Začněme od konce. Ten byl totiž opravdu dramatický a i když poslední tři minuty zápasu Slavia - České Budějovice byly o nervy a zestárnutí o pár let, nakonec vše dobře dopadlo. Slavia díky své výhře, ale i štěstí, které jí naopak scházelo na konci sezóny minulé, nakonec ukopala druhé místo zaručující 2. předkolo Ligy mistrů. Splnila tak svůj předsezónní cíl, vedení a hráči by určitě brali i třetí místo a Pohár UEFA. Malinký kousíček ale chyběl od toho, aby Slavia spadla do Intertota a jezdila hrát zápasy do Tádžikistánu a podobných končin. V 2. předkole LM ji nečekají žádní atraktivní soupeři a je možné, že se také nacestuje dost a dost, ale postup do 3. předkola by měl být bez diskuze. A tam už čekají hodně dobré týmy. Když člověk vidí jejich výčet, šance, že se Slavia dostane napošesté (ano, kulaté jubileum deseti pokusů se nezadržitelně blíží) do hlavní soutěže, je mizivá. Je snad lepší, pokud dostaneme silného soupeře, jak pro fanoušky, kteří budou moci zažít nezapomenutelný výjezd, tak i pro klubovou pokladnu. Ale kdyby se postup do základní skupiny podařil, byl by to obrovský úspěch, Slavia by inkasovala štědrou finanční odměnu, i když si nejsem jistá, jestli by jí 100 milionů pomohlo k tomu, aby se dostala mezi pravidelné účastníky LM, nicméně by alespoň stačily na uhrazení všech pohledávek a nákup několika zajímavých hráčů. Navíc pokud si chce udržet solidní klubový koeficient, musí si v následující sezóně připsat hodně dobrých výsledků v pohárové Evropě.

Druhým pozitivem bylo zjištění, že Slavia má stále kvalitní zdroje co se týče odchovanců. To, že jich celá řada dostává šanci v áčku, je sice tak trochu z nouze ctnost, ale na druhou stranu hráči si šanci zaslouží a ukazují, že mají nejen na ligu, ale i na víc. Při pohledu na základní sestavu nacházíme víceméně polovinu odchovanců, navíc další se velice slibně ukazují i v béčku, kvalitu v mezinárodní konkurenci potvrdili tito hráči společně s dorostenci například na mezinárodním turnaji v Groningenu.

Třetí skvělou zprávou, která zasáhla všechny fanoušky, je stavba stadionu v Edenu. Asi jen pár příznivců věřilo, že po všech těch představených maketách a plánech se vůbec někdy kopne do země. A ono se koplo, stadion krásně roste a tak se můžeme těšit na přespříští sezónu, až usedneme na jeho tribunách. Podle všeho můžeme očekávat vyšší divácké návštěvy, osobně odhaduji, že se nám podaří zvednout průměr třeba i na 10 tisíc diváků na zápas. Stadion má obrovský marketinkový potenciál, jen ho umět správně využít.

Bohužel letošní sezóna měla i svá negativa. Po velmi slušném podzimu následoval na jaře obrovský vzestup formy týmu a Slavia předváděla báječné výkony, které ji dostaly až na první místo. Pokud v tu chvíli někdo z fanoušků začal snít o titulu, já zůstávala realistou. Za posledních deset let jsem zažila už takových zklamání pramenících z víry, že letos ten titul určitě vyjde, že v titul u Slavie uvěřím v okamžiku, kdy bude po 30. kole a hráči budou držet v rukách pohár pro mistra ligy. Dřív ne. To, že svým postojem dělám dobře, jsem se přesvědčila i letos a tak nemusím být jen ze druhého místa zklamaná. Jak se v minulosti v momentech, kdy opravdu o něco šlo, projevila psychická labilita (na druhou stranu letos v mnoha zápasech dokázali slávisté strhnout vítězství na svou stranu v posledních minutách), letos si nejsem jistá, zda je toto důvod neúspěšných jarních výsledků.

Spekulovalo se o tom, že za špatnými výsledky stojí neplnění závazků směrem k hráčům. Bohužel to je dlouhodobý problém Slavie, který se nepodařilo vyřešit a umožňuje novinářům se na tyto problémy zaměřit a následně rozmazávat. Není to přitom chyba médií, že se něčím podobným zaobírají, příčina je jinde. Bohužel neobstojí ani tvrzení, že problémy s platy hráčům mají všechny kluby v české lize. Minimálně čtyři nebo pět platí všechno a včas. A ty ostatní, pokud mají vůči hráčům závazky, to nikdy nenechají dojít tak daleko, aby je hráči museli dávat k arbitráži. Není to dobrý pocit, když se jméno Slavie ocitá v zápisech z arbitrážních řízení ve společnosti Blšan, Slovácka nebo Kunovic. Jiné prvoligové kluby se k arbitrážím prakticky nedostávají. K arbitráži ji přitom dávají jak bývalí, tak i současní hráči.

Mezi klubem a hráčem existuje smluvní vztah. Pokud jedna strana neplní své závazky ani v základní formě, těžko chtít, aby druhá strana měla motivaci plnit na sto procent své závazky, což se může posléze promítnout i na hřiště. V případě Slavie navíc nejde o jednorázové problémy, ale o závazky, které se táhnou i několik let. To pak asi i ten nejtrpělivější člověk svou trpělivost ztrácí. A to nemá co dělat s tím, jestli je hráč slávista nebo ne - prostě jde jen o smluvní vztah. Nezáleží ani na výši platu a tvrzení, že snad se svým vysokým platem může hráč počkat. Čeká už dost dlouho. Bohužel klub dluží nejen hráčům áčka, ale i béčka, někteří z nich dokonce Slavii dali i k arbitráži. I tady lze podle mě hledat jeden z důvodů, proč někteří mladí hráči raději volí jiný klub.

Slavia má v tomto ohledu velké problémy a měla by je konečně vyřešit. Generální ředitel Petr Doležal v televizní debatě uvedl, že v rozpočtu se nepočítá s částkou za prodej Dušana Šventa. Bylo by fajn, pokud tento hráč opravdu odejde, použít inkasované peníze na vyrovnání všech dluhů. Třeba by pak zbylo i pár milionů na nějakou kvalitní posilu..