Rád bych na začátku pozdravil slávisty a čtenáře Slávistických novin. Četl jsem dlouhá léta diskuze na SN, a ačkoliv v nich často převažovala kritika, bylo na nich vidět, že všichni čtenáři SN s klubem žijí a jak jim na Slavii záleží. Nechci v tomto rozhovoru vynášet nějaká senzační odhalení, ani nikoho pomlouvat, jak se to někdy stává po odchodech z nějakých funkcí. Ve Slavii jsem prožil dlouhé roky, je to kus mého života a chci vzpomínat v dobrém. Nechci, aby ze mě mluvila zatrpklost, protože ji ani necítím. Myslím, že jsem odešel v dobrém, z rozumných důvodů.

Chtěl by ses do Slavie někdy vrátit?
Říká se, že člověk nikdy nevstoupí dvakrát do stejné řeky, stejně jako "nikdy neříkej nikdy". Rád bych dál zůstal u fotbalu a u sportu, týden po odchodu ze Slavie jsem dostal nabídku na částečný úvazek spolupracovat s prestižní zahraniční agenturou, chci se na to soustředit, k tomu se vrátit k angličtině a trochu si odpočinout. Jinak jsem pořád místopředsedou fanklubu Slavie. Byl bych rád, kdyby se dotáhly některé projekty, které jsme v době největší nouze s Michalem Starým a fanklubem doslova vydupali ze země. Týkají se například síně slávy a výzdoby slávistických prostor a ochozů na stadionu.

A co pracovat pro jiný klub v lize?
Pomáhal jsem jako další lidé ze Slavie na stadionu při organizaci Ligy mistrů na domácích zápasech Plzně, protože to tam samozřejmě znám, chtěl jsem, aby se zahraničních novinářům na stadionu líbilo a nevznikaly zbytečné problémy. Musím říct, že s lidmi z Plzně se velice dobře spolupracuje, nikomu z nich do hlavy sláva nestoupla, což se o všech ve Slavii ve stejné době asi moc říct nedalo. Mrzí mne, že se sen hrát LM v Edenu nesplnil Slavii, ale asi jsme si to nezasloužili. Abych odpověděl na otázku, takovou formu a typ krátkodobější spolupráce při mezinárodních zápasech si představit dovedu, ale nesmělo by to být spojeno s konkurencí vůči Slavii. Nikdy ale nebudu dělat nic pro Spartu, ani si nedovedu představit, že by je napadlo něco takového mi nabízet.

Můžeme s tebou počítat do týmu OP Cvikov na příštím setkání OP? Budeš v základu.
Těším mne, že budu v základu, i když tuším, že zase nebude nikdo na střídání (smích). Slíbil jsem na prvním setkání po nástupu do funkce mluvčího panu docentu Smetanovi, že na besedy Odboru přátel domluvím trenéry a hráče a že udělám maximum pro to, aby mimopražští slávisté měli právě tento osobní kontakt s týmem. Myslím, že se mi moje předsevzetí podařilo splnit, že besedy v Rožďalovicích, v Žilově, v Kolíně, v Brandýse nad Labem, v Klatovech i jinde byly vždy na výborné úrovni. Někdy jsem na to trochu sám pro sebe nadával, protože mi to ubíralo z volného času, ale nikdy jsem toho zpětně nelitoval. Na spoustu míst jsem přivezl mistrovský pohár, měl jsem radost, jak hlavně staroslávisty těšilo se s ním vyfotit. Slavia má mimo Prahu obrovskou fanouškovskou základnu, nejsem si jistý, že ji úplně dobře využívá. Je dobře, že se do toho teď zapojil i fanklub, škoda, že mu tolik ubylo členů.

Jak zpětně vidíš počátek našeho sešupu, tedy z mého pohledu nesmyslné rozpuštění úspěšného kádru pod trenérem Jarolímem? Co za tím stálo?
Myslím, že tou první převrženou kostkou domina byl odchod kapitána Ericha Brabce a to, jakým způsobem se fanouškům vysvětlil. Potom bylo z kádru vyřazeno snad deset hráčů, dalších deset nepříliš prověřených přišlo. Ti, co měli odejít, zůstali na výplatních páskách Slavie, protože na jejich angažování nové kluby neměly. Fanoušci nevědí o řadě arbitráží, které během následných let pak s hráči a agenty proběhly, všechno se to muselo i s úroky natvrdo doplatit. Nebylo na výplaty, na nic, a pod smlouvou byli fotbalisté, kteří nehráli, běhali někde sami v lese. Situace už byla tak absurdní, že to nikomu ani nepřišlo divné.
Budoval se nový tým pro Ligu mistrů, na riziko vyřazení v předkolech nikdo ani nepomyslel, žilo se bez pokory. Trenér Karel Jarolím chtěl mít tým vždycky stále lepší, nejenom aby v Evropě hrál, ale také aby tam byl konkurenceschopný. Měl mít určitě přesné informace, jak velké finanční riziko takové změny přinesou, stanovené mantinely.
Vyřazení Tiraspolem pak způsobilo takové finanční potíže, že to ani Evropská liga a přestupy do ciziny nezbrzdily. Doufám, že se z toho Slavia poučila, že Tiraspol bude varovným mementem, pokud ne a zase se začneme chovat namyšleně, jak to všechno a všechny budeme válcovat, přehlížet rozumné názory fanoušků, vyhánět odchovance a nakupovat za ně drahé neprověřené hotové hráče, tak nás nic dobrého se Slavií nečeká.
Nechci si dělat hloupé alibi, ale je jasné, že jako mluvčí jsem na všechno tohle měl jen minimální vliv, k informacím o financích jsem přístup neměl. Všechnu tu nevděčnou práci okolo arbitráží a očištění kádru udělal sportovní manažer pan Držmíšek a vůbec jsem mu to nezáviděl. V té době jsem přišel kvůli některým vydaným zprávám a neurovnaným odchodům o několik dlouholetých přátel, dodnes mě to mrzí, týká se to třeba Jardy Černého a Ronalda Šikliče. Snad se ještě někdy potkáme, abychom si to mohli vyříkat.

Kauza Ericha Brabce tedy byla první věcí, kdy jsi nevěděl co s tím?
Po odchodu Ericha Brabce vedení vydalo pokyn, že se jeho odchod nebude nijak komentovat. To byl první vážný moment, kdy jsem chtěl odejít. Všichni víme, jak to dopadlo, nedalo se zabránit tomu, aby novináři nekladli při každé příležitosti takové otázky, a měli jsme ohledně toho s panem Doležalem vyhrocený spor. Svůj odchod jsem si pak rozmyslel, nedalo mi to se nezapojit do práce na přípravě Evropské ligy a využít zkušenosti z LM, nový stadion na to nebyl úplně na sto procent připravený.

A jak to tenkrát s odchodem Ericha Brabce bylo?
Svoji představu mám, ale odpovědět na tu musí ti, kdo o tom rozhodovali. Byl to obrovský a nepokorný zásah do chodu týmu i klubu v naprosto nevhodnou dobu před bojem o Ligu mistrů.

V poslední době se mi nelíbila politika s brankáři. Myslím, že po Vaňousovi byl Kuba Diviš jasná jednička, navíc s obrovskou perspektivou. Co ty na to jako znalec kabiny?
Nenapadá mě snad žádný úspěšný klub, který by tak často jako my točil brankáře. Martin Berkovec, Honza Hanuš i Karel Hrubeš a možná i další mladí gólmani mají na to, aby vedle Kamila Čontofalského vyrostli a stali se stálicí sestavy. Tohle je teď úkol pro Martina Vaniaka. Jakub Diviš byl můj kamarád, perfektně jsme spolu vycházeli, co bylo potřeba udělat pro Slavii, tak hned bez řečí udělal, jsem rád, že dostal šanci chytat v Hibernianu, což je můj oblíbený skotský klub. Doufám, že se ještě ukáže v českém fotbale, třeba se jednou vrátí on, kdo ví.

Jak dlouho bude ještě ve vedení pan Platil? Zpočátku mluvil o jakési letní brigádě, nyní je tam asi na dobu neurčitou.
To je víc otázka pro něj, některé výroky do médií od něj byly velice nešťastné, ale asi se musí chápat v kontextu toho, v jaké situaci vznikly. Pan Platil od svého příchodu do Slavie pracoval jako zkušený krizový manažer a velkou měrou se podílel na vyřešení závazku vůči ENICU. I když není u fanoušků populární, udělal některé nevděčné kroky a personální změny, které stabilizovaly Slavii. Těžko říct, jestli v době, kdy se měnili majitelé, mohl vývoj otevřeněji komentovat, což by pro něj osobně bylo určitě lepší. Nesouhlasil jsem s jeho rozhovory do médií v době té největší krize, několikrát jsem na něj naléhal, ať vydáváme jenom hotové a uzavřené věci, které se nemohou následně změnit.  Z té doby pochází i výrok, na který odkazujete. Předpokládám, že rozhovory z nějakého mne neznámého důvodu dávat musel, já jsem je neinicioval.

Kdo teď je nebo zůstal v oddělení komunikace kromě paní Nouzákové? I co se týče webu, Poločasu, atd.? Zůstal tam aspoň nějaký slávista?
Měl jsem při nástupu do funkce ředitele komunikace možnost vzít si asistentku, ale přivedl jsem do klubu jako zástupkyni zkušenou novinářku a slávistku Soňu Nouzákovou. Mediální tým, který působil při zápasech, jsem vytvořil z lidí, kteří se nikdy neptali, co za to budou mít, ale těšili se na práci ve Slavii, mají dohodu o spolupráci, využívají se jen, když je to potřebné, aby se šetřily finance. Dlouhá léta pracoval v týmu Jakub Mihule, jeho odchod do zahraničí byl obrovskou ztrátou. Michal Býček a Vojta Raiman dělají webové zpravodajství, Pavel Vaníček zaštiťuje projekt Slavia TV, která by bez něj asi ani nebyla, velkým slávistou je i fotograf Martin Malý. V média týmu, který Slavia zaměstnává při zápasech, působí ještě Dana Brzobohatá, Tereza Pernsdorfová a Ondra Feduň. Jsou to všechno velice spolehliví, milí a pracovití lidé. Jestli se mi po něčem bude trochu stýskat, tak po práci s nimi. Ale jsem rád, že tým stále ku prospěchu Slavie funguje právě v tomhle složení.
Taky doufám, že můj odchod poukázal na některé zbytečné problémy, které vznikaly, když se oddělení komunikace pro řešení některých mediálních výstupů vůbec nevyužívalo. Zásadní informace se k fanouškům dostávaly z jiných zdrojů. To byla pro mě mnohdy doslova neřešitelná situace, kdy mi s ironií v hlase oznamovali novináři do telefonu, co se u nás děje. Jakmile se v klubu něco rozhodne, ví to lidé z fotbalového zákulisí, vědí to agenti, není možné pak mediální výstup odkládat na nějakou dobu, kdy se to zúčastněným hodí. Třeba agenti mají svoje vlastní mediální pracovníky, kterým informace logicky poskytují. Poslední půlrok jsem se dočítal informace z některých novin stále víc, přestože jsem za komunikaci vůči fanouškům odpovídal, bylo to frustrující. Vyvrcholilo to informacemi o změně trenéra, kterou měli novináři v sobotu večer ověřenou z několika zdrojů, a já ani nevěděl, že se o něčem jedná. Jejich posměšky o tom, že trenérem bude sparťan a já takový slávista o tom ani nevím, se mne osobně dotkly a utvrdily mne v mém rozhodnutí to zabalit. Po tomhle se mi naopak stýskat nebude.

Rád bych si přečetl tvůj osobní názor na pana Řebíčka. Opravdu mu jde o dobro Slavie?
Věřím, že to myslí dobře, do klubu investoval velké prostředky. Určitě je to ale na něm, aby fanoušky ještě více přesvědčil. Zlepšená komunikace v poslední době je doufám v tomto ohledu dobrým znamením. Moc nechápu, proč nepřišla dřív, když jsem na ni naléhal.

Takže teď už budeš mít čas vrhnout se na futsal?
Přijdu se na futsal podívat. Mé sportovní aktivity zabere fotbal ve čtvrté třídě v jižních Čechách na Strakonicku za tým Blata Číčenice, v mém věku mi dalo práci se tam prosadit do sestavy. Máme po podzimu co dohánět, ale lidi tam mají fotbal rádi, dělají ho s nadšením, na každý zápas se tam těším. Hraju taky rekreační ligu za jedenáctku OP Slavie, ale tam už hrají prim mladší hráči, tak jim spíš jen kazím věkový průměr.

Myslíš, že fanoušci dokážou Straku vyhnat ze Slavie nebo mu to tak znechutí, že skončí sám?
Doufám, že brzy budeme mít nového trenéra, který bude mít podporu všech fanoušků. Slavie má zůstat Slavií a Sparta Spartou. Pan Straka se do Slavie nehodí, na něj názor nezměním. Maže to věci, které dělají oba kluby tradičními. Jsem stoprocentně na straně fanoušků a moje působení v kabině a v klubu by bývalo bylo přetvářkou. Věřím, že mému kroku rozumí i fanoušci, kteří teď pana Straku podporují. Poctivou práci odvedl Michal Petrouš, třeba jeho podíl na formě Martina Hurky je nepopíratelný, dokázal s ním pracovat v době, kdy Martin nastupoval za béčko, za dorost i za áčko a zatočila se mu z toho hlava. Dokázal ho uklidnit, je to Petroušova zásluha, že má takovou formu.

Věděl jsi nějaké informace a mrzelo tě zpětně, že jsi je nepoužil, aby situace Slavie nezašla tam, kam zašla?
To víte, že se nad vším dá zpětně přemýšlet, hlavně kolem 5. května. Mrzí mne spousta věcí, ale asi jsem nebyl v takové pozici, abych něco dokázal zvrátit. Na neformálních besedách jsem se snažil dát fanouškům maximálně informací alespoň v náznacích, ne vždycky to ale šlo. Pokud od nás například odchází hráč a ve smlouvě mezi kluby je jasně napsáno, že to bude komunikovat klub, do kterého přichází. Když pak informace utečou v Čechách do médií, tak je mluvčí ani nesmí komentovat, protože existují finanční sankce za porušení takové dohody. V těch situacích jsem si jen mohl nechat vynadat ze všech stran. Konkrétní přestupy si k tomu asi domyslí pozorní fanoušci sami.

A co informace o navýšení základního jmění na VH 2008?
Po téhle valné hromadě přece byla na Strahově normální tisková konference, silně obsazená. Všechny ta problematika ale začala být propírána až v době, kdy Slavia začala mít finanční problémy.

Jaké bylo pro tebe nejtěžší období ve Slavii?
Složitého toho bylo víc, třeba když mě na jednom soustředění přepadli na hotelu, sebrali mi počítač, kameru a peněženku. To mi ještě hrozilo fyzické napadení, protože jsem u sebe neměl žádnou hotovost, kterou ten zloděj požadoval. Celý den jsem pak strávil u výslechu na policii. V pracovním napětí a stresu jsem měl taky dvě autonehody, jednu závažnější, ze které jsem vyváznul naštěstí bez zranění, ale auto už v takové pohodě nebylo.
Ze sportovního hlediska bylo pro mne nejhorší vyřazení s Tiraspolem. Propad z  euforie na novém stadionu, plného hlediště, kdy jsme drtili všechny soupeře, do stavu, kdy si Slavie nikdo nevážil, a kdy došlo až k událostem 5. května. Bylo to opravdu velké psychické vypětí. To, jak skončil zápas s Olomoucí, mne dodnes štve, to se mělo dohrát.
Nejsmutněji mi bylo, když umřel Franta Veselý, byl jsem alespoň rád, že se všechno podařilo z hlediska klubu zařídit tak, že po obřadu nevyšly žádné negativní články ani v bulváru. A že jsem mu stihnul na posledním zápase, na kterém byl, podat ruku a pozdravit ho.
Největší radost jsem naopak měl na Hajduku Split. Měl jsem svěřenu veškerou komunikaci s jeho zástupci od prvního kontaktu až po odlet do Prahy. Je to pomalu zázrak, že jsme tam v té naší finanční situaci vůbec dorazili, navíc jsme tam zanechali výborný dojem. Připomněli jsme tam dávné přátelství z úsvitu fotbalu. Tam jsem byl na Slavii a její fanoušky opravdu pyšný. Snad se k takovému pozitivnímu duchu jako slávisté brzy vrátíme.

Bylo těžké zůstat celou dobu loajální, když jsi například komentoval věci, se kterými jsi nesouhlasil?
Tak s tím, že o všem asi nebude člověk úplně přesvědčený, s tím se musí u takové práce trochu počítat.  Složité bylo třeba komunikovat ceny vstupenek, se kterými jsem nesouhlasil třeba při zápasech se silnými soupeři v Evropě, kdy bylo potřeba co nejvíc lidí, kteří by tým hnali dopředu. Mrzely mne hádky o televizní přenosy. Vždycky jsem se snažil jasně říct svůj názor, když se nepovedlo ho prosadit, nebo to prostě nespadalo pod mé pravomoci, tak jsem se snažil to nějak skousnout. Občas mi i někdo řekl, že to na mne bylo vidět, že mne to štve, sami víte, čím klub procházel.

Byls nucen někdy přímo lhát nebo ses spíše snažil jen neříkat celou pravdu?
Já si opravdu nejsem vědom toho, že bych někdy úmyslně veřejně lhal. Ale je jasné, že ani já jsem mnohdy samotnou podstatu věcí neznal. Přiznám se ale, že jsem se z některých otázek novinářům omluvil, abych byl aspoň trochu konkrétní tak to třeba bylo, když jsme zrušili probíhající zpackané soustředění v Itálii. To se dalo fakt jenom přečkat, to se pozitivně komentovat prostě nedalo.

Dokázal jsi někdy zvrátit rozhodnutí vedení s tím, že to neprojde přes fanoušky nebo že je to špatný krok?
Dokázal jsem to, stalo se to za pana Platila, ale o tom nechci mluvit, to jsou interní věci. V klubu zůstala spousta záležitostí, které se vypraly doma. Díky přátelským vztahům s médii se nám podařilo některé problémy utlumit nebo je dokonce vůbec zastavit. Na druhou stranu některé kauzy se mi nepovedly a byly z toho mediální problémy. Chyb jsem udělal taky dost. Určitě jsem měl důrazněji prosazovat svůj názor na některou formu komunikace, třeba na tiskovku o odvolání nebo neodvolání pana Jarolíma.

Jaká byla vlastně tvoje náplň práce?
Začal jsem dělat na anglické verzi webu, pak na české, cestoval jsem na zápasy, dělal jsem onlajny, fotky, rozhovory, připravoval jsem tiskové zprávy. Po přechodu do role tiskového mluvčího mi část téhle práce zůstala, byl jsem šéfredaktorem Poločasu, organizoval jsem mediální činnost týmu, domlouval rozhovory s novináři, komunikoval s fanoušky, Fanklubem, Odborem přátel. Psal jsem tiskové zprávy, jezdil jsem s týmem na soustředění, dělal jsem zpravodajství, naučil se trochu fotit, to všechno samozřejmě ve spolupráci se svými kolegy z oddělení komunikace.
V Lize mistrů i Evropské lize toho hodně přibylo, ale ta práce mne vždycky bavila, to byla radost dělat.  Byl jsem součástí týmu lidí ze Slavie, kterým se podařilo zajistit, že se mohlo hrát na Strahově. Komisař UEFA tenkrát přijel na Strahov s podklady, podle kterých stadion nesplňoval některé licenční podmínky. Ve třech lidech jsme ho přesvědčili, že to tak není, ukázali jsme mu prostory, které byly potřebné a v jeho materiálech nebyly, přislíbili úpravy. Nakonec hodnocení změnil, sám říkal, že i kvůli tomu, že vidí, že o to máme velký zájem. A to celé se dělo po remíze v Žilině, kdy nikdo ani netušil, že postoupíme. Při venkovních zápasech Slavie v Evropě jsem zastupoval Slavii i na organizačních schůzkách před utkáními, řídil tiskovky po utkáních. 
Hodně času jsem se snažil komunikovat i s fanoušky, nejenom s Ultras, po emailu, na facebooku, na webu. Podařilo se nám udělat spoustu dobrých věcí, zápas s Oxfordem, vyhlášení obou titulů, tyhle akce jsou z hlediska organizace nedoceněné, ale jsem rád, že jsem se na nich mohl podílet.
K té práci patří i telefonáty novinářů, zejména v tom krizovém období to bylo opravdu úporné, pořád na mne vytahovali nějaké nepříjemné zprávy, v klubu už byla špatná atmosféra, nechodily peníze. To bylo neustálé 24 hodinové napětí, kdy člověk je v pracovním střehu, bylo to chvilkami depresivní.
Za těch devět let jsem byl na všech zápasech Slavie, kompletně každý víkend, hodně času zabralo cestování, byla to radost dělat pro Slavii, splnil se mi sen, ale zabralo mi to všechen osobní život. Ten poslední rok jsem cítil, že to nepůjde donekonečna.

Jak dlouho se dá vydržet práce tiskového mluvčího ve Slavii, kdyby se třeba jednalo i o úspěšnější období, než bylo několik posledních let.
Říká se, že maximum jsou tři roky, já jsem po nástupu do té funkce zůstal skoro pět let. Zažil jsem úplně všechno, co se mohlo stát: výměnu ředitele, trenérské změny, změnu stadionu, Evropskou ligu, Ligu mistrů, zisk titulů, Pohár UEFA, euforii i obrovskou krizi. Ke konci jsem už cítil, že už nemám, kde brát energii. Než působit v tak důležité pozici jako unavený a vyhořelý člověk, tak to je lepší jít dělat něco jiného a získat novou motivaci. Poslední kapkou byl už několikrát zmíněný krok vedení s výměnou trenéra, věděl jsem hned, že s tímhle už se smířit nedokážu, že to přinese rozpory, rozdělí to fanoušky. Slavia nebude nikdy silná, dokud budou fanoušky rozdělovat podobná rozhodnutí a jejich špatné sdělení a vysvětlení veřejnosti.

Jistě máš hodně informací ze zákulisí. Mohou být fanoušci rádi, že se k nim nedostane všechna špína, která v českém fotbale je? Nebo by českému fotbalu prospělo, kdyby se vědělo veřejně o všem, co se děje?
Nechci globálně hodnotit český fotbal, ale některé věci by se měly vyřešit, třeba to, že takovou dobu nemá federace předsedu. Myslím, že by česká reprezentace, ať je tam kdokoliv a trénuje to kdokoliv, by si zasloužila důvěru a podporu fanoušků i médií. Spousta negativních věcí vzniká u novinářů, občas se mi zdálo, že mají pokyn vyrobit skandál za každou cenu, psát jenom negativně. Nevím moc o tom, že by třeba takhle hokejoví novináři šili každý týden do hokeje. Zažil jsem třeba situaci, kdy za námi přiletěl přes půlku zeměkoule na soustředění novinář, my hráli poslední generálku před ligou a on se na ni ani nejel podívat, protože na pokyn z redakce řešil nějakou kauzu kolem Slavie. To mi přišlo už opravdu postavený na hlavu. Tím ale neříkám, že si některé věci nezaslouží kritiku.

Neuvažuješ vydat třeba paměti? Neměl bys pak strach o svůj život?
Tak něco už jsem začal dávat dohromady, myslím, že by fanoušky mohlo zajímat, jak to všechno vypadá zevnitř. Strach z toho nemám, nebudu psát bulvární knížku. Ještě k tomu strachu, poslední rok jsem pravidelně dostával různé urážky a výhružky, bylo to hodně nepříjemné. Sice se to nedá srovnat s tím, pod jakým tlakem a kritikou se ocitají fotbalisté a trenéři, ale i tak to byl stísňující pocit.

Pochopils všechny zákulisní machinace, kdo má jaké zájmy a podobně, nebo myslíš, že velká část těchto věcí ti stejně zůstala utajena?
Já odpovím tak, že jsem poznal lidi, kteří to ve fotbale myslí dobře, snad budou mít v budoucnosti víc prostoru a nepůjde jen o ty osobní a finanční zájmy, na které se ptáte.

Je podobná situace ohledně nečisté hry ve fotbale i v zahraničí podle tvého názoru, nebo je to jen specialita ČR?
Fotbal řeší problémy všude, okolo ekonomické stability klubů, cen za přestupy, doléhá na něj krize. Třeba zájmy, vliv a příjmy hráčských agentů jsou tématem diskusí na evropských fotbalových konferencích. Mělo by se o tom víc mluvit, v tomto ohledu mi byly sympatičtější ty agentury, které se aktivně podílely na rozvoji mládežnického fotbalu, třeba ve formě turnajů a něco ze svých zisků z přestupů do mládeže vracely.
V řadě zemí jsou ale mnohem dál, je to jiný fotbalový svět, na jejich ligách a reprezentacích je to vidět. Na fotbalovou kulturu jako mají v Německu nebo v Anglii si asi budeme muset u nás ještě dlouho počkat. Tak už toho mého mudrování bylo myslím až dost, děkuji všem za otázky.

Rád bych ještě na závěr fanouškům poděkoval za vzkaz, který jsem si přečetl při utkání u kotle. Slavii a všem jejím příznivcům přeji jen to nejlepší, uvidíme se zase v hledišti jako dřív. Slavia je věčná!
Ondra Zlámal