(Pozn. redakce: Jelikož autorův příběh je opravdu velmi obsáhlý, rozhodli jsme se jej rozdělit do několika [čtyř až šesti] částí, které budeme postupně zveřejňovat v nejbližších dnech)

Ten den hrály své derby naše fotbalistky - ale to nebyl můj cíl. Při vší úctě k nim jsem mířil o něco výše, resp. dále. Bylo to rovněž derby v hlavním městě středně velké slovanské země, rovněž se v něm střetly dvě nejpopulárnější a nejúspěšnější mužstva soutěže, a vlastně to ani nebylo derby, nýbrž derbi. A to žádné menší než slavné Večite derbi, neboli Crvena Zvezda - Partizan!

Zhruba 1000 km vzdálený Bělehrad sice není zas až tolik z ruky, nicméně na to jet tam jen na otočku kvůli samotnému zápasu (jako si to v extrémní podobě jistě pamatujeme všichni účastníci pohárového autobusového výjezdu ze srpna 2009) mi to přijde přeci jen příliš daleko, a tak se vydávám na cestu s několikadenním předstihem. Krom prohlídky města mě totiž lákala i možnost zažít vyhlášenou atmosféru na zápase basketbalové Euroligy, hraném dva dny předtím, tj.ve čtvrtek.

Na poslední chvíli stíhám v úterý 13.11. těsně po půlnoci rychlík do Budapešti, v níž mi ráno zbývá čas tak akorát na nákup jízdenky do Bělehradu - takže např. ani známý, blízko nádraží ležící Népstadion nemám čas prohlédnout si zblízka a musím se spokojit s pohledem z okna vlaku. Totéž platí i o hřišti slavného Ferencvárose (mimochodem, při průjezdu stejnojmennou stanicí mi dojde, jak ke svému názvu přišel. Stejně jako v případě např. Anderlechtu, Besiktase, Chelsea, St.Pauli apod. za něj vděčí čtvrti, kde sídlí, proto je v případě těchto klubů nesmysl přidávat k nim název města - to zní asi tak logicky jako FC Vítkovice Ostrava nebo Viktorka Žižkov Praha :-))

Hned od srbských hranic je znát výjimečnost postavení obou klubů, na jejichž zápas mířím - o poznání větší než v případě pražských "S". Nedokážu si představit, že by u nás doslova v každém městě, jímž vlak projíždí, byly od samých hranic z jeho oken k vidění nápisy podporující jedno z pražských S, často začmárané či přepsané ve prospěch toho druhého. V případě Srbska jde o realitu začínající již v samotné pohraniční Subotici a neomylně pokračující přes Bačku Topolu, Vrbas atd. až do Bělehradu, Novi Sad nevyjímaje. Až do tohoto místa se cesta neskutečně vleče, ("rychlík" jede zhruba 60 a místy dokonce pouhých 40 km/h!) a tak si ji krátím mj. poslechem rádia. Nelze si nepovšimnout, že zde hrají takřka výhradně domácí hudbu, což při příjezdu z Česka, kde je to bohužel často skoro naopak, působí pro neznalého jako pozitivní kulturní šok...

Se setměním mě vítá lehce deštivý Beograd a bez větších problémů nalézám vytipovaný hostel - místo mají a cena 9 E/noc je docela solidní. Je už příliš pozdě na to, aby měly pokladny otevřeno, tak se jdu projít po městě, které má svůj genius loci a mně již připadá důvěrně známé. Nejsem zde totiž poprvé a díky tomu si všímám drobných změn, k nimž došlo od minula. Jedna z nich postihla i jednu z věcí, co si kupuji mezi prvními a sice místní Sport - cena sice zůstala na 30 dinárech (necelých 7 korun), ale změnil se jeho vzhled, a jak už to tak bývá, k horšímu. Zvýšení barevnosti je sice zvykem oficiálně vydávat jako pozitivum, ale pohled dovnitř odhaluje že jeho průvodním jevem je zvětšení nadpisů a nárůst podílu obrazové části na úkor textu, jinými slovy bulvarizace - tedy tentýž jev, který potkal jeho českého jmenovce již dávno, se stejnými průvodními jevy. To naštěstí není tolik případ konkurenčního deníku Sportski žurnal, který stojí sice o pět dinárů více, ale je obsahově o poznání bohatší a serióznější, takže je jasné, který z nich si budu kupovat v dalších dnech. Ne náhodou připomíná Sportski žurnal svým formátem slavnou La gazetta dello sport...

Dočítám se, že prodej lístků na derbi začíná od středy, na rozdíl od basketu, s nímž se začalo už dneska. Po loňské zkušenosti, kdy byly lístky na zápas Partizanu se slavným Maccabi Tel Aviv rozprodány již druhý den ráno, neváhám a vyrážím pro obé nazítří již dopoledne - Besiktas v košarce přeci jen není tak slavný soupeř, což se odráží i na ceně 1000 din oproti loňským 1200 na Maccabi, a tak ulaznicu kupuju u stadionu Partizanu bez problémů. Ani k tomu nepotřebuji kopii osobního dokladu, to pouze v případě (max.3) dalších osob, pro něž bych kupoval. Pro lístek na fotbal musím na stadion Zvezdy zvaný Marakana, což je však kousíček, blíže než z Ďolíčku do Edenu. To náboj večitého derbi ostatně jen umocňuje... Dopoledne tam logicky žádný velký nával není, přesto u pokladny preventivně hlídkuje čtveřice fyzicky dobře připravených pořadatelů. Cena se od loňska nezměnila,tj. 500 din, což znamená, že pro nás fakticky klesla, neboť dinár za tu dobu ztratil zhruba jednu devítinu své hodnoty vůči Euru - nyní to tak dělá zhruba 112 korun. Nutno dodat, že jde o vstupenku do kotle, na podélné tribuny to bylo podle kvality za 800,1000 a 1200 dinárů.  

Čímž nenápadně naznačuji, že nemá smysl předstírat, že jsem v tomto derbi neutrální (copak je něco takového vůbec možné?! Na derby, kde nejsem vyhraněn co do přízně, bych určitě nebyl ochoten absolvovat tuto více než 16 hodinovou cestu...) Důvody jsou velmi podobné těm, proč rozhodně v žádném případě nemohu být nezaujatý v derby pražských S. Bylo by velkou chybou hledat důvod této zaujatosti v klubových barvách, které má Crvena Zvezda jak známo shodné s naší Slávií - to by byla velmi povrchní analogie. Ve skutečnosti to je podle mě snad to jediné (spolu se světovou stranou,na níž sídlí jejich kotel), co mají tyto dva kluby společného, pokud jde o jejich postavení v derby...

Kdyby kvůli ničemu jinému, tak mi je na Slavii sympatický již její název, jehož původ vede prostřednictvím řečnického spolku stejného jména ke slavnému eposu Svatopluka Čecha, v němž apeluje na slovanskou vzájemnost. Inspirace názvu Partizanu je evidentní a rovněž je důvodem, kdyby kvůli ničemu jinému, proč má v bělehradském derby mé sympatie právě on (ostatně právě Titovi partyzáni byli organizací mnohonárodnostní, v níž se podařilo překonat národnostní neshody a v praxi tak vlastně realizovat ideu eposu (Jugo)Slávie - narozdíl od vyhraněně nacionalistického původně odbojového hnutí četniků, které neshody a později konflikty s partyzány nakonec přivedly až k otevřené kolaboraci s nacisty). Faktem je, že pokud jde o fanoušky, mají špatnou pověst hlavně ti ze Zvezdy, podobně jako u nás sparťani, což je další důvod jen potvrzující mé vymezení - a myslím, že to není pouze shoda okolností. Tvrdé jádro násilníků bývají přeci většinou vyhraněně nacionalisticky a ultrapravicově orientovaní jedinci, kteří jsou jistě přítomní v obou táborech v obou derby, nicméně asi není náhodou, že jeden z klubů je přitahuje o poznání více - Sparta patrně, kdyby ničím jiným, tak už svým názvem, inspirovaným starověkým dobyvačným militaristickým státem, Crvena Zvezda coby hlavní konkurent klubu, nesoucího jméno nakonec úhlavních nepřátel hnutí vedeného Mihailovičem, modlou srbských ultranacionalistů...

Co se týče celkové dlouhodobé bilance derby, i zde připomíná Partizan Slavii tím, že ji má zřetelně negativní. Nicméně to byl rovněž on, kdo v něm dosáhl v dřevních dobách nejvyššího vítězství - byť "jen" 7:1 (oproti našim 9:1) .Více titulů má na kontě podle očekávání Zvezda a stejné je to s počtem příznivců (což jistě není náhoda) jak v samotném městě, tak v celé zemi. Další analogie se situací pražských S - jestli si dobře vzpomínám, tak v několik let starém průzkumu měla zřetelně více příznivců Sparta v Praze, tento rozdíl zmírňoval zbytek republiky a na Moravě měli naopak převahu slávisté. Výzkum obliby aktérů večitého derbi probíhal pouze v samotném Srbsku, vzhledem k federální minulosti by bylo zajímavé zjistit i jak je tomu dále od místa působení, v ostatních postjugoslávských republikách, zejména v sousední Bosně, Makedonii a Černé Hoře. Zde nejsou k dispozici čísla z výzkumů, a tak si musím vystačit s vlastní zkušeností z loňska - v rámci hostelu, kde jsem pobýval, fandili téměř všichni Srbové Zvezdě, byly zde však i skupinky ubytovaných ze všech zmíněných republik, z nichž v derby všichni, s nimiž jsem mluvil, přáli Partizanu, někteří ostatně právě kvůli tomu tehdy také přijeli. Nejde jistě o dostatečně široký a možná ani reprezentativní vzorek, ale ten nepoměr byl natolik výrazný, že to přece jen o něčem vypovídá - a vzhledem k výše zmíněné silnější nacionalistické orientaci Delijí to rozhodně není nikterak překvapivé.

My slávisté dobře víme, jaké je to dlouhou dobu čekat v nejslavnějším zápase na výhru - letos se to povedlo po čtyřech letech, jistě si ale většina z nás pamatuje série, které trvaly dokonce 6 let (a jen díky roku 1999 z nich nebyla jedna dvanáctiletá!). Obdobnou zkušenost má i Partizan, který čekal na vítězství stejně dlouhou dobu, když jsem toto derby navštívil na jaře 2007 poprvé - což byla další nápověda, komu přát a moci si tak díky výsledku 4:2 zopakovat ten fantastický pocit rázného ukončení dlouhé smolné série čtyřgólovým výpraskem - to přeci taky odněkud známe...Skončila tím zároveň série bez výhry na půdě Zvezdy trvající plných 11 let, což sice v té sezóně 2006/07, stejně jako v našem případě, k titulu ještě nestačilo, ale jakoby předznamenalo, že i nám se v tomtéž roce na podzim povede na Letné totéž (a nepřekonáme tak mimochodem ještě delší sérii Partizanu, který mezi lety 1977 a 1995 nezvítězil na Marakana dokonce 18 let!). 

Zvezda byla v té době rovněž ekonomicky silnějším z obou klubů, na jehož stadionu hraje reprezentace, stadion Partizanu navíc zvenku poněkud připomíná strahovský Rošičák, naše tehdejší působiště.. (podrobněji zde).

Aby těch podobností nebylo málo, tak pro oba kluby byl onen rok 2007 zlomový z více důvodů - na jaře toho následujícího titul, na podzim pak zopakování vítězství ve venkovním derby (dokonce ten samý víkend!) coby důležitý krok k výsledné obhajobě. Následné vypadnutí ve 3.předkole LM (léto 2009), postup do skupiny EL a v ní obsazení posledního místa je poslední významnou shodou, od té doby se cesty obou klubů značně liší. Partizan významně mění zaběhlé pořádky v derbi a také díky tomu opanovává i všechny další ligové ročníky, několikrát dokonce získává duplu krunu, tj. navrch i pohár. O údělu Slávie za poslední 3 roky škoda slov (i když pravda i nám se vlastně podařilo změnit zaběhlé pořádky v derby, bohužel v tom negativním smyslu - prohrát jich v lize 5 v řadě, to se "nepovedlo" už sakra dlouho, konkrétně od roku 1985, kdy řádíval v dresu soupeře náš kat Miroslav Denk...).

Jak vidno, podobností je opravdu spousta, a tak se zmíním i o pár rozdílech, které si člověk znovu uvědomí, když do těch míst zamíří. Předně je to fakt, že Zvezda i Partizan mají to štěstí, že hrají na svých tradičních stadionech, kde hrály takřka odjakživa - díky tomu bývá v derby hostům vyhrazen celý oblouk za bránou, jako tomu bývalo na Strahově či ve starém Edenu, ne pouze malý kousek v rohu jako nyní. Je samozřejmostí, že pro hosty stojí lístek totéž co pro domácí - a bylo tomu tak vždycky, již ve zmiňovaném roce 2007, kdy se u nás jednalo ještě pouze o zbožné přání - pamatujete?

Marakana zvenčí klame tělem, pouze několikametrové obvodové zdi skrývají uvnitř úžasný 55-tisícový kotel, z velké části zapuštěný do země, což má své nesporné výhody. Prodejna suvenýrů se nachází v jeho útrobách, přímo nad hlavní tribunou, a zamřížovaným průzorem odtamtud člověk z volně přístupného místa vidí vše jako na dlani. Včetně sektoru hostů, který je z bezpečnostních důvodů, stejně jako loni, zbaven sedaček, což lze jen kvitovat. Po předchozích zkušenostech dobře vědí, proč to dělají, létalo jich tehdy vzduchem z těchto míst opravdu hodně, sám jsem toho byl ostatně při té své první návštěvě svědkem. Kdyby si tak z toho naši papaláši ze svazu ráčili vzít příklad, když tak umíněně brojí proti sektorům na stání - ale to bych po nich asi chtěl moc...

Nad kotlem Zvezdy v severním oblouku zdobí stěny jak zevnitř tak zvenčí parádní velká barevná graffiti (viz zde). Ta jsou v o něco menší míře k vidění i zvenčí na nedalekém stadionu Partizanu. I po městě je nápisů, nasprejovaných znaků i samolepek Zvezdy k vidění o poznání více než těch Partizanu, což jen potvrzuje početní převahu Delijí oproti Grobarům.