Začněme stejně jako v předchozích dílech této rubriky s grafikou zobrazující vstřelené branky Slavie na podzim v lize:

 
I tentokrát se potvrzuje, odkud ve fotbale padá největší procento branek - tedy z malého vápna a jeho nejbližšího okolí. Jak snadno odhalíte, přesně to je prostor, kde kraloval na podzim Muris Mešanovič. Jeho "nejdelší" gólová střela přišla v Teplicích paradoxně hlavou při vyrovnání na 1:1 z nějakých 11 metrů. Všech šest zbylých branek docílil Mešanovič z prostoru buď těsně před malým vápnem (Sparta, Karviná, Dukla) nebo přímo v něm (Zlín doma, Příbram, Zlín venku). V tom, odkud střílí branky, se vůbec výrazně liší Muris Mešanovič od nejlepšího střelce Slavie Milana Škody. Ten je komplexnějším hráčem a jeho branky přicházejí prakticky odevšad - zpoza vápna jako proti Bohemians nebo proti Zlínu, mezi penaltou a hranicí velkého vápna jako proti Dukle nebo Příbrami, ale Škoda se samozřejmě umí také prosadit na malém vápně, což ukázal vítěznou brankou proti Liberci. Mimochodem, když už je řeč o Milanu Škodovi, ten měl také na podzim kupu smůly, protože minimálně třikrát trefil brankovou konstrukci. A to navíc z dostupných záběrů není jisté, jestli hned v prvním ligovém zápase doma proti Zlínu v 92. minutě trefil tyč Škoda nebo Mešanovič. Další Škodovy nastřelené konstrukce přišly ve 4. kole proti Příbrami (z dorážky vstřelil branku Mešanovič), v 6. kole v Teplicích za stavu 0:0 a v 7. kole proti Liberci (rovněž za stavu 0:0). Slavia mimochodem trefila na podzim brankovou konstrukci celkem devětkrát, dvakrát přišla z dorážky branka (už zmíněný Mešanovič proti Příbrami a znovu Mešanovič proti Spartě), sedmkrát tímto způsobem přišla Slavia o možnost vstřelit branku. Přičemž minimálně ve třetím kole v Jihlavě v 91. minutě by případná branka Gina van Kessela zřejmě byla vítězná a přinesla Slavii dva body navíc. Totéž by mohlo nastat v zápase s Bohemians, kdy za stavu 1:1 trefil tyč v 57. mintuě Barák, hosté se totiž tou dobou už jen bránili.

Od tyčí ale zpět ale k brankám, třetí nejlepší střelec Slavie je Jaromír Zmrhal s pěti brankami, kterých také docílil z různých pozic, v Hradci Králové se objevil netradičně uprostřed malého vápna, kde jej geniální přihrávkou nastřelil Josef Hušbauer, proti Mladé Boleslavi ukázal Zmrhal rovněž důraz na hranici malého vápna, proti Slovácku rozhodl Zmrhal zápas střelou ze vzdálenosti 11 metrů, proti Zlínu a Spartě se pak trefoval zhruba z hranice vápna. Antonín Barák si připsal tři branky, jedna z nich (v Hradci Králové) přišla z pozoruhodně velkého úhlu. Z největší dálky vstřelil svou jedinou ligovou podzimní branku Josef Hušbauer, děkovat za ni však může především brankáři Příbrami Hruškovi. Třikrát se po standardních situacích prosadili poblíž malého vápna defenzivní hráči - Jiří Bílek v Plzni, Michal Frydrych v Brně a Michael Ngadeu-Ngadjui proti Mladé Boleslavi. Pokud máte problém si na některé branky vzpomenout, není nic jednoduššího než si je připomenout na videu Citruse zde.

Slavia však na podzim nehrála jen ligu ale také po sedmi letech Evropské poháry, konkrétně šest zápasů v předkolech Evropské ligy. Tam se ji brankově tolik nedařilo a zaznamenala jen čtyři góly:

Tady není moc co hodnotit, jen to potvrzuje již výše napsané skutečnosti, branka Mešanoviče opět uvnitř malého vápna, Hušbauer naopak střílí zpoza šestnáctky.

V druhé polovině této analýzy se podívejme na tu méně veselou část fotbalu a to jsou inkasované branky. Začneme opět ligou:

Tady nalezneme zajímavé shodné rysy s jarem 2016 - konkrétně Slavii opět vstřelil gól Magera z penalty (což byl jediný inkasovaný gól z penalty za celou půlsezónu v lize), opět Slavia inkasovala zpoza vápna po hrubé chybě brankáře Berkovce (na jaře to byla branka Azeveda z Baníku, na podzim takto vyrovnával plzeňský Petržela), Pavlenka zase stejně jako na jaře jednou inkasoval z poměrně velké dálky krásnou střelou (na podzim od Holíka doma se Zlínem, na jaře to bylo od Rady v Mladé Boleslavi). Zajímavé z hlediska inkasovaných branek je to, že šest jich Slavia inkasovala v zápasech pod Dušanem Uhrinem a šest v zápasech pod Jaroslavem Šilhavým, přičemž však Uhrin odtrénoval na podzim čtyři ligové zápasy a Šilhavý 12. Ve srovnání se vstřelenými brankami Slavie vidíme vyšší procento inkasovaných branek z větší vzdálenosti (4 z 12 gólových střel přišly mimo šestnáctku).

Na závěr bohužel až příliš bohatá grafika inkasovaných branek v Evropské lize:

Oproti inkasovaným brankám v lize je tu vyšší počet branek z malého vápna, hned dvě penalty (obě v Bruselu) a dvě střely z velké dálky rovněž od hráčů Anderlechtu. Možná se hodí vypíchnout při této příležitosti, že na začátku podzimu nebyl Jiří Pavlenka v takové formě jako v jeho závěru, protože některé z inkasovaných branek asi byly chytatelné - minimálně střela před brankou Ribeira z Rio Ave, první dvě branky Anderlechtu v Edenu také nevypadaly jako vyloženě nechytatelné, byť při první brance měl Pavlenka smůlu a při druhé padá vina hlavně na obránce, kteří nechali hlavičkovat Teodorczyka úplně volného.

Doufejme, že za dalšího půl roku se budeme opět moci k této rubrice vrátit a vidět na obrázcích mnoho teček znázorňujících vstřelené branky a naopak jen málo v grafice inkasovaných. Pokud z tohoto materiálu vyčtete jiná zajímavá fakta, nezapomeňte se o ně podělit v komentářích pod článkem.