Je devátá hodina a v Praze začíná poprchávat. Nabírám osazenstvo a vyrážíme směr Plzeň, kde nás čeká poslední člen posádky. Jenže už během cesty prší, ale tak během cesty nám je to jedno, hlavně aby nepršelo během zápasu, to bychom neradi. Velice brzy dorazíme na hranice do Rozvadova. Ještě natankujeme plnou nádrž, zbytek osazenstva si doplní zásoby a můžeme pokračovat.

Cesta plyne v pohodě, ale počasí se začíná stále horšit a horšit. Déšť je chvílemi dost silný a kdo je řidič, tak určitě ví, jak je nepříjemné jezdit v dešti. Takže ani nemůžeme jet rychle, i když německé dálnice to umožňují. Směřujeme na Regensburg a poté na Mnichov. Nemáme žádné komplikace, uvnitř auta je veselo. Jenže trable teprve přijdou ...

Asi 30 km před Mnichovem začíná kolona! Ale hned na začátku sjedeme na benzínku, abychom si odpočinuli a dali něco k obědu. Zde jsme byli kolem půl jedné. Najít na přeplněném parkovišti místo bylo složité, ale auto jsme nakonec odstavili. Všichni jsme se rozutekli pro jídlo. Je třeba podotknout, že stále prší. Po návratu do auta čekám na zbytek posádky. Po chvilce volá Ondřej Zlámal a informuje nás, že se možná utkání zruší kvůli počasí. Rozhodnutí má však padnout asi o dvě hodinky později. Docela nepříjemná zpráva. Když jsem informoval ostatní, tak jsme přemýšleli, co dál. Byli jsme asi 150 km od cíle, takže bychom tam do rozhodnutí mohli být a kdyby se nehrálo, tak bychom si aspoň udělali pár fotek ve městě. Takže tedy pokračujeme i s rizikem, že se zápas neuskuteční.


Jenže jak už bylo řečeno, čekala nás kolona. A ta pokračovala dál a dál. Chvíli jsme stáli, chvíli popojížděli či se docela i rozjeli. Ale kilometry utíkaly pomalu, velice pomalu. Když už jedeme po obchvatu kolem Mnichova, tak jeden z posádky má potřebu a vyřeší to vyskočením z auta, protože jsme zrovna jeli krokem. Jenže jako na potvoru se kolona rozjela a nejbližší odstavné místo bylo o několik stovek metrů dál.

Blížíme se k Rosenheimu, což je asi 80 km od cíle. Dáváme si další zastávku. Během dvou hodin jsme urazili cca 70 km, což byl tedy vejvar. Jak jsme totiž později pochopili, kolony nebyly kvůli Mnichovu, ale kvůli dovoleným. V tu chvíli nám volá opět Ondřej Zlámal a informuje nás, že utkání se definitivně neodehraje. Přemýšlíme, co dál. Dojedeme aspoň do cíle či to otočíme a vrátíme se? První varianta by asi zvítězila, ale bylo zde několik negativ - směr kam jsme jeli byl neustále ucpaný, takže bychom tam dorazili za dlouho, navíc stále vydatně pršelo. Proto jsme se nakonec rozhodli vrátit zpět.

Jenže jak jsme viděli, i opačný směr byl zacpaný, takže jsme vyrazili po normální silnici skrz německé vesnice směrem k Regensburgu. Vzdálenostně to bylo kratší, než se trmácet po dálnici a díky kolonám asi i rychlejší, přesto cca 150 km jízdy po běžných silnicích nebyl velký vejvar. Na druhou stranu jsme se mohli kochat pěknou krajinou a dokonce jsme projížděli vesnicí s názvem "Edenland". Jelikož ale stále pršelo, tak síly za volantem odcházely, navíc místy byly nepříjemné kaluže, takže se člověk musel neustále soustředit, aby díky aquaplaningu neskončil v příkopu.

Ale všechny strasti jsme zvládli a nakonec se dostali na dálnici a rychle směřovali k Praze. Zpět jsme dorazili kolem půl osmé večer, tedy po více jak jedenácti hodinách cestování a více jak 900 ujetých kilometrů. Výlet za Slavií se tedy co se týče zápasu nevydařil, ale aspoň jsme si udělali příjemnou projížďku a s nadsázkou se dá říct, že jsme si zajeli na oběd do Německa ...