Když se uklidnila situace na české politické scéně, přišlo horké páteční odpoledne a Valná hromada FAČR, na které nebyl v prvním, druhém, ani třetím kole zvolen nový předseda. Střet o berbrovskou či neberbrovskou budoucnost českého fotbalu se tedy odkládá, nejpozději do konce roku, kdy vyprší termín na uspořádání mimořádné valné hromady a zvolení nového předsedy.

Pat je pro český fotbal situace jistě nepříjemná, na druhou stranu podle mého názoru ukázal některé momenty, které by mohly být z hlediska dalšího vývoje ve fotbalové politice důležité.

Moravská mobilizace a ego Romana Berbra
Prvním momentem, o kterém se nyní nejvíc píše a mluví, je efektivní mobilizace moravské komory, která fakticky zabránila zvolení Martina Malíka tím, že mu dala méně než potřebných 35 % hlasů v každé z komor ve třetím kole. Osobně se domnívám, že k tomu mohlo přispět i vyloučení některých klubů z hlasování na začátku valné hromady na základě nedořešeného členství ve FAČR, zejména se jedná o Olomouc a Baník Ostrava. To koneckonců později večer potvrdil i moravský místopředseda Zdeněk Zlámal.

Tím se dostávám ke druhému momentu – egu Romana Berbra. Metody Romana Berbra jsou založené na síle a zastrašování, ale i na tom, že chce být osobně přítomen. O tom jsme se mohli koneckonců přesvědčit i v situaci, kdy moravská komora nabídla podporu Martina Malíka výměnou za to, že Berbr nebude zvolen místopředsedou, ani nebude součástí nového výkonného výboru, což česká komora odmítla. Podle informací, které pronikly do médií, naopak zástupci české komory argumentovali možnými finančními dopady patové situace např. v podobě odkládané výplaty dotací z MŠMT. Koneckonců i ministryně školství Kateřina Valachová po skončení valné hromady vyjádřila na svém Twitteru nelibost nad tím, že nenastala žádná změna (byť si jsem opravdu jistá, že tou změnou neměla na mysli posílení vlivu Romana Berbra). To, že Berbr odmítl ustoupit (a třeba za sebe do vedení FAČR obsadit jednoho či více loajálních bílých koní), je ovšem moment, se kterým je třeba do budoucna rovněž kalkulovat, jelikož se i podle posledních vyjádření dá předpokládat, že se na něm nic nezmění.

Jak to bude dál?
Při úvahách nad dalším vývojem v českém fotbale je třeba se zamyslet nad potenciálním dopadem obou výše zmíněných momentů i nad tím, jaká řešení (ať už pro čistotu fotbalu příznivá nebo nepříznivá) mohou různí aktéři volit.

Aktéři stojící o to, aby byl zachován status quo (tedy i Roman Berbr), mohou volit různé varianty – ta nejméně divoká je pokusit se individuálně, ať už metodou cukru nebo biče, přesvědčit některé moravské hlasy (a stačí jich opravdu několik), aby při další volbě „nedělaly problémy“. Pak tu existují i divočejší varianty, ve kterých by se mohl odehrát pokus o radikální změnu struktury a volebního systému tak, aby eliminoval blokační menšinu na Moravě. Něco takového naznačil i Jaroslav Starka v rozhovoru pro internetovou verzi Deníku Sport, když mluvil o novém 4. kole, v němž by stačila nadpoloviční většina všech hlasů bez ohledu na komory. Taková změna by samozřejmě vyžadovala souhlas klubů, ale vyloučit ji nelze. Za nepravděpodobný pak považuji scénář, kdy by se Berbr v zájmu hladké nové volby dobrovolně stáhl více do stínů. On chce být vidět, a to nejen v zákulisí. Až příliš viditelný pokus o eliminaci některých oponentů prostřednictvím administrativní obezličky se mu ale dnes do určité míry nevyplatil, jelikož naopak mobilizoval minimálně část moravských delegátů.

Vyzyvatelé, kam patří i Slavia, se pak v prvé řadě zaměří na udržení blokační menšiny, kterou jí stávající volební systém i systém komor umožňuje. Ve druhé řadě se ale musí zaměřit na vlastní pozitivní program a potenciálního kandidáta nebo kandidáty, kteří by vyzvali kandidáty zastánců statu quo. To už je přece jen o něco těžší úkol, zejména v situaci, kdy vyzyvatele nyní zcela bez debat spojuje pouze odpor ke statu quo a postavě Romana Berbra zvláště. Je třeba počítat i s tím, že pro úspěch kandidáta přicházejícího s aspirací na změnu je klíčová mobilizace podpory i v táboře, který v této volbě volil Martina Malíka. Při současném rozložení sil je to velmi komplikovaný, byť nikoliv nemožný úkol. Je ovšem otázkou, nakolik je v tomto případě produktivní vyostřená rétorika, která z tábora vyzyvatelů zaznívala. Pro získání sympatií veřejnosti je jistě zajímavé nazývat Romana Berbra zlem či Sauronem, na druhou stranu si myslím, že je třeba pečlivě vážit slova právě s ohledem na hledání podpory v dalších kolech volby právě v početnějším táboře obránců statu quo.

Je třeba mít na paměti, že český fotbal se právě kvůli problémům s dotacemi i sponzoringem, ale i pověsti prostředí mírně řečeno netransparentního, může dostat do ekonomických problémů. Už nyní odchází nebo odchod zvažují někteří významní sponzoři, koneckonců použití ekonomické páky avizoval i Jaroslav Tvrdík, když deklaroval, že v případě zvolení Romana Berbra do vedení FAČR se CEFC nebude již sponzorsky angažovat ve prospěch reprezentace. To, že v čele FAČR zůstává i nadále Miroslav Pelta, určitě nepomůže možnostem vyplacení aspoň části dotací z MŠMT a to zřejmě ani v případě, kdy by ministryni Valachovou po její demisi vystřídal dosavadní náměstek Stanislav Štech. Ekonomické páky mohou posloužit ale také obhájcům statu quo a to zejména v souvislosti s jednáním o překlenovacím úvěru od FIFA, který by pomohl českému fotbalu, pokud nebudou vyplaceny dotace od státu. To byl také jeden z argumentů, který použila česká komora proti té moravské při tlaku na odblokování volby.

Zdá se tedy, že zápas o budoucnost českého fotbalu dnes získal poměrně zajímavou zápletku, i když vyzyvatelé v ní stále mají o poznání těžší pozici a obránci statu quo se mohou stále spolehnout na léta budovanou železnou disciplínu. Ani ta ovšem nemusí být bezmezná a ekonomický tlak, stejně jako neústupnost Romana Berbra se může ukázat jako klíčový faktor při snaze o zvrat poměru sil v českém fotbale.