Lukáš Jarolím potřebuje v průměru devět zápasů na to, aby vstřelil gól. Dnes však skóroval hned dvakrát. "Nevzpomínám si, kdy jsem dal naposledy dva góly v zápase," přemýšlel na pozápasové tiskové konferenci. "Nikdy," odpověděl za něj hbitě vedle sedící Zbyněk Pospěch. S radou museli přispěchat novináři: bylo to v říjnu 2002 proti Bohemians 1905. "Michal Petrouš asi tenkrát špatně bránil," zavtipkoval Jarolím a pokračoval: "Už si ten zápas vybavuju, zvyšoval jsem na konečných 4:1. Nevím ale, jestli hrál proti mě Michal, ani celkově, kolik jsme toho odehráli proti sobě, spíš si ho pamatuju ze zápasů s tátou." Ze tří příslušníků rodiny Jarolímů bral o víkendu tři body jen Lukáš. "Většinou to vychází tak, že aspoň jeden z naší rodiny vyhraje, dneska se to potvrdilo."

Kromě toho, že dvakrát neskóroval hodně dlouho, není Jarolím ani typický hlavičkář. "Naposledy jsem dal gól hlavou za Slavii v Olomouci." A to už jsou čtyři roky. Slávisté vstřelili čtyři góly a předvedli pěknou hru navzdory stále špatnému trávníku. "Není v moc dobrém stavu, trénovali jsme na něm už včera, byl tvrdší. Je vidět, že hřiště je hodně hrbolaté, člověk se musí víc koncentrovat na každý balón. Nejsem žádný střelec, člověk potřebuje taky trochu štěstí, každopádně jsem za góly rád."

Zbyněk Pospěch zatím naplňuje očekávání těch, kteří v něm viděli velkou posilu. Odehrál dvě utkání a vstřelil v nich dva góly. "Jsem rád, že jsem klukům pomohl, že když vstřelíme jako první gól, tak jdeme nahoru. Vnímám tohle hodně, děláme si s klukama srandu, že góly na 4:1 a 5:1 nejsou důležité, že zásadní jsou ty na 1:0," řekl Pospěch. Hodně otázek mířilo na výsledky páteční arbitráže, který rozhodla o tom, že Pospěchova smlouva byla v Brně právem zneplatněna. Dochází tak k paradoxní situaci - odkud tedy Pospěch ve Slavii hostuje, když mu smlouva v Brně neplatí? Kauzu každopádně bude řešit soud v Lausanne. "Doufám, že arbitráž konečně dopadne v můj prospěch, doufám, že pokud se to už nebude řešit u nás, ale v zahraničí, bude výsledek jiný," uvedl Pospěch. Páteční rozsudek ho zdravě naštval. "Přemýšlel jsem samozřejmě o tom, trenér mi volal večer před zápasem, jak se cítím. Ujistil jsem ho, že je to za mnou, že se soustředím na zápas. Třeba tím, že mi to u arbitráže nevyšlo, tak se štěstí přiklonilo na mojí stranu v zápase a zase jsem dal gól."