Josef Pešice je zcela nepochybně dobrý trenér, který uspěl jak nejprve ve dvojici s Františkem Ciprem v Edenu, tak pak (sice zřejmě za notné finanční "pomoci" tamějšího velkopána Hrdličky) i v Teplicích. Jenže při svém posledním působení nesplnil základní požadavek úspěšného trenéra - vedení klubu bylo na straně hráčů. Jen opravdová kapacita, zkušený odborník, navíc člověk následující moderní trendy může jedině vést tým s takovou tradicí a takovým hráčským potenciálem, jakými oplývá Slavia. Smutná věc je ale ta, že kromě výše uvedených požadavků musí úspěšný slávistický trenér nutně v nezdravém funkcionářském prostředí získat ve vedení spojence (nechci to vulgarizovat termínem "kamarády", i když by se zřejmě hodil spíš). Copak František Cipro nevyšel náhle ze slávistického podzemí a nedokormidloval tým k úspěchům v lize i v poháru? Koho zajímá, že nejsilnější slávistickou generaci za celé půlstoletí sestavili jeho předchůdci, Petržela s Jarabinským, kteří však jsou osobnosti, solitéři, kteří řeknou věci na rovinu a nejsou svázáni s vedením Slavie. Ještě dlouho poté měl Cipro do Edenu dveře otevřené, i když všichni věděli, že svoje trenérské maximum vyčerpal právě oním titulem. Co dodat k vyhazovu Jaroslava Hřebíka, nejlepšího českého trenéra současnosti? Cipro mu pak v médiích trapně vmete do tváře, že o trénování krásně povídá, ale ještě nic v něm nedokázal. Hřebík pak odpověděl rázně a jasně. Josefu Pešicemu se toto nepodařilo. Navíc se zřejmě obklopil neosobnostmi na postech asistentů a vedoucího týmu, kteří se těšili pramalému respektu přeplacených slávistických primadon. O nich snad není třeba ani mluvit, myslím že mediální výroky Adama Petrouše, slávistického odchovance, jsou jasným důkazem ubohosti průměrných ligových fotbalistů, označujících se za tým hvězd a ostudně plivajících na jeden z vrcholů české fotbalové tradice. Na závěr je nutné říci, že Slavii pomůže kvalitní trenér následující světový progres a jeho štěstí, aby při cestě proti proudu při obrodě našeho milovaného klubu neskončil po čtvrtém kole na dlažbě, jako se to málem stalo panu Hřebíkovi na Letné. Snad vedení Slavie vybere z trenérských osobností správně, mnohokrát zmiňovaný Miroslav Beránek by myslím nebyl špatnou investicí do budoucna, jaro totiž nezachrání ani nejlepší z eskamotérů. Snad jednou znovu (a bude to již na novém stadiónu v Edenu) zavládne v kabinách a v kancelářích řád, mír a klid a my (obyčejná fanouškovská lůza, elementi hazardující se jménem Slavie) se po letech nebudeme konečně rozhodovat, zda jít či nejít na sváteční nedělní ligový zápas.