiche za prací. Napsali domů o pomoc a od bývalých spoluhráčů dostali poštou sadu dresů i fotbalový míč. Trička byla barvy tmavého rybízu a k nim bílé šortky a stulpny s modrými a bílými pruhy. První zápas odehrál Dial Square 11. prosince, a ještě na Štědrý den téhož roku pak změnil čerstvě založený oddíl své jméno na Royal Arsenal. 

Trnitá cesta k profesionalitě

Po zisku několika místních pohárů pod patronátem Londýnské fotbalové asociace Arsenal vstoupil do The Football Association a díky tomu získal právo na účast v FA Cupu v sezoně 1889/1890. Propast mezi Arsenalem a tou dobou již profesionálními kluby ze severu se však brzy ukázala příliš velká. Ani ne tak z hlediska sportovní úrovně, ale kvůli hrozbě, že amatérské hráče Arsenalu budou lákat kluby ze severu na peníze. Obavy se potvrdily, když se pokusili činovníci Derby County podepsat dva amatérské hráče Arsenalu po vzájemném utkání FA Cupu. Tak se stalo, že už pět let po založení se hráči a představitelé Royal Arsenalu dohodli na profesionalizaci klubu.

Profesionální konkurence se ale nelíbila ostatním amatérským klubům v jižní Anglii a Londýnská asociace zakázala Arsenalu účastnit se místních soutěží. Odsouzen hrát přátelské zápasy a FA Cup se Royal Arsenal pokusil zřídit jihoanglický ekvivalent fotbalové ligy, ale úsilí selhalo na neochotě ostatních celků. Nakonec klub v roce 1893 změnil svůj název na Woolwich Arsenal a založil společnost s ručením omezeným s cílem získat kapitál na nákup hřiště na Manor Ground. Budoucnost Woolwich Arsenal vypadala bezútěšně, dokud je nevyzvala The FA ke vstupu do fotbalové ligy. Woolwich Arsenal se stal prvním jižním klubem, který vstoupil do ligy, zatím tedy do druhé divize. Ale už v roce 1904 hrál ligu první.

Rivalita na severu Londýna

Muniční dělníci z Royal Arsenal čelili finanční krizi a návštěvnost „jejich“ fotbalového klubu byla marná. V roce 1910 Woolwich Arsenal zkrachoval a kontrolu nad klubem převzali dva byznysmeni, Henry Norris a William Hall. S vědomím, že pokud má být klub finančně úspěšný, musí se přestěhovat do příhodnějšího místa, vybrali rychle rostoucí předměstí na severu Londýna, nazývané Highbury. Norris splácel 20 let půjčku 20 tisíc liber na nákup pozemků a výstavbu nového stadionu – The Arsenal Stadium. Po postupu zpět do druhé ligy a přestěhování v roce 1913 navíc klub vypustil ze svého jména název „Woolwich“ a zůstal tak pouze Arsenal.

Krátce po vypuknutí Světové války se pozastavily všechny sportovní soutěže v Británii. The FA využila přestávku k přípravě rozšíření první i druhé divize, takže když se v roce 1919 sport opět rozjel, do nově rozšířených soutěží se musely dostat nové týmy volbou. Právě Arsenal byl zvolen členy FA do první ligy namísto sestoupeného Tottenhamu Hotspur, který sídlil na White Hart Lane jen pár mil severně od Highbury. Okamžitě se objevily pomluvy, že za výsledkem anonymního hlasování stál podnikatel Norris. Ten měl zařídit úplatky, protože Arsenal pohybující se před válkou na 6. místě druhé ligy byl najednou povýšen administrativně. Žádné důkazy se ale nikdy nenašly, jenže příznivci Tottenhamu měli jasno. Tak započala obrovská rivalita a byl položen kvalitní základ nenávisti pro „North London Derby“.

Pod taktovkou Herberta Chapmana

V roce 1925 Norris najmul nového manažera. Z tehdejšího špičkového ligového týmu Huddersfield Town AFC přišel do Arsenalu Herbert Chapman, který v bývalém působišti vyhrál dva předchozí ročníky první ligy. Chapman přinesl do celého Arsenalu svěží vítr, například zásadně překopal tréninkový i relaxační režim hráčů. Také stál za modernizací dresů, a to nejen přidáním čísel na záda, ale především za lehkou změnu barev. V roce 1933 se rozhodl, že zápasová trička nejsou dostatečně zřetelná, takže místo rybízově červené nechal zesvětlit odstín a rukávy nově nechal šít z bílé látky. Za zlatý hřeb jeho mimo-sportovního snažení se ukázal úspěšný lobbing za přejmenování místní stanice metra Gillespie Road na Arsenal. Což je dodnes jediná zastávka londýnského metra, mající v názvu fotbalový klub.

Chapman dostal také k dispozici velký rozpočet na přestupy díky výnosům z návštěvnosti. Předseda Norris, dříve velmi obezřetný, rozhodl, že na nových hráčích se šetřit nebude. Arsenal dostal přezdívku „Bank of England Club“ a opravdu skupoval to nejlepší, co běhalo po anglických ligových trávnících. V sezoně 1926/1927 se Arsenal dostal do finále FA Cupu, kde však prohrál 0:1 s velšským Cardiffem, (což je dodnes jediný případ, kdy vyhrál FA Cup neanglický tým). Kanonýři pokračovali v posilování kádru a v sezoně 1929/1930 se dostal Arsenal do finále opět, jeho soupeř byl tentokrát bývalý Chapmanův klub Huddersfield. Po hladkém vítězství 2:0 získali kanonýři svou první velkou trofej.

Inspirující Kanonýři

Herbert Chapman vymyslel během svého působení v Arsenalu nové rozestavení „WM“, (dnešním číselným kódem by bylo popsané jako 3-2-5 či přesněji 3-2-2-3), které reflektovalo aktuální změnu pravidel o ofsajdu a poprvé představilo pozici centr beka. Do té doby se totiž hrálo pouze na dva obránce. Formace byla tak úspěšná, že ji okopírovalo hned několik anglických týmů, žádný z nich jej však nedokázal praktikovat tak, jako Chapmanův Arsenal.

Inspiraci ale Arsenal nerozdával jen sportovní. Hned několik klubů přebarvilo své dresy po vzoru Arsenalu. Už v roce 1909 to byl pražský letenský klub číslo 2, ale po Chapmanově změně designu přibyli další: V roce 1920 přivezl z Anglie nové barvy manažer Bragy, do té doby vyznávající bílo-zelenou kombinaci, což Portugalcům přineslo přezdívku Os Arsenalistas. Skotští Hibernian okopírovali styl bílých rukávů, nově založený kolumbijský klub Santa Fe převzal dokonce celé barevné schéma.

Zlatá třicátá léta

Vítězstvím v FA Cupu v roce 1930 se Arsenal nadechl k opravdu dech beroucí desetiletce. Herbert Chapman vyhrál první ligový titul kanonýrů v sezoně 1930/1931. Ročník se nesl v duchu nemilosrdné přetahované s Aston Villou, která ale získala pouze stříbro. A to i přes rekordní počet 128 vstřelených branek v sezoně, což je dodnes rekordem. Další titul přidal Chapman v sezoně 1932/1933. V následujícím roce nakročil Arsenalem k obhajobě, jenže v lednu v 55 letech nečekaně umírá na zápal plic. „Známý fotbalový manažer zemřel,“ předháněly se novinové titulky a provolávaly mu slávu: „Asociační fotbal není natolik bohatý, aby si mohl dovolit ztrácet osobnosti, jako byl Herbert Chapman.“

Chapman, opravdový vizionář, se ve své době snažil prosadit například bílý, dobře viditelný fotbalový míč, nebo přítomnost časomíry na každém utkání. Stejně tak transferové limity, které se de facto podařilo zavést až v roce 2009 pravidlem UEFA Financial Fair Play. V Arsenalu nastavil strukturu klubu a tréninkový režim, ze kterého klub čerpal až do padesátých let. Byl zvyklý zapracovat do týmu hvězdy i nováčky – vždyť už v roce 1928 skoro náhodou objevil v Exeteru 17letého Cliffa Bastina, kterého okamžitě přivedl do bohatého Arsenalu a dal mu místo v základní sestavě. Bastin se mu odvděčil ziskem lvím podílem na trofejích, v devatenácti letech se stal prvním anglickým teenagerem, který získal FA Cup, mistrovský titul, a ještě byl povolán do seniorské reprezentace.

Kanonýry totiž náhlý odchod jejich hvězdného manažera nezastavil. Naopak, dotáhli obhajobu titulu v roce 1934 a zlatý hattrick završili o rok později, když Arsenal dotáhl k titulu nový křídelník Ted Drake 42 góly v sezoně. V sezoně 1935/1936 sice Kanonýři skončili v lize až 6., ale vynahradili si to ziskem FA Cupu. A v ročníku 1937/1938 získali již pátý ligový titul v posledních 8 letech výhrou 5:0 nad Sheffieldem v posledním kole doma na Highbury. Druhá světová válka utnula na počátku sezonu 1939/1940 a ukončila slibnou kariéru útočným esům Arsenalu, třeba Tedu Drakeovi nebo Cliffu Bastinovi, který se stihl stát za 10 let v Arsenalu nejlepším střelcem klubu se 178 soutěžními góly.

Poválečná obnova

Během druhé světové války spadla na severní tribunu Highbury bomba a Arsenal byl nucený hrát domácí přátelské zápasy a různá utkání válečných regionálních trofejí na sousedním White Hart Lane, což neprospělo už tak vyostřené rivalitě obou klubů. Během války zemřelo v bojích šest fotbalistů Arsenalu a další hvězdná jména 30. let ukončila kariéru. Po nejhorším ligovém výsledku (13. místo) od začátku 30. let v sezoně 1946/1947 převzal tým Tom Whittaker, někdejší chráněnec a student Herberta Chapmana. Hned o rok později vyhrál zázračně už šestý ligový titul. A přestože musel místo na slavná jména vsadit na juniory, dokázal s mladým týmem vyhrát i FA Cup v roce 1950.

Kanonýři byli blízko zisku double o rok později a nešťastně prohráli i finále FA Cupu v roce 1952. Navzdory zklamání z předchozí sezóny získali v roce 1953 svůj sedmý ligový titul při rovnosti bodů s Prestonem díky lepšímu gólovému průměru o 0,099 gólu. To byla poslední trofej Arsenalu na dalších sedmnáct let, protože se dostavily finanční potíže a sportovní výkony Arsenalu začaly upadat po nečekané smrti Toma Whittakera v říjnu 1956.

První double a Grahamovo obrození

Celá šedesátá léta strávili Kanonýři zhruba uprostřed ligové tabulky. Nemastný, neslaný herní projev a málo financí na příchozí hráče – to byla situace, jakou klub ve své historii ještě nezažil. Na konci 60. let převzal vedení týmu fyzioterapeut Bertie Mee a kupodivu vyčaroval zázrak. Nejprve v roce 1970 vyhrál Arsenal svou první evropskou trofej, Veletržní pohár, (předchůdce Poháru UEFA a dnešní Evropské ligy). A rok poté získal svůj první double v historii porážkou Liverpoolu ve Wembley ve finále FA Cupu.

Přestože se Arsenal udržel ještě další dvě sezony na druhé ligové příčce, další trofej už k double ze sezony 1970/1971 nepřidal až do FA Cupu v roce 1979. V roce 1986 se ujal manažerského křesla George Graham, jeden z vítězů památného double. Mezi prvními posilami byl například Lee Dixon, který dovedl Arsenal v roce 1988 k výhře výroční trofeje Football League Centenary Trophy, což byl turnaj na oslavu 100 let nejstarší fotbalové ligy světa. A krasojízda pokračovala v téže sezoně, kdy Arsenal vyhrál ligu, o dva roky později titul zopakovali s jednou jedinou prohrou v sezoně. V roce 1993 přidal Graham do sbírky trofejí double díky výhře FA Cupu a League Cupu a konečně o rok později Pohár vítězů pohárů, když ve finále porazil obhájce trofeje z Parmy. V roce 1995 vypukl okolo Grahama korupční skandál, protože vyšlo najevo, že bral provize od hráčských agentů. Trenér musel ze dne na den skončit.

Klub frankofonních legionářů

V roce 1996 vsadili většinoví majitelé klubu na zahraničního kouče. Z krátké japonské štace přetáhli francouzského odborníka Arséne Wengera, který si udělal velmi dobré jméno v Monacu během počátku 90. let. Jenže místní tisk nesdílel přesvědčení o odbornosti Wengera: „Arséne Who?“ Ptaly se titulky. Ani hráči, kteří zažili famózní úspěchy, nebyli z Wengera nadšeni. Pedant s vizáží učitele nevyzařoval na první pohled to správné nadšení pro fotbal.

Wenger si přivedl své krajany, především elegantního středopolaře Patricka Vieiru, který se nechytil v Miláně, a v první sezoně u Kanonýrů získal 3. místo. O rok později už ohromoval Anglii nejen do té doby nevídaným lehkonohým stylem, který jako by nezapadal do místního fyzického fotbalu, ale i výsledky. Kanonýři totiž po sedmnácti letech vyhráli domácí double, tedy ligu i FA Cup. V roce 1999 zopakoval Wenger přestupový scénář Patricka Vieiry, když z Juventusu angažoval lehkonohé křídelníka, který se v Serii A nechytil. Thierry Henry byl klíčovým mladíkem při jízdě Monaca Ligou mistrů pár let zpět, a francouzský kouč dobře věděl, koho přivádí.

Henry s Vieirou a Nizozemcem Bergkampem, kterého Wenger zdědil po svém předchůdci, dotáhli Kanonýry do finále Poháru UEFA v roce 2000, ve kterém ovšem podlehli Galatasarayi. Chuť si londýnský tým napravil o rok později, když opět získal domácí double. A konečně v památné sezoně 2003/2004 získal Arsenal opět domácí ligový titul poté, co v lize ani jednou neprohrál. Tehdejší tým si u fanoušků právem zasloužil přezdívku „Neporazitelní“, a nakonec svou šňůru neporažených natáhli na 49 zápasů v řadě, což je dodnes anglický rekord. Kdo mohl tušit, že to byl zatím poslední ligový úspěch Kanonýrů? O rok později totiž opět vyhráli FA Cup a nic nenaznačovalo, že by se příliv trofejí měl zastavit.

Úpadek

V sezoně 2005/2006 dosáhl Arsenal svého výkonnostního maxima, když dokráčel do finále Ligy mistrů. Thierry Henry vystřílel Arsenalu postup přes Real Madrid i Juventus a ve finále fotbaloví fanoušci očekávali souboj dvou nejlepších fotbalistů na světě – Henryho a Ronaldinha. Paradoxně se ani jeden nezapsali do zápasu, jenže německý reprezentační gólman Arsenalu Lehmann viděl v 18. minutě červenou kartu, a přestože Arsenal dal i v oslabení gól, nakonec trofej zvedali nad hlavu hráči Barcelony po vítězství 2:1.

Megalomanský plán přesunout Arsenal na nový, kapacitní moderní stadion vyšel ještě v témže roce, když bylo otevřeno 60tisícové Emirates Stadium a původní Highbury rozprodáno pro developerské účely. I tak se cena nového stadionu vyšplhala ke 400 milionům liber a zadlužila Severo londýnský klub na léta dopředu. Arsenal řešil finanční potíže prodejem nejlepších hráčů, v roce 2007 přestoupil Henry do Barcelony za 24 milionů liber. Francouz se během působení v dresu kanonýrů stal klubovou legendou. Dvakrát zde vyhrál Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy, navíc protrhl rekord Cliffa Bastina a stal se nejlepším střelcem klubu se 228 brankami.

V Arsenalu v té době také začal nakupovat penězi napumpovaný Manchester City. Mohli bychom říct, že do Londýna jezdili Cityzens jako do samoobsluhy. Na modrou stranu Manchesteru přetáhli šejkové postupně takové hráče, jako byli Yaya Touré, Emmanuel Adebayor nebo tehdy zářící Samir Nasri. Dále třeba krajní beci Gaël Clichy nebo Bakary Sagna. Po odchodu Cesca Fabregase zpět do Barcelony a Robinu van Persiem do ManU tak v Arsenalu nezůstal ani jeden hráč, který by pamatoval Wengerovy ligové úspěchy z přelomu tisíciletí.

Přestože se Wengerovi nepodařilo zopakovat titulový úspěch, i s výrazně oslabeným Arsenalem dokázal vyhrát hned 3x FA Cup v letech 2014, 2015 a 2017. K prvním dvěma z těchto tří posledních trofejí Arsenalu se promarodil i český dirigent Tomáš Rosický, doposud jediný ze dvou Čechů nastupujících v dresu Arsenalu, (když nepočítáme pár minutový štěk Michala Papadopulose v roce 2004). K dalším dvěma zase přispěl Petr Čech, po kterém sáhl Arsenal ke konkurenci do Chelsea v roce 2015. Po sérii špatných ligových výsledků a 22 letech u kormidla oznámil Wenger, že v křesle Arsenalu končí.

Artetův Arsenal

Wengerovým nástupcem byl zvolen Bask Unai Emery, který dovedl Arsenal v první sezoně na páté místo, a především do finále Evropské ligy. V něm ale podlehl 1:4 městským rivalům z Chelsea, a když na podzim 2019 pokračovala série špatných výkonů, byl Emery novým majoritním vlastníkem klubu Stanem Kroenkem promptně odvolán.

Kanonýři sáhli po svém bývalém kapitánovi, který se učil jako asistent u Pepa Guardioly v Manchesteru. Mikel Arteta převzal otěže v prosinci 2019, a po koronavirové pauze na jaře dokázal s Arsenalem zvednout nad hlavu rekordní 14. FA Cup v létě 2020, čímž trochu zkorigoval neutěšené 8. místo v lize, nejhorší od sezony 1994/1995. Fanoušci i odborníci Arsenalu vyčítají, že se sportovně a výsledkově souží v domácí dlouhodobé soutěži a vyhecovat se dokáže jen v pohárových utkáních.

Arteta čerpá ve své trenérské filozofii jak z hráčské zkušenosti pod trenérem Wengerem, tak ze studií pod Pepem Guardiolou. Jeho hráči tvrdí, že je extrémně náročný, a spíše se soustředí na vlastní herní projev než na jeho adaptaci dle soupeře. Využívá klasický systém 4-2-3-1, který se vysouváním levého beka mění v útočné fázi na 3-4-3.

Letošní sezona

Po loňské rozporuplné sezoně se dostal Arsenal do Evropské ligy díky vítězství v letní dohrávce FA Cupu. Ve skupině B vyhrál všechny zápasy proti papírově daleko slabším soupeřům: Rapidu Vídeň (4:1 doma a 2:1 venku), norskému Molde (4:1 a 3:0) a irskému Dundalku (3:0 a 4:2). V prvním vyřazovacím kole Kanonýři venku remizovali s Benficou 1:1 a postup potvrdili po domácí výhře 3:2. V osmifinále jim stačil výsledek 3:1 z venkovního utkání v Athénách, aby si mohli dovolit v odvetě prohrát doma s Olympiakosem 0:1. Zatím v Evropě vstřelili 27 branek a inkasovali 10. Vítězství v Evropské lize je pro Arsenal s největší pravděpodobností jediná cesta, jak se příští rok znovu dostat do pohárů.

Daleko horší výsledky totiž předvádí na domácí půdě. Za 30 ligových zápasů „nahráli“ Artetovi svěřenci jen 42 bodů, a na pohárové příčky jich ztrácí 9. Kanonýři se krčí na průběžné 10. pozici s bilancí 12-6-12 a skóre 40:35, se stejným bodovým ziskem a horším skóre navíc dotírá 11. Leeds United. Poslední sérii 4 zápasů bez prohry utnul nemilosrdně Kloppův Liverpool jasným výsledkem 0:3, který je jinak letos v mistrovské kocovině také velmi bídný. V FA Cupu se poroučeli ve 4. kole po prohře se Southamptonem a v ligovém poháru je ve čtvrtfinále vyřadil Artetův učitel Pep Guardiola.

Kádr

Před sezonou došlo v kádru Kanonýrů k velkému „úklidu“. Konečně skončily přeplácení hráči, kteří nenabízeli adekvátní výkonnost. Především naprosto tragický Mesut Özil, stárnoucí křídelník Mkhitaryan a stopeři Sokratis a Mustafi. Do Aston Villy přestoupil gólman Martínez a na hostování byli uklizeni Sead Kolasinac, Lucas Torreira nebo Maitland-Niles, a trochu překvapivě i francouzský velký talent Mattéo Guendouzi. Mezi příchody figuroval hlavně defenzivní záložník Partey, který přišel z Atlética za Lucase Torreiru, mladý stoper Gabriel z Lille a na hostování ke Kanonýrům zamířil z Realu Madrid bývalý generační talent Martin Ødegaard.

V současnosti tedy Arteta disponuje šestadvacetičlennou soupiskou s průměrným věkem hráče 26,2 roku, hned 6 hráčům je ale 22 let nebo méně. Jak už to v Premier League bývá, většina (20 hráčů) jsou cizinci, a i hráči s britským pasem leckdy disponují druhou národností. Podle Transfermarktu činí odhadovaná hodnota A-týmu Kanonýrů 549 milionů EUR.

Hráči

Kapitán týmu Pierre-Emerick Aubameyang (#14, 31 let) měl být pro Arsenal novým Henrym, dokonce po něm zdědil i číslo na dresu. Bohužel pro Gabonce se Kanonýři po jeho přestupu nikdy nedostali na takovou výkonnostní úroveň, jako na přelomu tisíciletí. Křídelník a útočník přestoupil do Arsenalu z Dortmundu v zimě 2018 za 64 milionů EUR, ve 141 zápasech vsítil za Arsenal 84 branek a na 16 přihrál. I letos zvládl slušných 14 gólů ve 32 zápasech, v poslední době se ale potýká s extrémním propadem formy a fotbaloví experti se shodují na tom, že není tak nebezpečný, jako dříve.

Základním žulovým stavebním kamenem zálohy je defenzivní záložník Granit Xhaka (#34, 28 let). Kosovský Švýcar působí v Arsenalu už pět let, letos odehrál suverénně největší porci minut ze všech hráčů v poli. Zasáhl do 36 soutěžních utkání. Vstřelil 1 gól a na 2 přihrál. Xhakovy úkoly na hřišti ale nespočívají ve střelbě branek či vytváření šancí, svůj post defenzivního štítu s rozehrávkou z hloubi pole zvládá na výbornou.

Největší kometa se jmenuje Bukayo Saka (#7, 19 let). Londýnský rodák s nigerijskými předky je odchovancem Kanonýrů, do áčka nakoukl v poslední sezoně, a to rovnou ve velkém stylu, protože nastoupil ve 38 soutěžních utkáních. Levonohý univerzál hrající buď wingbacka nebo křídlo se letos posunul o pozici výše a vytvořil smrtonosné duo s Kieranem Tierneym. Zatím dal ve 35 utkáních 6 branek a na 7 přihrál. V Evropě 1 brankou zařídil remízu 1:1 venku v Lisabonu. Saka je ceněn zatím na 60 milionů EUR a předpovídá se mu obrovská budoucnost.

Nejvýraznější postava v obraně je skotský levý bek Kieran Tierney (#3, 23 let). Odchovanec Celticu se stěhoval do Londýna v září 2019 a stal se nepostradatelným článkem mužstva. Letos nastoupil do 33 utkání (s bilancí 2/4). Od devatenácti je členem reprezentačního áčka Skotska, za které nastoupil k 16 utkáním. Zajímavostí je, že Tierney není rodilý Skot, ale je občanem britského nezávislého území Isle of Man, což je malý ostrov v Irském moři. 

V ofenzivní části zálohy najdeme od konce ledna Martina Ødegaarda (#11, 22 let). Norský generační talent je nejmladším hráčem, který kdy nastoupil v norské lize, seniorské reprezentaci i v áčku Realu Madrid (ve věku 16 let a 157 dní). Jak je v královském klubu zvykem, pokud nepřijde hráč s cenovkou v desítkách milionech EUR, do základu se dostává dosti strastiplně. To je i případ Ødegaarda, který se od svých 17 let tahá po hostováních (Heerenveen, Vitesse, loni Real Sociedad) a přestože mnohokrát prokázal kvalitu Real jej poslal po podzimu (7 utkání v La Lize) na hostování znovu, tentokrát na sever Londýna. Norský reprezentační kapitán v červenobílém dresu zatím odehrál 13 utkání a vstřelil 2 branky.

Dvě známá jména z kádru Arsenalu si proti Slavii už zahrála před dvěma lety. Brazilci Willian (#12, 32 let) a David Luiz (#23, 33 let) hráli před dvěma lety shodně za Chelsea, oba se během dvou sezon postupně přesunuli jako volní hráči k rivalům. Pro Arsenal jde vůbec o oblíbený směr transferu stárnoucích hvězdných plejerů, viz případ Petra Čecha, Williama Gallase nebo Yossiho Benayouna. Brazilské duo už má ale nejlepší léta za sebou, což je vidět hlavně na ofenzivním záložníkovi Willianovi, který je jen stínem dříve špičkového hráče. David Luiz sice nastupuje stabilně, ale na pohyblivosti i rychlosti výrazně ztratil a fakt, že proti Slavii jej zdrží zranění, pro Arsenal asi nebude znamenat oslabení.

Branku chrání Bernd Leno (#1, 29 let), který přestupoval z Leverkusenu jako německý reprezentační náhradník, ale během působení v Londýně z národního týmu úplně vypadl. Navázat v úspěšnosti na svého krajana Lehmanna se mu tak nedaří, ale protože je na tom s náhradními gólmany podobně jako Slavia, Leno nastupuje, co to jde. Letos vychytal v 39 zápasech 11 čistých kont.

Jako u jiných velkých týmů, i u Arsenalu bychom mohli jmenovat spoustu dalších jmen. Namátkově tak zmiňme alespoň beka Bellerína, útočníka Lacazetta, který svého času protrhl přestupový rekord Arsenalu a pamatuje Wengera nebo Olayinkova kolegu z reprezentace, křídelníka Pepého. Právě Pepé překonal přestupový rekord kolegů Lacazetta a Aubameyanga, když jej Arsenalu prodalo LOSC Lille za 80 milionů EUR, přičemž hráč ani v nejmenším nedosahuje výkonnosti, která by tuto částku ospravedlnila.

Dvojutkání se Slavií

Mač se Slavií je poznamenám obřími ztrátami na obou stranách. Oběma mužstvům se přitom de facto rozpadla obrana, což by mohlo znamenat fokus na ofenzivní hru, alespoň v prvním kole v Londýně. Arsenalu chybí Tierney, David Luiz, navíc visí otazník nad Xhakou a Sakou. Arsenal má poslední šanci zachránit sezonu úspěchem v Evropské lize. Nejen, že se jim rozpadla obrana, ale pokud nebude hrát Xhaka, na hřišti nebude ani klíčový hluboko působící playmaker. Ke všemu je pravděpodobný výpadek mladé pušky Emila Smithe Rowa. No, a navíc tři nejdražší posily v historii klubu (Lacazette, Aubameyang, Pépe) si nedokážou vyhovět v ofenzivě, což úplně bilo do očí v posledním ligovém utkání s Liverpoolem (0:3). Jediné negativum poslední prohry je, že Arsenal bude chtít odčinit opravdu ostudný výkon.

Slavia počítá ztráty po masakru v Glasgow a následné ultra vytěžující reprezentační pauze: Kolář, Kúdela, Deli, do toho dlouhodobý marod Hovorka. Navíc chybí Traoré, hrát nemůžou Kacharaba a další náhradníci. Vypadá, že šťastnější tým bude ten, který dá víc branek a vzhledem k tomu, že se Sešívaným rozpadla kompletní obrana s brankářem v čele, úspěch pro Slavii nejspíš bude, když vstřelí venku gól a nedostane jich 7, jako při posledním utkání v Lize mistrů v sezoně 2007/2008.

Právě k té sezoně se vztahují jediné dvě utkání Pražanů s Kanonýry. Zatímco v Londýně chtěl tehdejší trenér Karel Jarolím hrát otevřenou hru založenou na rychlých kontrech, v té době ještě nabušený Arsenal vyškolil Slávisty tak, jak to nedovedl do té doby nikdo (a o pár let později jen Teplice). Zato v mrazivé odvetě na Strahově udrželi Sešívaní remízu 0:0, když ale Angličanům v posledním zápase skupiny již o nic nešlo. I tehdy se Slavii rozpadla stoperská dvojice, kde musel zaskakovat levý bek Hubáček, takže historie má v tomto případě opakující se nepříjemnou tendenci.

„Stále jsme daleko od finále, ale náš cíl je jít mu naproti krok za krokem. Teď máme před sebou těžký zápas proti Slavii, která je kompaktní tým s herní kvalitou, takže musíme mít sebevědomí a jít vzít to zápas od zápasu. Určitě máme velkou šanci a věřím, že se můžeme dostat do finále,“ říká Willian před prvním zápasem. Trenér Trpišovský, který má hlavu zamotanou výpadky ve Slávistické sestavě, se bude moci opřít o detailní analýzu soupeře. A zbývá jediná otázka: dokáže vytáhnout z klobouku tak nečekané zajíce, že vyřadí i další britský tým v řadě? Nebo zlomenina lebeční kosti Ondřeje Koláře znamená pro Slavii jistou stopku, po dvou letech opět ve čtvrtfinále?

Zdroje

Mikel Arteta: Coach Watch

https://www.coachesvoice.com/coach-watch-mikel-arteta-arsenal-premier-league/

Mikel Arteta’s managerial philosophy: Years in the making

https://dailycannon.com/2020/01/mikel-artetas-managerial-philosophy/

Podcast Angličan: Arsenal má na každém postu lepšího hráče. Slavii ale dává sílu démon Trpišovský

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/arsenal-ma-na-kazdem-postu-lepsiho-hrace-slavii-ale-dava-silu-demon-trpisovsky-149500