Až na zimu probíhalo vše OK. Válečky krášlily našeho plechového sloního kamaráda. Fotilo se o sto šest, lidi troubili a zdravili, no prostě paráda. Když už vše bylo hotovo a my se chystali na závěrečné foto, přerušil náš hřeb večera záblesk policejního majáku. Z vozítka "Rychlé roty" opatřeného jakýmsi nápisem Pomáhat a chránit vyskákala trojice panáčků v černých montérkách, která nám velkoryse sdělila, že prý se můžeme ještě dofotit. Poté už začala tradiční procedura kdo, jak, proč, kdy, máte, nemáte atd. A jelikož přerušit slávistu uprostřed jedné z mnoha oslav mistrovského titulu je to samé jako zamávat býkovi před tlamičkou červeným ručníkem, rozhodli jsme se na oplátku trucovat. Po důkladné prohlídce našich (čistých) dlaní a ohledání místa zločinu, si na nás neposlušné a trucující zavolali ještě dvě posily. Po chvilce obav, že osm uličníků nebudou mít jak převézt na policejní stanici, rozhodlo se pět přítomných příslušníků eskortovat naši bandu na stanici do Úpice, pod jejíž okrsek patrně chudák slon patří. Čtyři z nás byli vykázáni do jednoho z našich vozů a zbytek naskládán do vozidel strážců zákona.Po ukázkové eskortě, za kterou by se nestyděl ani prezident, kdy náš vůz jel uprostřed tříčlenné kolony, jsme dorazili na stanici do města Úpice.

Po vstupu do útrob četnické stanice jsme zjistili, že se vlastně nacházíme v architektonické památce, v domě, který svého času obývali i bratři Čapkové, jejichž starými fotkami byla stanice vyzdobena. Jistě věříte, že v kombinaci s všudypřítomnými mřížemi opravdu solidní a jen těžko uvěřitelná podívaná. Po chvilkách rozkoukávání a vykonání nezbytných potřeb jsme byli uvrženi do malé zamřížované místnosti. Dle její velikosti a umístění na kraji domu bych tipoval, že si sem malý Karel chodil do spižírny pro maso. Netřeba dodávat, že pro osm lidí tu ale bylo jaksi těsno. Asi za hodinu a půl od našeho uskladnění se poprvé otevřely dveře spižírny a pěkně jednoho po druhém si nás začali tahat na pokec. Na naši otázku, proč vše trvá tak dlouho, jsme dostali odpověď, že prý pánům policistům vypadl systém. Až později, když se ve vysílačce na strážnici ozvala žádost o pomoc u nějakého případu, na což naši úpičtí hostitelé odpověděli, že řeší případ jiný, takže nemohou vyjet, jsme si jen potvrdili naši teorii o velké snaze (vy)řešit kriminální čin skupinky slávistických fanatiků do konce noční směny.

Po pětihodinovém maratonu výslechů a čekání, kdy nám mimo jiné bylo sděleno obvinění z trestného činu (patrně poškozování cizí věci), jsme se slušně rozloučili se současnými pány domu, jejichž jednání bylo až na ty dlouhé čekací procedury jinak vcelku korektní, a rozutekli jsme se po další bezva noci do různých koutů a zákoutí Trutnovska.

Závěrem patří poděkování SKS Trutnov za realizaci jejich předsevzetí, dále pak našim strážným slávistickým andělům srdcařům, kteří zkomunikovali zoologickou zahradu a také samotné ZOO DK za její přístup k celé záležitosti. A co dodat k práskačovi, který se ani nedokázal policajtům představit? Snad jen, že jeho ksichtík je tak nízko u země,že už snad ani nemůže pořádně vidět na cestu jak má tu svoji zatracenou rudou páteř ohnutou a zdeformovanou!