Po příchodu ze Sparty, z tábora ultra rivala, ho obklopovala nejistota. Teď odchází jako hrdina. Záložník Josef Hušbauer je otisknut pod třemi tituly Slavie, dvěma triumfy v domácím poháru, zažil pohádkové tažení do čtvrtfinále Evropské ligy i udatná vystoupení proti obrům v základní skupině Ligy mistrů. „Krásné čtyři roky,“ rekapituluje třicetiletý kreativní hráč. V rozhovoru pro iSport Premium vypráví o krušných začátcích v Edenu, vztahu s šéfem klubu Jaroslavem Tvrdíkem, svém odchodu i nové výzvě v kyperské Famagustě.

České ligové kluby ho naháněly, celý zástup o něj stál. Ale záložník Josef Hušbauer se jim omlouval, po konci ve Slavii se chtěl potřetí v kariéře vydat do ciziny (předtím Cagliari a Drážďany). Na dva roky se upsal kyperskému celku Anorthosis Famagusta. „Měli o mě velký zájem, mému agentovi denně psali,“ líčí zkušený borec. Rád by s novými spoluhráči zaútočil na titul. Ke sparťanskému titulu 2014 přidal hned tři se Slavií a další úspěchy.
Jaká byla cesta v současné situaci na Kypr?
„Delší než normálně. Ještě to nelétá přímo, takže jsem musel přes Bulharsko. Dorazil jsem v pátek odpoledne, absolvoval zdravotní prohlídku, podepsal smlouvu a musel na hotel. První test na COVID-19 jsem si dělal v Praze, další tady po příletu na letišti. Do pondělí musím být na hotelu a pak půjdu ještě na jeden test. Zatím mám tedy individuální plán, trénuju v posilovně, běhám. Až od úterý bych mohl začít trénovat s týmem.“

Takže jste pocítil striktní pravidla, které má Kypr ohledně koronaviru.
„Jo. Na letišti jsme čekali docela dlouho, vše se musí registrovat a udělat. Je škoda, že ještě nemůžu být s týmem. Ale je potřeba, abych měl ještě třetí negativní test. Z tohoto pohledu je to trochu nepříjemné. Každopádně jinak mám z nového prostředí pozitivní dojmy.“

Proč jste vlastně kývl na nabídku Famagusty?
„Měli o mě velký zájem. Mému agentovi Ondrovi Chovancovi psali denně, neustále se ptali, jak to se mnou vypadá. Vyptávaly se taky týmy z Česka, bylo jich docela hodně, jenže já jsem si ještě chtěl zkusit zahraniční angažmá. Nespěchal jsem. Vím, že přestupní termín je teď dlouhý. Říkal jsem si, že si případně počkám na nějakou nabídku. Z Famagusty však pořád psali, měli opravdu zájem. Uplynulou sezonu hráli o titul, nakonec se jim ho nepodařilo vyhrát. I teď ale o něj chtějí hrát. A já bych nechtěl zažít co na jaře v Drážďanech, kdy se hrálo o záchranu a nakonec se sestoupilo. Celou kariéru jsem zvyklý hrát o první příčky, ať už to bylo ve Spartě, nebo ve Slavii. To byla další rozhodující věc. Chci tu hrát nahoře. Navíc je to hezké místo i pro rodinu. Kypr je menší ostrov, který přejdete během dvou hodin, cestování tedy nebude náročné, což je další plus.“

A je někde vzadu i myšlenka, že byste se z Kypru mohl dostat na EURO?
„Když budeme hrát nahoře, já budu nastupovat stabilně a bude se mi dařit, tak proč ne. Myslím, že je lepší jít do národního týmu z čela kyperské ligy než hrát v české lize třeba pátý flek. Nějaká možnost je. Ale tohle je daleko, teď se chci hlavně soustředit na nové angažmá.“

Zmínil jste poměrně velký zájem z českých klubů, mezi kterými byl například i Liberec. Zůstat doma vás tedy nelákalo?
„Dával jsem přednost zahraničí. V Česku jsem strávil skoro celou kariéru a pořád jsem si říkal, že kdyby měl někdo z ciziny zájem, chtěl bych to zkusit. Všem jsem vysvětloval, že na prvním místě je zahraničí a že kdyby nic nevyšlo, můžeme se o tom bavit. Jsem rád, že to takhle dopadlo.“

Pokračování ve Slavii nebylo ve hře?
„Bavili jsme se o tom. Po hostování v Drážďanech jsem měl schůzku s trenérem (Jindřichem Trpišovským), řekli jsme si, co by pro mě i pro Slavii bylo nejlepší. Po vzájemné komunikaci jsme se dohodli, že když přijde nějaká zajímavá nabídka ze zahraničí, bylo by pro mě lepší to zkusit. Myslím, že velký podíl na všem má i pan Tvrdík (předseda představenstva), se kterým mám dobrý vztah. S ním jsem se hodně bavil a on mi odchod umožnil. Musím všem poděkovat – celkově klubu, spoluhráčům, realizačnímu týmu, kustodům, fyzioterapeutům, masérům. Zažil jsem ve Slavii krásné čtyři roky. Musím říct, že se mi odcházelo těžko.“

Když zmiňujete šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka, tak on na sociální síť napsal, že ve Slavii máte svou sedačku a že jste Mistr. To se hezky poslouchá.
„My jsme spolu měli trochu jiný vztah. Já, Škoďák (Milan Škoda) a Přéma Kovář jsme byli ti, kdo řešili věci za kabinu rovnou s panem Tvrdíkem. Všichni jsme si k sobě našli cestu. Myslím, že i kvůli tomu celý klub tak funguje. Když bylo potřeba, kabina se obrátila na nás a my jsme se to snažili řešit s panem Tvrdíkem. Musím říct, že on nám většinou vyhověl. Bylo to super.“

Jaké byly čtyři roky ve Slavii?
„Velmi pozitivní. Když jsem do Slavie přicházel, nepředpokládal jsem, že se dočkáme takových úspěchů. Tedy že vyhrajeme tři tituly, dvakrát domácí pohár, zahrajeme si čtvrtfinále Evropské ligy a pak Ligu mistrů. Byly to krásné roky, určitě na ně budu v dobrém vzpomínat. Když jsem přicházel, byli jsme pátí a na začátku cesty. Asi nikdo nečekal, že hned další rok vyhrajeme titul a pak přijdou další úspěchy.“

Hlavně jste přicházel ze Sparty, od největšího rivala...
„Musím říct, že to bylo největší rozhodování v mé kariéře. Sparta a Slavia jsou velcí rivalové. Ve Spartě jsem prošel mládeží, pak jsem hrál čtyři roky za áčko, takže to pro mě nebylo vůbec jednoduché. Jenže nastala situace, kdy jsem se chtěl v kariéře posunout dál. Sparta o mě neměla takový zájem, byl bych nějaký třináctý čtrnáctý hráč a nedostával bych tolik příležitostí. Bylo mi pětadvacet a myslím, že jsem měl ideální věk na to, abych hrál na vrcholu. Proto jsem chtěl zkusit něco nového. V tu chvíli se ozvala Slavia, nastínila mi plány, které měla. Věděl jsem, že to bude těžké a do čeho jdu. A taky mi bylo jasné, že si například zavřu dveře ve Spartě, že to nikdy nepřijmou.“

Nemuseli vás přijmout ani slávističtí fanoušci, že?
„Věděl jsem, že to budu mít těžké a že fanoušky si na svou stranu budu moct získat jen výkony. První půlrok byl hodně složitý, výkony moje ani týmu nebyly ideální. Lidi věděli, že jsem přišel ze Sparty, měli na mě jiné nároky. A když si třeba vzpomenu na neproměněnou penaltu v 90. minutě proti Teplicím (za stavu 2:2)… To jsem byl na dně a přemýšlel jsem, jestli jsem třeba neudělal chybu, protože i slávističtí fanoušci mi to dávali sežrat. Byl jsem hodně dole. Přesto jsem pořád věřil, že se vše může obrátit. Trochu to ze mě opadlo, když jsem dal první gól se Slováckem, ten byl pro mě velmi důležitý. Uklidnil jsem se, přidal ještě jednu branku. Nakonec jsme ten půlrok nějak zvládli. Sám jsem si řekl, že další rok bude lepší. A přišel titul, který nikdo nečekal.“

Dá se říct, že nyní odcházíte jako slávistický hrdina. Je to pro vás odměna?
„Za to patří fanouškům velký dík. Ze začátku mě někteří nemuseli, ale pak si ke mně našli cestu. Za podporu během celé doby jim chci moc poděkovat. Určitě se najdou tací, kteří mě nikdy nepřijali, což je úplně normální, když přicházíte od hlavního rivala.“

Jak se Slavia za tu dobu změnila?
„Hodně. Zažil jsem tři trenéry, každý rok se mnoho věcí měnilo, hlavně způsob hry. Nějak jsme začínali pod panem Uhrinem, potom přišel pan Šilhavý a začali jsme hrát úplně jinak. Nakonec dorazil pan Trpišovský a hrálo se zase úplně jinak.“

Hodně se točili i spoluhráči v kabině…
„Především jsem to klukům, kteří odcházeli do zahraničí, přál. Bylo dobré, že jsme měli jádro, které zůstávalo. Já, Milan Škoda, Michal Frydrych, Standa Tecl, Přéma Kovář, Tomáš Souček. V posledním roce jsme odcházeli už i my. A opustit tuhle partu bylo ale těžké, i proto jsme pořád v kontaktu.“

Jako trenéry jste zažil ve Slavii Dušana Uhrina mladšího, Jaroslava Šilhavého a Jindřicha Trpišovského. Dá se říct, pod kým vám hra seděla nejvíc?
„Za pana Uhrina jsem nastupoval trochu níž, hráli jsme třeba i na dva útočníky. Za pana Šilhavého jsem se naopak posunul občas i výš, pod Škoďákem. My dva jsme začínali presovat a mně kryli záda dva defenzivní záložníci. Největší změna přišla za pana Trpišovského. Chtěl neustále presovat, takže to bylo hodně o běhání, což je vždy o zvyku. Myslím, že i mně to sedělo, jenže pak jsem začínal hrát míň a míň. Každý trenér měl tedy něco a těžko se mi hodnotí, pod kým se mi hrálo nejlépe. Bral jsem to tak, že hraju za Slavii. Vždy jsem chtěl ze sebe vydat to nejlepší.“

Váš konec v Edenu se začal rýsovat, když jste v zimě odešel na hostování do Drážďan. Přitom na podzim jste nastupoval v lize pravidelně…
„Na podzim jsme ale měli hodně zápasů, střídala se liga s poháry, takže jsme potřebovali široký kádr. Vypadli jsme však z domácího poháru i z Evropy, na jaře nám zbývala jen liga a těch utkání nás čekalo méně. V klubu chtěli stavět na mladších, protože jsme měli obrovský náskok šestnácti bodů. Bylo nám řečeno, že bychom nedostávali tolik šancí, takže jsme si mohli najít nějaké angažmá.“

Jak jste to ze své pozice bral?
„Už během podzimu jsem cítil, že se kádr trochu obměňuje a že přijdou jiní hráči. Když vám tohle řeknou, je lepší zkusit něco jiného, než tolik nehrát a být jako náhradník. Nebudu zastírat, nějaké problémy se objevily, ale k tomu bych se nerad vyjadřoval. Tohle zatím není na pořadu dne. Vždycky se někdo s někým nepohodne a nebudu říkat, že to bylo úplně v klidu. Jenže i to k fotbalu patří. Každý z trenérů má jiný styl. Myslím, že pan Trpišovský má rád asi trochu jiné, spíš dynamičtější typy hráčů, než jsem já. Ale nemám s tím problém.“

Odcházíte s čistým štítem? Jsou neshody, které naznačujte, zapomenuté?
„Věřím, že jo. Bavil jsem se s trenérem i s panem Tvrdíkem, pověděli jsme si vše, co jsme potřebovali. Každý si řekl svůj názor, každý uznal nějakou svou chybu, kterou za tu dobu udělal, což je úplně normální. Nikdo není dokonalý, každý má něco. Myslím, že je dobře, když si takhle sedneme a řekneme si co a jak. Hlavně jsme se rozešli v klidu, což byl i můj záměr. Nechtěl jsem odejít ve zlém.“

Co byste na angažmá v Edenu vypíchnul? Který moment vám nejvíc utkví v paměti?
„Asi první titul. Ten ve mně bude hodně dlouho. Nezačali jsme sezonu dobře, po pár kolech byl vyhozen trenér pan Uhrin a místo něj přišel pan Šilhavý. Před sezonou bylo cílem třetí nebo čtvrté místo a my jsme najeli na sérii. Nakonec jsme vyhráli titul, který od nás nikdo nečekal. Byl hodně vydřený. Pomohla nám i Plzeň, protože ztrácela. Myslím, že jsme to uhráli partou, kterou jsme měli, a srdcem. Každý zápas jsme bojovali. Hlavně poslední utkání proti Brnu na Strahově bylo unikátní. Atmosféra a důležitost toho zápasu na mě dýchly. Když jsme to zvládli, přišla úleva. Na tenhle okamžik vzpomínám nejraději.“

Ve Slavii jste zažil řadu velkých zápasů v evropských pohárech. Je pro vás motivací zažít něco podobného i ve Famagustě?
„Začínáme ve druhém předkole Evropské ligy, ale hraje se na jeden zápas a my nejsme nasazení. Bude tedy hodně záležet na losu. A co jsem se díval, soupeři jsou velmi těžcí. Pokud bychom hráli doma, mohli bychom postupovat. Ale těžko říct. Můj cíl je spíš vyhrát ligu. Když chytneme začátek, věřím, že se nám to může podařit.“