O Glasgow

Glasgow naleznete na západním pobřeží Skotska v zátoce řeky Clyde. Leží v nejužším místě Skotska, kde Irské a Severní Moře dělí zhruba jen 50 km pevniny. Úrodné místo bylo osídlené od pradávna, v 6. století zde založil kostel v místě dnešní katedrály svatý Mungo, první biskup ve Skotsku. Základní kámen katedrály položil David I., král Cumbrie a Skotska, v roce 1136. V roce 1451 vznikla papežskou bulou Univerzita v Glasgow, 4. nejstarší univerzita v Británii. Skotské město dlouho prosperovalo jako obchodní přístav, poté jako průmyslové srdce Skotska od konce 18. do začátků 20. století. V roce 1896 spustilo město jako 4. v historii provoz podzemní dráhy (po Londýnu, Budapešti a Istanbulu).

V dnešním Glasgow žije přes 600 tisíc místních, celá aglomerace však čítá o milion více obyvatel. Těžký průmysl nahradil ten pokročilý, svou továrnu tu ale má třeba obří zbrojařská, loďařská a strojírenská firma BAE. Glasgow je turisticky populární město, koná se zde velké množství koncertů, festivalů a naleznete tu mnoho muzeí a dalších kulturních institucí. Turisté míří ale i za gastronomií, třeba do The Pot Still, původní hospody z roku 1867. Díky univerzitě ve městě žije mnoho studentů a pobyty přilákají do města stovky zahraničních studentů ročně.

Z počátků fotbalu

Glasgow 2. poloviny 19. století bylo špinavým přístavem a regionálním centrem žijícím z těžkého průmyslu, těžby nerostných surovin a cukrovarnictví. Tatam byla minulost čistě obchodního přístavu, který živil město staletí před vypuknutím průmyslové revoluce. Zvýšená kriminality, naprosto šílené životní podmínky pracující vrstvy, která o existenci nějakého „zdravého životního stylu“ netušila a hleděla jen na své přežití. Jednu výjimku tvořila vrstva bohatších obyvatel bydlících v „lepší čtvrti“ okolo místní univerzity. Jako jinde v Británii, i v Glasgow živila univerzita sportovní myšlenky a studenti hráli oblíbené míčové sporty. Polehoučku, postupem času, se fyzická zábava intelektuálních vrstev šířila mezi širší veřejnost.

V březnu 1872 se v dnešním Kelvingrove Parku schází čtyři teenageři, kteří se zálibou sledují sportovní události. Nejsou však studenty a nepochází z bohaté vrstvy místních obyvatel. Jejich rodiny tvoří přistěhovalci přilákání vzrůstajícími možnostmi ve městě. Jsou syny drobného obchodníka, zahradníka a jeden z nich je polovičním sirotkem. Poté, co viděli skupinku mužů hrát v parku fotbal, diskutují možnost založení fotbalového klubu. Moses a Peter McNeil, Peter Campbell a William McBeath nedlouho poté zakládají fotbalový oddíl. Název dostává po Swindon Rangers, jehož jméno vytištěné v ročence English Rugby Annual chlapce zaujalo. V Glasgow tedy začíná působit Rangers Football Club.

S rokem založení 1872 se Rangers stávají 4. nejstarším skotským fotbalovým klubem. Už v květnu téhož roku odehráli svoje první utkání. V roce 1877 se poprvé dostali do finále Scottish Cup, ale po úvodní remíze odmítli odehrát odvetu a vítězství tak připadlo klubu Vale of Leven. Na počátku 80. let stáli u založení Glasgowské fotbalová asociace, v roce 1887 se dokonce dostali do semifinále FA Cupu, kde podlehli Aston Ville. A v roce 1888 se poprvé odehrálo slavné Old Firm derby s nově vzniklým klubem irských přistěhovalců, Celticem. Rangers jsou od roku 1890 také jedním z desíti zakládajících členů Scottish Football League, první fotbalové ligy.

Vládci Skotska

V roce 1899 postavil klub první tribuny okolo hřiště v Ibrox Parku, kde sídlí dodnes. Od prvního ročníku Skotské ligy tedy hraje na stejném místě. V roce 1894 dosáhli Rangers na první velkou trofej, vítězství v Scottish Cupu nad Celticem po výhře 3:1. Do počátku nového století zvládli vyhrát Rangers domácí ligu 2x a pohár dokonce 3x. V roce 1899 nastoupil jako sekretář a manažer klubu William Wilton, který během dvaceti let dovedl klub k dalším desíti domácím titulům!

Když Wilton v roce 1920 zemřel, vedení klubu se ujal teprve druhý manažer v historii, Bill Struth. Ten položil základ hegemonie Rangers, když od počátku 20. let do vypuknutí 2. světové války dovedl Modré k dalším 14 ligovým titulům. Mimochodem, v roce 1939 padl rekord v návštěvnosti utkání na Britských ostrovech. Na tradiční novoroční Old Firm Derby přišlo do Ibrox Parku přes 118 tisíc diváků. Do roku 1954 Struth získal více trofejí než kterýkoli jiný manažer v historii skotského fotbalu. Celkem 18 ligových šampionátů, 10 skotských pohárů, dva ligové poháry a další menší trofeje, o které se hrálo za války.

Doma v Ibrox Parku

Od konce padesátých let hrají Rangers pravidelně Evropské poháry. V roce 1961 se poprvé dostali do finále Poháru vítězů pohárů, kde podlehli Fiorentině a v roce 1967 tamtéž neuspěli v zápase s Bayernem Mnichov. Domácí scénu Rangers válcovali do roku 1964, ve kterém získali svůj 34. ligový titul v historii. O rok později vyhrál ligu Kilmarnock, poté na devět let monopol na ligová prvenství převzal Celtic.

V té době Rangers představili první logo na svém dresu, které dodnes k údivu fanoušků neodpovídá znaku klubu. Emblém na dresu totiž reflektuje razítko s ozdobným nápisem „RFC“, které zdobí dochovanou členskou legitimaci z roku 1881, zatímco klubové logo zobrazuje fotbalový míč, lva a heslo „Aye Ready“, později zkrácené jen na „Ready“.

Rangers procházeli v druhé polovině 60. let „slabším obdobím“, to znamená, že se pohybovali okolo 3. místa v lize. V roce 1971 postihla klub tragédie, když při odchodu fanoušků z Ibrox Parku po tradičním Old Firm derby vznikla tlačenice, a na strmých schodech vedoucích z horních pater jedné z tribun tlakem davu popadali fanoušci jeden na druhého. Ve vzniklé tlačenici i kvůli davové panice přišlo o život přes šedesát příznivců Rangers. Byla to už druhá tragédie na Ibrox Parku – v roce 1910 se propadla pod příliš velkým davem část dřevěné tribuny. Události vedly k celkové stavební úpravě stadionu a zpřísnění bezpečnostních předpisů na britských stadionech.

 V roce 1972 se skotský hegemon oklepal z domácí tragédie sportovním úspěchem. Poprvé v historii se dostal do finále Poháru vítězů pohárů. Na Camp Nou totiž dokázal porazit Dynamo Moskva 3:2. Kaňkou na vyhraném finále bylo vtrhnutí davů fanoušků na hrací plochu. Trofej převzali hráči Rangers v šatnách, UEFA navíc potrestala skotský klub zákazem účasti v evropských pohárech v následující sezoně a Rangers tak přišli o šanci trofej obhájit.

Devět v řadě

Od roku 1989 do roku 1997 získali Rangers devět domácích titulů v řadě. Klub totiž koupil nový investor, Sir David Murray. Vyhlásil, že nejlepší klub ve Skotsku bude investovat – a to také dělal. Nakoupil opravdové fotbalové hvězdy, například enfant terrible anglického fotbalu Paula Gascoigna. V domácí lize prakticky neměli Rangers konkurenci. I když v sezoně 1990/1991 měli na mále a o titul se bojovalo do posledního kola. O rok později byli sice v prvním kole PMEZ vyřazeni Spartou, ale na konci sezony si zajistili domácí treble. A v premiérovém ročníku Ligy mistrů v sezoně 1992/1993 se dostali přes dvě kvalifikační kola do skupinové fáze, v „Bitvě o Británii“, jak duelu přezdívala média, vyřadili silný Leeds United.

V roce 1998 se prvním zahraničním manažerem Rangers stal Dick Advocaat, mimochodem teprve 10. manažer klubu v jejich 127leté historii. Hned ve své první sezoně získal pro Modré už šestý treble v historii, ligu navíc vyhrál v derby po výhře 3:0 nad Celticem. O rok později navíc v Rangers poprvé v historii postoupil do jarních zápasů v Evropě, z Ligy mistrů se dostal do 3. vyřazovacího kola Poháru UEFA, kde po výsledcích 2:0 doma a 0:2 venku vypadl až na penalty s Borussií Dortmund.

Krach

Rangers získali do roku 2011 celkem 54 domácích mistrovských titulů, což je evropský rekord. Na začátku nové sezony ale Rangers nezvládli kvalifikaci do Ligy mistrů po vypadnutí ve třetím předkole s Malmö FF. V únoru 2012 médii proběhla zpráva, že předlužený klub míří do insolvence s dluhy ve výši 1,5 miliardy korun. Rangers bylo okamžitě odečteno deset bodů a na konci sezony klub skončil v tabulce s propastným rozdílem 20 bodů na mistrovský Celtic. V létě společnost vlastnící Rangers zamířila do likvidace, a to byl konec jedné z Glasgowské dvojice „Starých Gard“. Sir Murray prodal klub za jednu libru novému majiteli, společnosti Sevco Scotland, za kterou jednal její předseda Charles Green. Jenže restrukturalizace staré společnosti již nebyla možná, a ve „hře“ byly tak jen pozemky, infrastruktura a hlavně duševní vlastnictví klubu.

Green tedy založil novou společnost s novým sportovním klubem a pokusil se získat práva pro účast ve Scottish Premiership, ale bezúspěšně. Hráči odmítli převod svých práv na nový subjekt a ostatní účastníci SPL nepustili do ligy tento subjekt. Skotská FA tak zapsala nový klub do Third Division, čtvrté nejvyšší fotbalové ligy. Navíc klubu dala roční přestupový zákaz, takže si nový tým musel poradit jak bez starých hvězd, tak nových posil. Přesto odstartoval sezonu 2012/2013 výhrou 5:1 nad divizním East Stirlingshire před téměr 50 tisíci diváky, což je dodnes světový rekord v počtu návštěvníků na fotbalovém utkání čtvrté ligy. Díky sestupu do čtvrté ligy se také poprvé po 60 letech odehrálo „Original Glasgow Derby“ proti dalšímu místnímu klubu Queen’s Park, které se poprvé hrálo v roce 1877, tedy deset let před prvním Old Firm Derby, naposled jej pak měli fanoušci možnost vidět v sezoně 1948.

Zpět na scéně

V roce 2016 se Rangers konečně vyhrabali zpět do Scottish Premier League poté, co ve druhé nejvyšší soutěži strávili o sezonu déle, než by si celý klub i fanoušci představovali. Celtic mezitím skoro dohnal svou konkurenci v počtu získaných titulů a na Rangers čekal nový úkol: S obrozeným kádrem a novým realizačním kádrem se dostat zpět na špici domácího fotbalu. Jenže někdejším velikánům se nedařilo. Trenéři se střídali s dříve nevídanou frekvencí. Na začátku sezony 2017/2018 například Rangers vypadli z prvního kvalifikačního kola Evropské ligy s neznámým lucemburským Progres Niederkorn poté, co v Ibroxu sice zvítězili 1:0, ale venku podlehli 0:2. Do té doby Progres nikdy nevyhrál evropský zápas a v pohárech skóroval jen jednou v historii.

Po sérii výměn v manažerském křesle tak Rangers vsadili na divokou kartu. Jako hlavní trenér je měl dovést ke kýžené první příčce v lize legendární Liverpoolský středopolař Steven Gerrard. Nastoupil v létě 2018, předtím působil pouze u mládežnických týmů Reds.

Rangers pod Gerrardem

Gerrardova éra začala úspěšně, když Rangers zůstali neporaženi ve svých prvních 12 zápasech a zajistili si postup do skupinové fáze Evropské ligy. Kaňkou byla porážka v prvním Old Firm sezóny vyřazení od Aberdeenu z Ligového poháru. Dva dny před Silvestrem ale Rangers poprvé zvítězili nad Celticem od dubna 2016, (v lize dokonce od března 2012). Rangers se tak třásli alespoň na zisk domácího poháru, ale ten jim ve finále opět vyfoukl Aberdeen.

V sezóně 2019/2020 už křivka sportovní výkonnosti začala stoupat. Rangers opět postoupili do skupinové fáze Evropské ligy přes Midtjylland a Legii, v domácí lize poprvé od roku 2010 porazili Celtic v Celtic Parku. Ve skupinové fázi doma zvítězili nad silným Portem (2:0) i Feynoordem (1:0) a remizovali s Young Boys (1:1). Další dva body za venkovní remízy v Portugalsku a Nizozemsku jim zajistily postup do jarní části soutěže. Zde suverénně vyřadili Bragu (3:2 a 1:0), v osmifinále však narazili na Bayer Leverkusen, který jim vystavil stopku (1:3 a 0:1). Skotská liga se kvůli pandemii nedohrála, a Rangers nakonec zůstali 13 bodů za největšími rivaly.

Letošní sezona

Ročník 2020/2021 zatím znamená pro obrozené Rangers skutečný průlom. Domácí titul si pod vedením Gerrarda zajistili sedm kol před koncem ligy (i s nadstavbou) dvacetibodovým náskokem na druhý Celtic. Navíc s naprosto drtivým skóre 77:9 a bez prohraného zápasu s dosavadní bilancí 28-4-0! Také ve dvou dosavadních tradičních Old Firm Derby vyhráli, venku 2:0 a doma 1:0. Jen Skotský pohár zatím Rangers uniká, protože jedinou! letošní porážku sezony jim ve čtvrtfinále vystavil St. Mirren (2:3)

Když mluvíme o jediné letošní soutěžní porážce, je jasné, že v Evropě tedy Rangers ještě neprohráli. Do skupiny Evropské ligy se dostali přes jasnou výhru nad gibraltarským Lincoln FC (5:0), holandským Tilburgem (4:0), v play-off pak přehráli doma silný Galatasaray 2:1. Ve skupině D pak získali první místo díky 14 bodům za 4 výhry se Stardadem Liége a Lechem Poznaň a 2 remízy s Benficou. A na jaře zatím Skoti postoupili přes druhořadý belgický klub Royal Antwerp po dvou přestřelkách 4:3 venku a 5:2 doma.

Herní styl a kádr

Gerrard používá podobné rozestavení, jako Jindřich Trpišovský ve Slavii. Častěji ale hra vypadá na systém 4–3–3, kdy se křídla pohybují výše a více ve středu pole. Hra, kterou ordinuje Rangers, velmi připomíná Kloppův Liverpool, přizpůsobený reáliím tvrdého skotského fotbalu. Fanoušci i odborné veřejnost spekulují, že v křesle Liverpoolu nahradí Kloppa, až Němec zamíří k reprezentaci své domoviny. Odkaz na velký rozbor Gerrardova manažerského stylu naleznete pod článkem. Ve zkratce ale lze napsat, že fanoušci označují fyzický Gerrardův fotbal za „ragbistický“ a někteří se týmu posmívali, že jde o soubor sprinterů, ne fotbalistů. Opět narážíme na podobnost se Slavií. I Gerrard letos dokázal, že sprinteři a ragbisté (nejen) pomocí fyzičky a týmového ducha dokážou zválcovat konkurenci.

Rangers mají momentálně podle Transfermarktu hodnotu 80 milionů EUR, což je „jen“ o 20 milionů více, než jakou cenovkou se pyšní Slavia. Ze sedmadvaceti hráčů kádru je hned 20 zahraničních, ale do této sumy je započítáno hned 10 plejerů s občanstvím některé ze zemí Velké Británie, především Angličanů. Věková struktura mužstva nikam nevybočuje, snad jen mladíků pod 22 let nenajdete v kádru Áčka tolik.

Od návratu do skotské nejvyšší ligy se drží Ranges „při zemi“ na přestupovém trhu, a za sezonu neutratí za přestupy více, než cca 10–12 milionů EUR. Letos v létě dorazili za poplatek jen tři hráči, zbytek přestupů byli volní fotbalisté z nižších anglických soutěží.

Hráči

Kapitánem Rangers je 1,75 metru vysoký pravý bek James Tavernier (#2, 29 let). Odchovanec Newcastlu ale v Anglii jen paběrkoval, a přes Wigan se dostal v roce 2015 do tehdy druholigových Rangers za 250 tisíc EUR. V Rangers se konečně našel – stal se nepostradatelným členem obrany, odehrál za ně 284 zápasů. Transfermarkt nyní uvádí jeho cenovku 8 milionů EUR, (druhý nejdražší hráč kádru). Letos zvládl prozatím ve 40 zápasech 17 skórovat a 15 nahrát na gól, vždy z pozice pravého obránce. To z něj dělá nejlepšího střelce týmu a neproduktivnějšího hráče. Neuvěřitelná statistika.

Největší hvězda Rangers a ofenzivní hvězda je bez debat Alfredo Morelos (#20, 24 let). Kolumbijec působil rok a půl v HJK Helsinky, kde si vypracoval pověst přirozeného šutéra a velmi nebezpečného hroťáka, v 62 zápasech vstřelil 46 gólů. Finové jej brali nejprve na hostování, které změnili v lednu 2017 v přestup. Jenže to už byl Morelos v hledáčku větších evropských klubů a už za půl roku se stěhoval do Skotska za poněkud směšný poplatek 1,2 mil EUR. V Rangers svou kvalitu potvrzuje konstantně. Dát ve 173 zápasech přes devadesát gólů a 40 asistencí chce nadprůměrné schopnosti bez výkyvů formy. Letos skóroval 13x. Fanoušci mu přezdívají „The Bull“ (Buvol), protože jeho herní projev je přesně takový – silový atletický hráč neodstavitelný od míče. Jediná slabina Morelose je mentalita. Konkrétně jeho šílená disciplína, kvůli níž je schopen vytvářet nesmyslné tvrdé fauly, neušla Skotské FA, která jej naposledy letos v únoru posadila na tribunu už na tři zápasy, což nebylo letos poprvé.

V závěsu za Morelosem se v tabulce střelců drží další útočník, Kemar Roofe (#25, 28 let). Odchovanec West Bromu se pořádně prosadil až v druholigovém Leedsu, odkud si jej v srpnu 2019 vytáhl RSC Anderlecht za 6 milionů EUR. O rok později a o milion levněji se jamajčan s anglickým pasem stěhoval do Glasgow. Za Rangers letos odehrál 25 zápasů a vstřelil 12 branek.

Když nastupoval Gerrard jako trenér, přivedl si s sebou z rezervního týmu Liverpoolu křídelníka Ryana Kenta (#14, 24 let). Nejprve na hostování, jenže výkony tak zaujal, že Gerrard přesvědčil vedení klubu o nutnosti jeho koupě. Zaplacenou částkou 7,2 mil EUR se stal nejdražší Gerrardovou posilou. Levé křídlo se odměňuje obrovskou spolehlivostí, letos má na kontě 43 zápasů, 11 branek a 13 asistencí.

Nejvytíženější hráč kádru je stoper Connor Goldson (#6, 28 let), Angličan s nevyčerpatelným fyzickým fondem. Do Rangers přišel po nástupu Stevena Gerrarda z Brightonu před dvěma lety, stal se naprosto nepostradatelnou součástkou obrany. Svou „papírovou“ hodnotu během dvou let zpětinásobil. Letos nechyběl ani minutu! a ve všech 45 soutěžních zápasech dal 8 gólů.

Základním kamenem ve středu zálohy je Glen Kamara (#18, 25 let). Finský defenzivní záložník je synem přistěhovalců ze Sierry Leone, sám se však narodil už v Tampere. Protože se rodiče stěhovali do Británie, s fotbalem začal v Southendu nedaleko Londýna. Přes mládežnické výběry Arsenalu se dostal do skotského Dundee FC, odkud si jej jako ještě relativně mladého, ale nevybroušeného hráče, vytáhli v zimě 2019 Rangers. Po dvou letech je členem základní sestavy, a stojí na něm jak defenzivní činnost, tak rozehra. Kamara je navíc finským reprezentantem, za áčko Finska odehrál už 27 zápasů. V dresu Rangers se letos představil čtyřicetkrát.

Srdcem i duchem týmu je Severní Ir Steven Davies (#10, 36 let). Klasická „desítka“ je jediným ze dvou hráčů, kteří v Rangers zažili už dobu před krachem a likvidací. 124násobný reprezentant po pádu Rangers přestoupil do Southamptonu, a jako jediný hráč z tehdejšího kádru se vzdal svých peněz ve prospěch potápějícího se klubu. Jako podepsanému volnému hráči mu chtěl Southampton vyplatit bonus 800 tisíc liber. Přestup se však táhl, protože Davies trval na tom, že tuto sumu za přestup musí obdržet Rangers. Doslova tak věnoval skoro 25 milionů korun svému týmu, kde působil od ledna 2018 a zastával pozici kapitána. Když v sezoně 2019 hledal Gerrard hráče, který by pomohl uklidnit hru a přinesl zkušenosti do týmu, ukázal na Daviese, který souhlasil s návratem. Fotbalový gentleman se tak vrátil na Ibrox, z čehož fanoušci pukali radostí. I v šestatřiceti letech patří mezi nejvytěžovanější hráče.

Gólman Rangers připomíná svým věkem i zkušeností Martina Vaniaka. Allan McGregor (#1, 39 let) taktéž zařil krach a jako volný hráč přestoupil do Besiktase, kde ale vydržel pouze rok. Oklikou přes Hull a Cardiff se vrátil zpět do Glasgow v létě 2018. Někdejší skotský reprezentant (42 startů) letos odehrál 34 zápasů a 20 udržel čisté konto.

Dvojutkání se Slavií

Na Slavii čeká tým, který kráčí podobnou cestou, jako tým Sešívaných. Akorát se ve fázi vývoje nachází zhruba o sezonu, dvě dříve. Současná Slavie už nesází pouze na fyzické výkony, ale i na souhru a přesnou kombinaci. U Rangers zatím můžeme vidět herní styl ve stylu „všechno nebo nic“, kterým ale dobyli s přehledem Skotskou ligu a přerušili devítileté kralování Celticu.

Rangers navíc může motivovat fakt, že o víkendu před prvním utkání definitivně vyhráli domácí ligu ještě vůbec předtím, než soutěž vstoupila do mistrovské nadstavby. Takže mohou všechny síly vrhnout na osmifinále Evropské ligy, zatímco Slavia musí bojovat na dvou frontách.

„Rangers se dostali po dlouhé době na pohárové scéně takhle daleko, proto to pro ně budou zápasy roku,“ říká Jindřich Trpišovský. Jenže pro Sešívané to bude zápas roku také, navíc jsou motivováni postupem přes silný Leicester. Rangers ale není možné podceňovat; ne po pohledu na statistiky letošní sezony. I Gerrard už pustil do médií vyjádření směrované k osmifinále: „Chci v Evropské lize postoupit mezi posledních osm týmů. To je naše další výzva a plně se na ni soustředíme,“ řekl ihned po zisku titulu. Kdo ze dvou domácích hegemonů ukáže lepší připravenost a dravost? Jedno je jisté – Skotům se ze Slavie kolena nerozklepou.

Zdroje

Steven Gerrard's managerial style shows why he can be a successful Jürgen Klopp successor

https://www.liverpool.com/liverpool-fc-news/features/steven-gerrard-klopp-liverpool-manager-19984366

K branám pekla a zpět. Rangers mají titul a teď chtějí sestřelit Slavii

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/k-branam-pekla-a-zpet-rangers-maji-titul-a-ted-chteji-sestrelit-slavii-146159