Dvě trika, rolák a teplé ponožky. Sešívaný dres a šálu navrch. Do batohu přidávámm deku a malou lahvičku rumu pro zahřátí. Vyrážím na Strahov. Zde neomylně mířím k jižní tribuně, kde se již slávistický kotel začíná pomalu roztápět. Procházím turniket a začíná šichta. Mou prací je nyní devadesát minut fandit a odměnou volný vstup. Vybírám místo, ze kterého budu mít co nejlepší přehled na dění na hřišti. Hlasatel čte domácí sestavu: nejprve číslo, potom jméno, jehož zbytek fanoušci hlasitě doplní. Za chviličku se na hřišti objevují samotní hráči. Nad hlavu zvedám bílý list papíru tak jako stovky jiných fanoušků okolo. A začínáme. Mocné skandování hesel jako "Slavia Praha" a "Slavia, do toho!" dostává kotel do varu. Faul řeckého hráče a vzduchem se nese pískot. Blížící se Nový rok přinesl na pulty obchodů dostatek pyrotechniky a tak v táborech příznivců obou klubů bouchají petardy a hoří begálské ohně. Kdesi dole některý z chuligánů hodil první dýmovnici a bílá clona halí výhled na hřiště. Naštěstí se dým brzy rozplývá. Slávisté se na hřišti činí, je třináctá minuta a kotel poprvé vybuchuje. Ruda Skácel neomylně smazává jednobrankové manko ze Soluně. Objímáme se s fanoušky okolo a roztáčíme vrtulky šálou. Vůbec necítím zimu. Tleskám, skanduji či pískám, abych si poctivě odpracoval volný vstup. Ale tuhle práci dělám s láskou a potěšením. Končí první poločas a tak nechávám odpočinout své hlasivky. Někteří fanoušci rozdávají po tribuně ruličky toaletního papíru pro úvod druhé půle. Přestávka utekla a hráči se z kabin vracejí na hřiště. Rozhodčí píská a v ten okamžik letí do vzduchu desítky ruliček toaletního papíru a rozmotané se snášejí k zemi. Blíže k nám je nyní branka soupeře, na kterou se valí slávistické útoky. Odpískaná standardní situace pro Slávii a kotel bouří: "My chceme gól!". Zvedám ruce před sebe a třepu prsty. Štěpán Vachoušek napřahuje, ruce letí vzhůru a ....... už tam zůstávají, protože míč končí v síti. A znovu objímání a vrtulky. Nyní je vytoužený postup na dosah. Očima tlačím časomíru dopředu. Poslední čtvrthodina a na hřiště přichází Pavel Kuka. "Kuka góóóó?" skandujeme, ale víc se nyní píská. Soupeř stupňuje závěrečný tlak. Stačí jediný gól a vše by bylo ztraceno. Tak ošidná je porážka 1:0 na hřišti soupeře! Na hřiště přichází miláček ochozů - Adauto. Vzpomínám na slova svého kamaráda o skvělé souhře Kuky a Adauta a přeji si aby tak měl pravdu. Pět minut do konce, ale zdá se mi, že to je celá věčnost. V hlavě mi běží vzpomínka na hráče Doněcku a Bělehradu, kteří zde skórovali v poslední minutě. Mé obavy však rozptyluje hlavička Pavla Kuky. Gól, který znamená téměř jistotu postupu působí jako balzám. "Jsme tááám......", poplácáváme se a gratulujem si navzájem. Ještě bouře neutichla a potvrzují se kamarádova slova. Adauto přesně centruje a Kuka dává definitivu Slavii. Devadesátá minuta, jásot odeznívá a já začínám nadšeně skandovat "hoši děkujem". Okamžitě se všichni přidávají. Poslední hvizd rozhodčího a první vánoční dárek je rozbalen. Celá tribuna radostně zdvihá ruce spolu s hráči, kteří se přišli podělit o tu velikou radost.
Děkuji za ten krásný zážitek všem. Hráčům, realizačnímu týmu i fanouškům. Š?astné a veselé vánoce...