Já vím, připískávalo se fašistický Itálii, ale Bican by jim možná zatnul tipec.

Tak Karle, "moji" teoretickou úvahu s Bicanem považuji za daleko reálnější než tu tvou s Pelé nebo tím podvodníkem s "božskou rukou" Maradonou už jen vzhledem k tomu, že Bican pocházel z české rodiny, Slavii a její hráče sledoval a i geografická blízkost by tomu nahrávala. Jak píšeš, v tom roce 1938 jen přičiněním byrokratický impotence byl Bican bohužel mimo hru.

... podělali úředníci... Ono to nebude tak jednoduché. MS ve Francii se konalo v červnu 1938. Již v březnu proběhl anšlus Rakouska (viz. Rapid Vídeň německý mistr), čímž se Bican stal občanem Říše. Po obsazení Rakouska si Vůdce brousil zuby na Československo a jeho vyspělý průmysl. V květnu 1938 vyhlásila vláda ČSR částečnou mobilizaci, 30. září byl podepsán Mnichovský pakt a následně ustanovena tzv. Druhá republika. Také nezapomínejme, že od roku 1935 byla nejsilnější politickou stranou v Československu Henleinova SdP! V Evropě se schylovalo k válce, situace byla vypjatá. Po skončení červnového šampionátu vrcholil v létě 1938 STEP, v němž Pepi cestoval k utkáním do Itálie preventivně letecky, což v té době bylo nevídané. Lze se tak domnívat, že za včasným neudělení občanství nestál šlendrián příslušného úřadu, nýbrž politické rozhodnutí.
Pepi Bican byl nejen vynikající fotbalista, mimořádný člověk a vlastenec, ale též velký profesionál. Jeho komplikovaný přestup z Vídně do Prahy nebyl úplně zadarmo, ba naopak... Po osvobození, kdy opadla prvotní euforie a bylo zřejmé, že Slavia nedokáže nenavázat na předválečnou ekonomiku (výstavba nového stadionu, eliminované zahraniční zájezdy) se objevují signály o možnosti Pepiho přestupu ze Slavie. Údajně se mluvilo o některých bohatých moravských klubech (ASO?, Baťa?) a Bratislavě či v Evropě o Itálii nebo Švýcarsku. Velmi nejasná je situace okolo finálového utkání se Spartou dne 17. 7. 1946, kdy Pepi měl snad dokonce stávkovat. On sám tvrdil, že byl zraněn. Nakonec skončil v druholigových, nicméně movitých Vítkovicích...