Dopředu je nám jasné, že přijdeme o snídani v hotelu, jelikož o víkendu se podává od 8:00 a my vstávali už ve 4:30, protože nám jel bus v 6:30, lístky na něj jsme měli koupené den předem a chtěli jsme mít jistotu, že nás nic nepřekvapí, tak jsme radši vyrazili s dostatečným předstihem.

Po pár desítkách metrů narážíme na dva společensky notně unavené slávisty vracející se z nočního podniku. Ti, když se dozvídají, že máme nasměrováno do Madridu, jen překvapeně kroutí hlavou a rádi by jeli taky, ale už byli bez peněz, tak šli radši spát. Na nádraží si dáváme k snídani plechovku coly s bagetou a čekáme na bus, který přijíždí chvíli před odjezdem. Přesně v 6:30 vyrážíme na cestu, bus je velmi kvalitní s pohodlnými sedačkami a je zaplněn asi z 70%. Po dvou hodinách následuje dvacetiminutová pauza na odpočívadle disponujícím wc a prodejnou všeho možného. Do Madridu dorážíme po čtyř hodinách rychlé a bezproblémové jízdy po kvalitní dálnici. Na nádraží v Madridu si zakupujeme jízdenky na cestu zpět ve 22:30, cena jízdenky 23 euro na osobu jako při cestě sem. Následně si kupujeme jízdenku do metra za 1 euro a jedeme rovnou na stadion Atlética koupit s předstihem lístky. Když dorážíme, tak si z nabídky od 30 do 90 euro vybíráme tribunu naproti hlavní, horní sektor uprostřed, 2. řada, za 40 euro. Pak jdeme ještě nakoupit nějaké maličkosti do fanshopu, kde je sice velký výběr, větší než ve Valencii, ale je zde také celkem draho.

Nyní míříme na metro a jedeme na stadion Realu Madrid. Když dorážíme a vystoupíme z metra přímo u stadionu, tak nás ochromí jeho velikost, je to skutečný kolos. Na prohlídku za 15 euro se nám nechce, věříme, že někdy pojedeme na ten stadion podpořit Slavii, tak jdeme akorát do restaurace na stadionu podívat se z okna na vnitřek a do fanshopu. Fanshop je obrovský, má tři patra, ale nabídka tedy nic moc, třeba šál měli jen pět druhů, klíčenek taky, na druhou stranu měli třeba postele, koberce... Po menším nákupu směřujeme na vydatný oběd do Burger Kingu, a pak na metro směr historické centrum Madridu a královský palác.

Centrum je krásné, plno památek, pouličních umělců-nikoliv žebráků, všude mnoho turistů. Protože se pomalu blíží výkop zápasu, kvůli kterému podnikáme tuto cestu, nasedáme do taxíku směr stadion Atlética. Taxikáři platíme 6 euro a přidáváme samolepku Slavie, aby věděl, koho vezl, i když o naší remíze ve Valencii ví. Na stadion dorážíme hodinu před výkopem, před vstupem si kupuji šálu Atlética za 10 euro, ve fanshopu chtěli 15-17. Prohlídka je v pohodě, ačkoli jsme měli plný batoh suvenýrů, ochranka pochopila, že jsme turisté, takže nás nechali projít bez prohlídky, ještě dostáváme program, který rozdávají zadarmo. Na ochozu si kupujeme colu a plechovku piva, značku si již nepamatuji, ale nebylo nic moc. Když zbývá do zápasu jen 15 minut, jsme šokováni, kolik je ještě venku lidí a vůbec nikam nespěchají! Koupí si drahé lístky a je jim jedno, že třeba nestihnou začátek, věc nevídaná... Deset minut před začátkem už jdeme na svá místa, stadion je zaplněn asi z poloviny. Hlasatel oznámí sestavy obou týmů, největší potlesk sklidí domácí hvězdy Diego Forlán a Sergio Aguero.

Zápas začal a domácí kotel vůbec nefandí, zřejmě nějaký protest, mají na plotě transparent, kterému nerozumíme, španělsky fakt neumíme. Na naší tribuně občas někdo něco zařve, ale jinak velká bída. Atlético je lepší, ale doplácí na žalostnou koncovku, Forlán dokonce netrefuje bránu při penaltě, navíc hosté hrají po penaltovém faulu v 10 hráčích. Poločas končí a tvoří se obrovské fronty na wc, kterých je na tribuně jen velmi málo. Druhá půle se nese ve znamení tlaku Atlética a hosté podnikají nebezpečné protiútoky, dvakrát šli sami na branku a nedali! Atlético okolo 50. minuty kope svoji druhou penaltu v zápase a Mallorca, po další červené kartě, bude dohrávat v devíti hráčích. K penaltě se opět staví zkušený Diego Forlán a tentokrát ji proměňuje s naprostým přehledem! Domácí kotel už začal od druhé půle fandit, transparent zmizel a nahradila ho zástava tamních ultras. Početně byli srovnatelní s kotlem Slavie v lepších domácích zápasech, byli možná o něco hlasitější, ale připadalo nám, že mají málo pokřiků a měli méně vlajek, akorát víc bubeníků. Fans Mallorky moc slyšet nebyli, na kraji hlavní tribuny dole jich bylo asi 100. Choreo neměli žádné. Okolo 75. minuty se dělo něco v Čechách naprosto nevídaného - tisíce lidí začaly fandit Mallorec! Domácí hráli špatně, nedokázali si ani proti devíti hráčům soupeře vypracovat územní převahu a soupeř cítil šanci a stále kousal. V 89. minutě se stalo to, co se stát muselo, záložník hostí vnikl do vápna a z blízka prostřelil gólmana. Tisíce lidí propuklo v jásot, někdo měl zlost, někdo slzy na krajíčku a fans Mallorky byli samozřejmě v totální extázi. Nervózní zápas za pár minut skončil zaslouženou remízou 1:1, úroveň zápasu nic moc, Slavie by s výkonem z Valencie porazila s přehledem oba týmy. Domácí, včetně Ujfalušiho, který hrál mizerný zápas, okamžitě za hromového pískotu a mávání převážně kapesníky bílé barvy od obecenstva zdrhají do kabiny, hosté jdou za svými fanoušky na krátkou děkovačku se skandovaným potleskem a někteří hráči hodí fanouškům svůj dres.

My se loučíme s fandy okolo nás, z nichž někteří viděli zápas Slavie ve Valencii a uznale říkali, že to bylo od nás dobré. Identifikovali nás snadno podle kšiltovky a trička s logy Slavie, žádný konflikt nebyl. Počet diváků nehlásili, stadion má kapacitu okolo 50000, byl plný asi z 90%, tak tipuji 45000, plus minus 1000. Po zápase jdeme pomalu v davu na metro, dorážíme na autobusové nádraží a dáváme si lehkou večeři. Autobusem odjíždíme přesně ve 22:30 a ve 2:30 jsme zpátky ve Valencii, na hotel dorážíme po třetí hodině ráno. Byl to povedený výlet a ničeho nelitujeme, ani času ani peněz. Snad se to někdy podaří zopakovat, až zase Slavie zavítá na zápas do Španělska.